25 Co 70/2025-101 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 8 C 207/2024-66, zamítl žalobu o zaplacení pohledávky 636 287,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 21. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 40 511 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že jednáním žalované spočívajícím ve vyhotovení písemného prohlášení ze dne 20. 12. 2021, které bylo předloženo v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 159/2021, nemohla žalobkyni vzniknout žádná škoda, neboť žalovaná pouze potvrdila skutečnost, že ví o vložení vedení optického kabelu do jejího pozemku. Předně však zásadním důvodem pro zamítnutí žaloby byla skutečnost, že věcné břemeno k předmětnému pozemku vzniklo jako zákonné, tedy ex lege. Na straně žalobkyně pak nedošlo ke vzniku žádné škody, neboť pouze uvedla propočet, kolik by stálo přeložení kabelového vedení dle projektové dokumentace.2. Proti shora uvedeného rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která vytýkala soudu prvního stupně, že v důsledku závěru o neúspěšnosti žaloby neprovedl žádné důkazy. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná jí svým prohlášením ze dne 20. 12. 2021 způsobila škodu, neboť v kupní smlouvě ze dne 24. 3. 1999 výslovně uvedla, že prodávaný pozemek není zatížen žádným, tedy ani zákonným či smluvním věcným břemenem. Soud prvního stupně neprovedl důkaz prohlášením žalované ani jejím výslechem. Pouze vytrhl z kontextu závěry vyslovené v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 159/2021, ve kterém se žalobce domáhal po společnosti , právnická osoba, ., odstranění optického kabelu z pozemku žalobkyně. Prohlášení žalované bylo dle žalobkyně jedním ze stěžejních důkazů, na základě kterých soud zamítl žalobu o odstranění kabelu ve shora uvedeném řízení. V důsledku prohlášení žalované ze dne 20. 12. 2021 musel žalobce přepracovat projekt na rekonstrukci jednotek umístěných v domě čp. , Anonymizováno, , který je umístěn na sousedním pozemku parc. č. , hodnota, , neboť žalobkyně měla v plánu vybudovat k jednotkám umístěným v přízemí domu privátní zahrádky, avšak v důsledku kabelového vedení to nebylo možné, což sníží lukrativnost bytové jednotky. Žalobkyně bude nucena v budoucnu vynaložit náklady na přeložení kabelu a všechny tyto náklady vznikly v důsledku prohlášení žalované ze dne 20. 12. 2021. Soud prvního stupně, pokud měl za to, že žalobkyně nevylíčila v řízení veškeré rozhodné skutečnosti, ji měl vyzvat k doplnění tvrzení, měl ji poučit, jak to má učinit a jaké jsou následky nesplnění výzvy. Shodně tak měla být žalobkyně poučena a vyzvána k doplnění důkazů a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně zdůraznila podmínky hranice poučovací povinnosti obecných soudů ve spojení s Listinou základních práv a svobod. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že žádnou škodu žalobkyni nezpůsobila, žádná škoda nevznikla a nemůže být tedy ani prokázána. Žalobkyně ani žádnou skutečnou škodu netvrdila. Žalovaná nebyla stranou smlouvy, na jejímž základě žalobkyně nabyla do svého vlastnictví nemovitost, a od níž dovozuje svůj nárok na náhradu škody. Navíc telekomunikační vedení vzniklo ex lege. Dle žalované soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobkyni nepoučil dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť nebyly splněny podmínky tento postup. Řízení bylo plně koncentrováno poučením dle ustanovení § 119a o. s. ř. a k novým skutečnostem tak lze přihlížet jen ze zákonných důvodů. Hmotněprávní poučení, kterého se žalobkyně domáhá, by bylo dle žalované v rozporu s podstatou sporného řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo ve smyslu ustanovení § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.5. Soud prvního stupně vyšel z následně zjištěného skutkového stavu. Z rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. 3. 2022, č. j. 6 C 159/2021-134, se podává, že v tomto řízení byl proveden důkaz prohlášením žalované ze dne 20. 12. 2021 jako původního vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, , ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná jako bývalá spoluvlastnice pozemku parc. č. , hodnota, potvrdila, že společně se svým bratrem souhlasila se způsobem skutečného provedení stavby telekomunikačního vedení ze strany společnosti , Anonymizováno, , ke kterému došlo v polovině devadesátých let dvacátého století. Proti skutečnému umístění telekomunikačního vedení nic nenamítala a o jeho umístění byla společností , Anonymizováno, vyrozuměna. Ve shora uvedeném řízení se žalobkyně domáhala po společnosti , právnická osoba, . povinnosti odstranit stavbu telekomunikačního vedení právě z pozemku parc. č. , hodnota, zapsaného na , hodnota, pro k. ú. , adresa, u , právnická osoba, . Soud prvního stupně ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. 21 Cdo 163/2022-185, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 10/2023, uzavřel, že „právo odpovídající věcnému břemeni dle ustanovení § 12 zákona č. 110/1994 o telekomunikacích, ve znění platném od 1. 4. 1995 do 30. 6. 2000 (dále jen „zákon o telekomunikacích“) vzniká přímo ze zákona, tedy zcela nepodmíněně. Notifikační povinnost nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení, byla samostatnou povinností této organizace patřící do obsahu právního vztahu mezi ní a vlastníkem dotčené nemovitosti. Skutečnost, že telekomunikační vedení je vedeno v nesouladu se správním rozhodnutím, je nepodstatná.“6. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, pokud neprováděl další dokazování, neboť již ze samotného tvrzení žalobkyně se podává, že žalobě nemůže být vyhověno.7. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud věc správně hodnotil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).8. Podle § 2909 o. z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.9. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.10. Podle § 2913 odst. 1 o. s. ř. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.11. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je porušení povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy. Příčinná souvislost je objektivní stav mezi příčinou a následkem a je dána tehdy, vznikne-li škoda v důsledku porušení právní povinnosti škůdcem a jde o takovou okolnost, bez níž by škodný následek nenastal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006).12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na , adresa, , , právnická osoba, , vzniklo k telekomunikačnímu vedení zákonné věcné břemeno dle ustanovení § 12 zákona o telekomunikacích. Vznik věcného břemene nebyl vázán na splnění podmínek ve vztahu k vlastníkovi či uživateli pozemku. Žalovaná jeho položení nemohla nikterak ovlivnit. Skutečnost, že žalovaná učinila prohlášení, ve kterém uvedla, že jí byl znám vznik věcného břemene a jeho rozsah, nemá rovněž žádný vliv na vznik tohoto břemene na základě zákona o telekomunikacích. Pokud žalovaná v kupní smlouvě s , jméno FO, uvedla, že na převáděných nemovitostech neváznou věcná břemena ani jiné právní vady, pak z tohoto prohlášení žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda, neboť nebyla účastnicí tohoto smluvního vztahu. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že v tomto případě navíc na straně žalobkyně ke vzniku žádné škody nedošlo, neboť v rámci řízení uvedla pouze očekávané náklady na přeložení telekomunikačního vedení, ale fakticky žádné prostředky nevynaložila.13. Odvolací soud uzavírá, že nebyly splněny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, neboť na straně žalované nebylo zjištěno takové jednání, které by bylo možno shledat porušením její povinnosti a nedošlo ke vzniku škody.14. S odkazem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, včetně nákladového výroku dle § 219 o. s. ř. potvrdil. V řízení před soudem prvníh