26 Co 10/2025-44 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v , Anonymizováno, ) ve výroku I. určil, že vlastníkem výše označeného automobilu (dále případně jen „Automobil“) je od , datum, žalovaný. Ve výroku II. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen nahlásit žalobkyni, kde se Automobil nachází a aby mu byla dále uložena povinnost odevzdat registrační značku, osvědčení o registraci Automobilu a technický průkaz Automobilu k vyznačení záznamu o vyřazení vozidla z provozu. Ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Ve vztahu k žalobnímu požadavku na určení vlastnického páva k Automobilu po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na tomto určení dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), aby byl odstraněn nesoulad mezi stavem zapsaným v registru silničních vozidel, kde je dosud jako vlastník registrována žalobkyně, které jsou v důsledku toho ukládány správně právní sankce spojené s nesplněním povinnosti vyřadit Automobil z provozu. Dále vzal soud z písemné kupní smlouvy ze dne , datum, za prokázáno, že Automobil touto smlouvou přešel do vlastnictví žalovaného. Proto soud žalobě na určení, že od , datum, je vlastníkem Automobilu žalovaný, vyhověl. Soud I. stupně rozhodl bez jakékoliv procesní aktivity žalovaného, který, ač byl k ústnímu jednání nařízenému na den , datum, řádně předvolán (na základě fikce, uložením dle § 49 odst. 4 o. s. ř.), tak se bez omluvy nedostavil.3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl něm, že vlastníkem Automobilu již není, protože jej kupní smlouvou ze dne , datum, prodal do vlastnictví společnosti We , jméno FO, society s. r. o. Tuto námitku nemohl uplatnit v řízení před soudem I. stupně, protože pochybením , právnická osoba, , která mu nedoručila zásilku na přechodnou adresu, kde měl zřízený odnos, což doložil příslušnou smlouvou s , právnická osoba, , se k jednání nemohl dostavit. Z obsahu odvolání, které pak žalovaný doplnil při ústním jednání odvolacího soudu, se podává, že se domáhá toho, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že od doby uzavření kupní smlouvy s We , jméno FO, society s. r. o. vlastníkem Automobilu není.4. Žalobkyně byla k jednání odvolacího soudu řádně předvolána, k tomuto jednání se však bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto o odvolání žalovaného rozhodl bez její přítomnosti na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.).5. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, doplnil dokazování v níže uvedeném rozsahu (§ 213a o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I., i v závislém nákladovém výroku III., jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.6. Podle § 80 o. s. ř.: Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Podle § 2079 občanského zákoníku (o. z.): Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).8. Soud I. stupně nejprve správně uzavřel, že žalobkyně po procesní stránce prokázala naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. na určení vlastnického práva k Automobilu za situace, kdy je tvrzen rozpor mezi skutečným stavem vlastnického práva k Automobilu a stavem zaspaným v registru silničních vozidel, přičemž její naléhavý právní zájem na tomto určení je dán i potřebou předejít případným dalším správním řízením, ve kterých by ji mohly být ukládány další sankce za porušení povinností vlastníka vozidla v souvislosti s vyřazením vozidla z provozu.9. Po provedeném dokazování soud I. stupně správně z kupní smlouvy ze dne , datum, zjistil a uzavřel, že touto kupní smlouvou přešlo od tohoto dne vlastnické právo k Automobilu na žalovaného.10. Jako důvodnou shledal odvolací soud námitku žalovaného, že z důvodu pochybení , právnická osoba, jako doručujícího orgánu, nebyl žalovaný řádně předvolán k ústnímu jednání soudu I. stupně nařízeného na den , datum, . Žalovaný prokázal obsahem písemné dohody s , právnická osoba, ze dne , datum, , že má v období od , datum, do , datum, zřízenu službu odnášky poštovních zásilek, a to z adresy , adresa, . Přesto mu , právnická osoba, jako doručující orgán ve smyslu 49 odst. 2 o. s. ř. zásilku soudu I. stupně obsahující žalobu, příslušná procesní poučení a předvolání k jednání na den , datum, uložila na , adresa, . Nebyly tedy splněny zákonné podmínky pro doručení této zásilky žalovanému uložením, postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Vzhledem k tomu nemohlo v řízení před soudem I. stupně dojít ve vztahu k žalovanému ke koncentraci řízení dle § 118b a § 119a o. s. ř., a žalovaný tak mohl i v souvislosti s podáním odvolání uplatnit nový důkaz k prokázání tvrzení, že vlastníkem Automobilu není.11. V průběhu odvolacího řízení poté odvolací soud z písemné kupní smlouvy ze dne , datum, zjistil, že tohoto dne žalovaný prodal Automobil společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, society s. r. o.12. Žalovaný tímto prokázal, že ode dne , datum, již vlastníkem Automobilu není.13. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že žalobu na určení, že žalovaný je vlastníkem Automobilu po datu , datum, zamítl (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Pokud však bylo výrokem I. rozsudku soudu I. stupně určeno, že žalovaný byl vlastníkem Automobilu od , datum, do , datum, , v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).14. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 221 odst.. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v konečném výsledku byl úspěch obou účastníků pouze částečný, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů právo.