26 Co 259/2024-75 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud , adresa, – , Anonymizováno, (dále jen ,,soud I. stupně“) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky jdoucím od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobce na základě kupní smlouvy ze dne , datum, (dále jen ,,Kupní smlouva“) zakoupil od žalovaného automobil , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , , Anonymizováno, : , Anonymizováno, (dále jen ,,předmětný automobil“), za kupní cenu , částka, . Následující den žalobce zjistil, že v předmětném automobilu je namontován jiný motor (o objemu 1,4 l), něž jaký je uveden v technickém průkazu (1, 6 l). Tentýž den telefonicky a poté i písemně dopisem ze dne , datum, proto žalobce od kupní smlouvy odstoupil. Toto odstoupení od Kupní smlouvy shledal soud I. stupně jako platné a účinné právní jednání s odkazem na § 2106 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 2002 odst. 1zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Tím došlo ke zrušení Kupní smlouvy a žalobci tak vzniklo právo na vrácení zaplacení kupní ceny dle § 2993 o. z. z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. O náhradě náklaůd řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“)3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm, že soud I. stupně nesprávně přihlédl k výpovědím svědků ze strany žalobce a nikoli k výpovědím svědků, které narhoval žalovaný. Pokud soud I. stupně při posuzování otázky, zda žalovaný žalobce při prodeji předmětného automobilu upozornil na to, že v něm není namontován originální motor, zohlednil vyjádření žalovaného v mailové korespondenci se žalobcem v tom smyslu, že si žalobce mohl jiný motor namontovat sám, pak toto vyjádření bylo ze strany žalovaného jen určitá slovní hříčka. Podle žalovaného soud I. stupně rovněž neřešil otázku povinnosti žalobce v případě zrušení Kupní smlouvy vrátit předmětný automobil, jakož i další vozidlo, které žalovaný žalobci spolu s předmětným automobilem v rámci jeho prodeje předal, ačkoliv tento požadavek žalovaný v průběhu řízení vznesl. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.4. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve zbylém věcném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné. Za správné pak považuje i závěry, které ho vedly k zamítnutí žaloby.6. Podle § 2079 odst. 1 o. z.: Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z.: Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.8. Podle§ 2202 odst. 1 o. z.: Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.9. Podle § 2993 o. z.: Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud I. stupně především správně uzavřel, že účastníci platně uzavřeli Kupní smlouvu na prodej předmětného automobilu, a že předmětný automobil vykazoval podstatnou vadu ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že do vozidla byl namontován neoriginální motor, navíc o jiném obsahu válců. Dále soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaný na tuto skutečnost žalobce při prodeji neupozornil. Toto zjištění správně učinil z výpovědí těch svědků, kteří v tomto směru podporovali skutkovou verzi žalobce, a to při zohlednění prokázaného vyjádření žalovaného, které učinil při reklamaci ze strany žalobce, a to, že žalobce si mohl jiný motor namontovat do předmětného automobilu sám. Zcela logicky by takové vyjádření neučinil, pokud by byla pravdivá jeho skutková verze, že při prodeji žalobce na existenci této vady upozornil. Správně proto soud I. stupně uzavřel, že žalobce od Kupní smlouvy účinně odstoupil, čímž došlo k jejími zrušení, a žalobci tak vzniklo právo na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši , částka, z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud zároveň s uložením povinnosti žalovanému vrátit kupní cenu nerozhodl zároveň i o povinnosti žalobce vrátit žalovanému předmětný automobil. Takový nárok by musel žalovaný v řízení výslovně uplatnit, z obsahu spisu se však nepodává, že by se tohoto nároku v řízení řádně domáhal.11. V průběhu odvolacího řízení, a to při jednání dne , datum, , žalobce sdělil, že ačkoli má svůj nárok nadále za důvodný, stačí mu, aby mu žalovaný v tomto řízení zaplatit zaplatil pouze částku , částka, tak, aby pokryl náklady prvostupňového řízení ve výši , částka, a ve zbylém rozsahu , částka, uplatňovaný nárok. Podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2) posoudil odvolací soud tento procesní úkon žalobce jako částečné zpětvzetí žaloby co do částky , částka, , včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky, z původně žalované částky , částka, . Postupem podle § 222a odst. 1 o. s. ř. proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil.12. Vzhledem k uvedenému tak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve zbývající vyhovující části výroku I., tzn. pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, (§ 1970 o. z.), jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.13. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že byl nárok žalobce shledán v celém jeho původně uplatněném rozsahu jako důvodný, má dle názoru odvolacího soudu žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízené před soudem I. stupně, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a čtyřech paušálních náhradách po , částka, odpovídající čtyřem úkonům právní služby (sepis žaloby, účast na třech ústních jednáních) dle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., cekem , částka, .14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na výše uvedené závěry, byl nárok žalobce uplatněn důvodně, má proto podle názoru odvolacího soudu žalobce právo i na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívaly pouze v jedné paušální náhradě po , částka, odpovídající jednomu úkonu právní služby (účast na ústním jednání odvolacího soudu dne , datum, ) dle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy , částka, .