26 Co 121/2025-92 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen ,,soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. , Anonymizováno, , vymezený podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se ve druhém nadzemním podlaží v domě č. p. , Anonymizováno, (adresa , adresa, ), sestávající z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, , v obci , adresa, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , pro obec, část obce a katastrálním území , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 089 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 1. 9. 2018 žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou žalobce přenechal žalovanému k užívání svou bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , o velikosti 1+1 a výměře 28 m². Byt se nachází ve druhém nadzemním podlaží budovy čp. , Anonymizováno, v , adresa, . Nájem byl sjednán na dobu určitou do 1. 9. 2020. Následně byl nájem prodloužen do 30. 6. 2024. Krátce před uplynutím doby nájmu žalobce vyzval žalovaného k vyklizení bytu s tím, že je připraven domáhat se vyklizení soudní cestou. Dne 7. 9. 2024 se žalobce za přítomnosti pana , jméno FO, dostavil k bytu žalovaného s úmyslem byt převzít, avšak bezvýsledně. Po uplynutí doby nájmu zástupkyně žalobce vyhotovila další výzvu k vyklizení bytu adresovanou žalovanému. Nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že vedle shora zmíněné smlouvy uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu bytu na dobu neurčitou.3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně v řízení, v němž se žalobce domáhá vyklizení předmětného bytu, vycházel z ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), a uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o nájmu bytu (podle § 2201 a § 2235 a násl. o. z.); vzhledem k tomu, že účastníci nájem sjednali na dobu určitou včetně dodatků, jimiž byla tato doba prodloužena, nájem skončil uplynutím doby. Žalovaný od té chvíle užívá byt bez právního důvodu a žalobce se proto může s úspěchem domáhat ochrany svého vlastnického práva. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, přičemž při stanovení výše tarifní hodnoty vycházel z § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém uvedl, že ,,je trestán vystěhováním proto, že odmítl majiteli bytu udělat koupelnový pojistný podvod“. Zároveň zopakoval, že byl nucen podepsat a vrátit majiteli bytu nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Její existenci může dokázat jen nepřímými důkazy, a to vzájemnou komunikací a inzerátem na prodej bytu, kde je uvedeno, že má standartní výpovědní lhůtu, která je, dle žalovaného, u smluv na dobu neurčitou.5. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil. Při odvolacím jednání k odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Popřel, že by žaloba měla být pomstou žalobce za to, že se žalovaný odmítl podílet na pojistném podvodu, uvedené tvrzení žalovaného nebylo v řízení ničím prokazováno. Důvodem ke skončení nájemní smlouvy bylo uplynutí doby, na níž byla sjednána a narušená platební morálka žalovaného, který dlouhodobě neplatí spotřebu energií a ani neplatil ke konci nájemního vztahu sjednané nájemné. Žalobce zároveň popírá, že by mezi účastníky byla uzavřena i nájemní smlouva na dobu neurčitou. Konečně žalovaný k tomuto svému tvrzení, žádný relevantní důkaz nepředložil. Tvrzení žalovaného jsou zcela účelová. Žalovaný do dnešního dne předmět nájmu nevyklidil, nehradí náklady spojené s užíváním bytu, k čemuž žalobce předložil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 12. 2024, č. j. 18 C 338/2024-13, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na platbách za období od února 2024 do 30. 6. 2024 celkem 45 350 Kč s příslušenstvím. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání mu práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně uvedených v bodě 3. napadeného rozsudku, která považuje za úplná a správná. Ve stručnosti proto odvolací soud odkazuje i na skutkový závěr soudu prvního stupně tak, jak byl shrnut i v bodě 2. tohoto rozsudku.8. Odvolací soud souhlasí s právním hodnocením věci soudem prvního stupně, uvedeným v bodech 4.-7. napadeného rozsudku, a i zde pro stručnost na jeho přiléhavé odůvodnění odkazuje.9. Podle § 1040 odst. 1 o. z., ten, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal, v případě nemovitých věcí se může domáhat vyklizení.10. Zásadní pro rozhodnutí ve věci, tedy zda žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu, jak tvrdí žalobce, bylo posouzení platnosti nájemní smlouvy předložené žalobcem, uzavřené dne 1. 9. 2018 a posouzení doby, na kterou byla uzavřena. V řízení bylo prokázáno, že citovaná a žalobcem předložená nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 1. 9. 2020 a následně prodlužována až do 30. 6. 2024. Uzavření této nájemní smlouvy konečně ani žalovaný nerozporoval. Zásadní námitkou žalovaného, a to i odvolací námitkou, bylo jeho tvrzení o uzavření nájemní smlouvy se žalobcem na dobu neurčitou. Žalovaný před soudem prvního stupně tvrdil, že tuto smlouvu na dobu neurčitou podepsal, ale byl „nucen“ její písemné vyhotovení po podpisu vrátit žalobci. Soudem prvního stupně byl žalovaný řádně poučen, že své tvrzení ohledně uzavřené smlouvy na dobu neurčitou musí v řízení prokázat (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný navrhl důkazy (které zopakoval i v podaném odvolání), a to inzerát ze dne 5. 12. 2020 a e-mailovou komunikaci účastníků ze srpna 2018.11. Soud prvního stupně navrhované důkazy provedl a správně uzavřel, že tyto důkazy tvrzení žalovaného o uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou neprokazují.12. Pokud je v žalovaným odkazovaném inzerátu uvedena „standartní výpovědní doba“, ničeho to neprokazuje stran charakteru uzavřené nájemní smlouvy. Pojem standartní výpovědní doba se uplatňuje jak pro nájemní smlouvy na dobu určitou, tak na dobu neurčitou, jak vyplývá z ust. § 2288 o. z. Pokud pak žalovaný odkazoval na vzájemnou komunikaci účastníků, tato je ze srpna 2018 a předchází samotnému uzavření nájemní smlouvy. Tedy, jak správně uzavřel soud prvního stupně, z této komunikace vyplývá toliko, že účastníci před uzavřením nájemní smlouvy jednali i o možnosti uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou. V řízení tak bylo prokázáno, že žalovaný užívá předmětný byt, který je nyní ve vlastnictví žalobce, bez právního důvodu od 1. 7. 2024 doposud.13. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, které byly správně vyčísleny.14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a náleží mu tak právo na náhradu odvolacího řízení, a to za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne 16. 7. 2025) vycházeje z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, tj. 1 500 Kč, 1 náhrada hotových výloh 450 Kč podle 13 odst. 3 advokátního tarifu v platném znění a 21 % DPH jehož je zástupkyně žalobce plátcem, tj. celkem 2 359,50 Kč.15. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku, místo plnění podle § 149 o. s. ř.