25 Co 5/2025-448 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne ze dne 17. 7. 2024, č. j. 22 C 124/2022-400, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 10. 2024, č. j. 22 C 124/2022-417, Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 221 273 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 221 273 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 106 005,60 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Dále bylo rozhodnuto, že na náhradě nákladů státu je České republice žalovaný povinen uhradit částku 36 129,36 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku do dispozice Okresního soudu Praha – východ (výrok III.). Předmětem řízení byl regresní nárok žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona 168/1999 Sb., o pojistném plnění, v platném znění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), na zaplacení částky, kterou za žalovaného plnila jako pojistné plnění poškozenému , jméno FO, v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 9. 1. 2019. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná a nárok žalobkyně oprávněný. Právně věc dále posoudil dle ust. § 5 odst. 1, § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a dle § 47 odst. 4, 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti shora uvedenému rozsudku ve znění opravného usnesení podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že v daném případě dostál všem svým povinnostem, které mu ukládají právní předpisy, když škoda nepřesáhla zřejmě 100 000 Kč, důvod pro nemožnost ověřit existenci alkoholu v krvi žalovaného je vyvracen judikaturou, konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 23 Cdo 3349/2009, a data vzniku dopravní nehody a nahlášení pojistné události uváděné žalobkyní jsou zcela zjevně nesprávné. Ze strany žalobkyně nebyly v průběhu celé likvidace pojistné události vzneseny žádné námitky, žalobkyně nekontaktovala žalovaného ohledně doložení žádných dokumentů, vysvětlení situace či čehokoliv podobného. Především pak nenamítala, ani v rámci podané žaloby, že by se nehodový děj nestal tak, jak jí byl sdělen. V takovém případě pak soud prvního stupně neměl vůbec přikračovat ke znaleckému zkoumání nehodového děje, když o něm mezi účastníky nebylo sporu. Žalobkyni nebyla znemožněna či ztížena možnost šetření pojistné události, když provedla vlastní šetření a škodnou událost zlikvidovala s vyplacením částky poškozené osobě. Soud prvního stupně vůbec nereflektuje závěry doplňku znaleckého posudku ze dne 25. 9. 2023, v němž soudní znalec uvádí, že vylíčení nehodového děje je z technického hlediska nedostatečné pro zpětnou rekonstrukci, ale teoreticky a fyzikálně lze připustit. Opravu poškozeného vozu prováděl sám poškozený svědek , jméno FO, . Nelze brát k tíži žalovaného, který v celé této fázi stál mimo, když s žalobkyní komunikoval sám poškozený, který jí dodal všechny podklady k opravě a faktury, že žalobkyně následně tyto poškozenému proplatila, byť zřejmě nebyly správné. Soud prvního stupně hodnotí důkazy nesprávně a rozporuplně. Ačkoliv zjištěná škoda soudním znalcem je toliko 12 244 Kč, uvádí, že oběma účastníkům muselo být zcela zjevné, že škoda na vozidle poškozeného přesahuje 100 000 Kč. Pokud znalec , adresa, vypracoval doplněk ke znaleckému posudku, měl být k tomuto také vyslechnut. Primární otázkou je to, zda se škoda na poškozeném vozidle jevila účastníkům dopravní nehody tak, že převyšuje či nepřevyšuje částku 100 000 Kč, od čehož se odvíjí zákonný postup účastníků nehody po této nehodě. Jestliže soudní znalec stanovil, že škoda na poškozeném vozidle byla 12 244 Kč, byl zcela správný odhad žalovaného, který od počátku tvrdil, že škoda nepřevyšuje 100 000 Kč. Za takového předpokladu účastníci nehody, včetně žalovaného, postupovali zcela v souladu se zákonnou úpravou a sepsali toliko záznam o dopravní nehodě. , jméno FO, nebyl svědkem uvedené nehody, nicméně se na místo nehody vrátil, a proto jej účastníci nehody do záznamu uvedli. Dále žalovaný upřesnil, že je zaměstnán jako přijímací technik v servisu, nikoliv v oddělení nehod a pojistných událostí, s tímto nemá žádné zkušenosti. Vyčíslení nákladů na opravu přísluší servisnímu technikovi na pojistné události, který vozidlo prohlédne, ocení opravu a řeší opravu s příslušnou pojišťovnou, klempírnou a lakovnou. Žalovaný řeší pouze mechanické věci, údržbu vozu a garanční opravy. Nelze přecházet skutečnost, že žalovaný měl ze své pozice pravdu, když ocenil škodu do 100 000 Kč, čemuž odpovídá závěr soudního znalce. Žalovaný i jeho právní zástupce pak zcela vylučují, že by na svědka , jméno FO, jakkoli působili či jej ovlivňovali, nic takového nebylo v řízení ani prokázáno. Žalovaný opakovaně uváděl, že žalobkyně pochybila, když fotodokumentaci vozidla pořídila až v době, kdy si poškozený prováděl renovaci vozidla po provedení opravy škod způsobených předmětnou nehodou. Na základě skutečnosti, že se žalovaný s poškozeným osobně zná, nelze, jak činí soud prvního stupně, automaticky presumovat ovlivnění svědka žalovaným. Nelze brát k tíži žalovaného, že se nehoda stala 9. 1. 2019, k předání vozidla došlo 11. 1. 2019, a k nahlášení pojistné události až 14. 1. 2019. V tomto případě dané činilo 3 pracovní dny, což je i dle ustálené rozhodovací praxe NS přípustná doba k nahlášení pojistné události. Žalovaný však nemůže ovlivnit, kdy poškozený dá své vozidlo do servisu a nemůže být za to také odpovědný. Pokud se soud prvního stupně pozastavuje nad datem předložených faktur, jedná se opět o odpovědnost servisu či poškozeného. I pokud by faktura vystavená autoservisem , Anonymizováno, v rámci opravy vozidla obsahovala i „druhou“ pojistnou událost, nesouvisející opravu, nelze toto brát k tíži žalovaného, neboť fakturu vystavil autoservis a žalobkyni k proplacení dodal pan , jméno FO, . V takovém případě nemůže být dán regresní nárok žalobkyně vůči žalovanému, když žalobkyně plnila na fakturu, o níž žalovaný ani nevěděl. Žalobkyni ji nedodal, a naopak splnil veškeré své povinnosti (účastníci dopravní nehody se na místě shodli, že nedošlo ke škodě převyšující částku 100 000 Kč, škodná událost byla nahlášena do tří pracovních dnů, žalovaný plně spolupracoval s žalobkyní). Žalovaný dostál veškerým svým povinnostem, konkrétně povinnostem uvedeným v ustanovení § 47 odst. 3 zákona o silničním provozu. Pokud jde o povinnost k učinění vhodných opatření, aby nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, žalovaný a svědek , jméno FO, se snažili vozidlo co nejrychleji vyprostit a opustit nebezpečné místo, kde by hrozila další nehoda. Posouzení vhodnosti tohoto řešení co do bezpečnosti může být spornou otázkou, každopádně i případné porušení této povinnosti nemůže založit regresní nárok žalobkyně vůči žalovanému. Nebyl naplněn žádný zákonem stanovený případ, kdy je žalovaný povinen policii nehodu oznámit, tudíž tuto povinnost žalovaný neporušil. Žalovaný pořídil fotodokumentaci vozidel, byť za zhoršených povětrnostních podmínek. Nehodový děj a postavení vozidel pak graficky zachytil do záznamu o dopravní nehodě. K poškození pozemní komunikace nedošlo, tedy oznamovat dané policii žalovaný nemusel. Účastníci nehody si vzájemně prokázali totožnost a sdělili údaje o vozidlech. Pokud sepsali společný záznam o dopravní nehodě, tento podepsali a neprodleně předali pojistiteli. Tento záznam obsahuje veškeré zákonné náležitosti. Žalovaný tedy dostál veškerým povinnostem, které mu ukládá zákon o provozu na pozemních komunikacích a není tak naplněn regresní nárok žalobkyně dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Na základě výše popsaných skutečností, především sepsání společného záznam o dopravní nehodě a nenaplnění zákonné povinnosti přivolání policie na místo dopravní nehody, nemůže být v žádném ohledu naplněn ani regresní důvod dle písm. c) odkazovaného ustanovení. Jestliže tedy žalobkyně plnila nad rámec toho, co musela, tedy nad rámec výše způsobené škody, je toliko založený nárok vůči poškozenému , jméno FO, , který se na její úkor obohatil. Žalovaný brojí rovněž proti výroku o náhradě nákladů řízení. Poukázal na to, že žalobkyně je právnická osoba, pojišťovna, disponující vlastním právním aparátem a příslušnými zaměstnanci v právu znalými, a v takovém případě nelze náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení advokátem považovat za vynaložené k účelnému uplatnění a bránění práva. Žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne 16. 12. 2014. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušen, popřípadě, aby byl změněn tak, že žaloba bude za