25 Co 73/2025-96 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 1. 2025, č. j. 36 C 127/2024-73, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 336 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 073 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že mezi stranami byla platně sjednána smlouva o úvěru, na základě níž měl žalovaný pravidelně splácet poskytnutý úvěr. Protože se však dostal do prodlení, vznikla mu povinnost uhradit i smluvní pokuty jak z neuhrazené jistiny úvěru, tak z jednotlivých splátek, jak bylo mezi oběma stranami sjednáno a v žalobě požadováno. S ohledem na prokázané dny prodlení žalovaného a prokázanou výši smluvních pokut celkem 15 813,11 Kč soud prvního stupně žalobě, požadující pouze 12 336 Kč, v plném rozsahu vyhověl. Smluvní pokuty byly v tomto řízení, zahájeném dne 16. 7. 2024, uplatněny za období od 1. 8. 2021 do 8. 7. 2024, tedy že vůči nim ještě neuplynula zákonná tříletá promlčecí doba. Z emailové komunikace ze dne 2. 5. 2022 neplyne, že by žalobkyně tohoto nároku vzdala, neboť ta se týká zjevně již zahájeného řízení, vedeného u Okresního soudu v Benešově, kde byly smluvní pokuty uplatněny za období od 29. 12. 2019 do 3. 2. 2020.2. Pohledávka žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzeného přeplatku ve výši 16 000 Kč, kterou v rámci procesní obrany podle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), započetl žalovaný při jednání vůči žalovanému nároku, je pohledávkou nejistou a ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tak nezpůsobilou k započtení, když ji žalobkyně co do základu ani výše neuznala, tudíž by k ní, a to i s ohledem na množství důkazních návrhů žalobkyně, muselo být mimo původní předmět řízení provedeno rozsáhlé dokazování. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem ve výši 10 273 s DPH.3. Proti oběma výrokům rozsudku podal žalovaný včasné odvolání s tím, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2021, č. j. 6 C 100/2020-114, byla žalobkyni přiznána částka 28 401 Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokuta za opožděné splátky a smluvní pokuta za období od 29. 12. 2019 do 3. 2. 2020, kdy splatnost přiznaného dluhu byla rozvržena do rovnoměrných splátek. Žalobkyně pro údajné neplnění stanovených splátek navrhla nařízení exekuce na žalovaného (vedena pod sp. zn. , spisová značka, ), která byla usnesením Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 8/2023 pro neoprávněnost zastavena, neboť žalobkyně neprokázala prodlení na straně žalovaného. V důsledku uvedené exekuce ušlo žalovanému několik zakázek v rámci jeho podnikání, ve formě ušlého zisku šlo nejméně v případě zakázky připravované pro společnost , právnická osoba, o částku 437 825 Kč včetně DPH. I v případě exekuce, zahájené žalobkyní na základě návrhu ze dne 2. 8. 2023, došlo k jejímu zastavení usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 10. 2023, č. j. 207 EXE 5992/2023-87, pro její neoprávněnost. Žalovaný navrhl provedení důkazu spisem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 207 EXE 5992/2023, ve kterém jsou obsaženy výpisy z účtu svědčící o uvedeném přeplatku ve výši 16 000 Kč, který zde použil žalovaný jako procesní obranu. Žalovaný dále namítal, že se žalobkyně výslovně prostřednictvím své pracovnice vzdala svého nároku, což soud prvního stupně neuznal. Pokud žalobkyně poukazuje na zesplatnění úvěru v roce 2019, pak je její nárok promlčen, jelikož promlčení se týká i případných akcesorických nároků na úhradu příslušenství či smluvních pokut. Pokud jistina dluhu byla necelých 30 000 Kč, tak do dnešní doby žalovaný žalobkyni zaplatil cca dvojnásobek této částky a v případě právní moci napadeného rozsudku by šlo celkem o cca trojnásobek původní jistiny. Takový nárok je dle názoru žalovaného v rozporu s dobrými mravy. I s ohledem na výši smluvní pokuty by měl odvolací soud případně provést její moderaci podle § 2051 o. z., když jde o paušalizovanou náhradu škody, která by měla být v odpovídajícím poměru k možné škodě vzniklé v důsledku prodlení se splácením. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, příp. aby jej změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.4. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že tvrzené úhrady žalovaného v úhrnné výši 16 000 Kč za období od 24. 5. 2023 do 24. 7. 2023 nebyly žalobkyni nikdy uhrazeny, což namítala již v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 5992/2023. Překládaná oznámení o provedení příkazu z účtu , jméno FO, jsou pravděpodobně nepravdivé listiny. V tomto směru pak navrhla důkazy dotazy na banku žalobkyně ohledně případného připsání těchto plateb, na odesílající banku majitele účtu a výslechem majitele účtu.5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.6. Soud prvního stupně vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 26. 9. 2019 pod č. 814051 smlouvu spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit ve splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně, celkem pak měl včetně úroků uhradit 42 000 Kč. Pokud by se dostal do prodlení s uhrazením jakékoli jednotlivé splátky, zavázal se zaplatit žalobkyni také smluvní pokutu, a to jednak ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, jednak ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a jednak ve výši 499 Kč z dlužné splátky, než se stane úvěr kvůli prodlení dlužníka splatným, přičemž tyto smluvní pokuty jsou splatné i bez písemné výzvy ze strany žalobkyně vždy ke konci kalendářního dne prodlení. Oznámením ze dne 28. 12. 2019 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce oznámila žalovanému, že i přes upomínku v důsledku porušení smlouvy došlo v den odeslání tohoto oznámení k zesplatnění celé pohledávky, žádá proto do 10 dnů o úhradu, a to včetně uvedené smluvní pokuty.7. Ve vztahu k otázce vzniku nároku na smluvní pokutu v žalované výši a otázce důvodnosti procesní obrany žalovaného námitkou započtení byly skutkové závěry soudu prvního stupně z provedených důkazů nedostatečné, a proto odvolací soud zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování příslušnými listinnými důkazy. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2021, č. j. 6 C 100/2020-114, který nabyl právní moci dle doložky 3. 8. 2021 a vykonatelnosti k první splátce dne 26. 9. 2021, uložil dotčený soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 401 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10,00 % ročně z částky 8 401 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, částky 3 150 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 167 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek, a dále zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 399 Kč k rukám její právní zástupkyně ve splátkách po 500 Kč měsíčně za obdobných podmínek jako vlastní pohledávku. Uvedený žalovaný nárok se skládal z neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč, příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, dále z neuhrazené splátky ve výši 3 150 Kč, dluhu na nákladech za upomínku ve výši 300 Kč, smluvní pokuty z opožděné splátky ve výši 1 497 Kč, dluhu na smluvní pokutě ve výši 1 167 Kč za období od 29. 12. 2019 do 3. 2. 2020, ve výši 0,1 % denně z částky 31 551 Kč (z předmětného rozsudku).8. Žalobce kapitalizoval smluvní pokutu 0,1 % denně z částky původně 31 551 Kč, odpovídající přisouzené jistině a dlužným splátkám před zesplatněním, od 1. 8. 2021 do 27. 6. 2024, tj. do doplacení zbývající částky 10 551 Kč, přičemž zohlednil umořování tohoto základu výpočtu o splátky po 1 500 Kč obdržené ve dnech 25. 8. 2021, 22. 9. 2021, 1. 11. 2021, 23. 12. 2021, 3. 2. 2022, 24. 2. 2022, 21. 3. 2022, 6. 5. 2022 a 1. 6. 2022, dále platbu 7 500 Kč dne 9. 6. 2022. Z emailové komunikace ze dne 2. 5. 2022 je patrné, že zaměstnankyně žalobkyně , jméno FO, reagovala na neupřesněný dotaz žalovaného, že jeho smlouva , Anonymizováno, je již na žalobě a na základě žaloby je možno domluvit s