26 Co 64/2025-79 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 758,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 558,72 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. žalobu zamítl co do částky 1 292,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 11. 4. 2024 do zaplacení. Ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 745,212 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně uzavřela dne 13. 12. 2018 se žalovaným smlouvu o podnikatelské zápůjčce (dále případně jen „Smlouva“), podle které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjční jistinu ve výši 20 000 Kč. Protože žalovaný dluh ze Smlouvy řádně nesplácel, došlo podle Smlouvy k zesplatnění nesplacené jistiny a úroku, které se dohromady staly novou jistinou dluhu v celkové výši 25 320 Kč. Podle Smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému z důvodu prodlení i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení až do jejího zaplacení. V jiném soudním řízení byla tato smluvní pokuta žalobkyni přiznána za období do 28. 1. 2020 (rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 5. 2022, č. j. 6 C 32/2020-146). Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení této pokuty za období od 29. 1. 2020 do 19. 8. 2022, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný po toto období na jistinu dluhu ve výši 25 320 Kč nic nezaplatil. Nárok na tuto smluvní pokutu shledal soud I. stupně v základu jako důvodný. Předmětnou Smlouvu shledal jako platně uzavřenou. Podmínka platnosti Smlouvy spočívající v náležitém posouzení úvěruschopnosti žalovaného se v daném případě neuplatní, protože Smlouva nebyla uzavřena v režimu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud I. stupně zároveň neshledal ani jiný důvod neplatnosti Smlouvy. Platně byla uzavřena Smlouva i v části týkající se požadované smluvní pokuty. Soud I. stupně však přihlédl k námitce promlčení žalovaného. Žaloba byla podána u soudu dne 11. 4. 2024, s ohledem na obecnou tříletou promlčecí lhůtu je tak nárok žalobkyně na smluvní pokutu promlčen do 10. 4. 2021. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl co do částky 13 758,72 Kč představující jednak nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 25 320 Kč od 11. 4. 2021 do 19. 8. 2022 v kapitalizované výši 12 555,72 Kč, jednak nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z částky 12 558,72 Kč od doby podání žaloby 11. 4. 2024 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.3. Proti tomuto rozsudku, a to do vyhovujícího výroku I. jakož i do nákladového výroku III. podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C32/2020, tento soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, č. j. 6 C 32/2020-146, dospěl k závěru, Smlouva je neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti žalobkyně zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného dle § 86 téhož zákona. Tímto rozsudkem byly žalobkyni proto přiznány jen nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku (o. z.). V tomto rozsudku rovněž soud uzavřel, že ve Smlouvě byly neplatně sjednány i úroky (odměna za půjčení peněz), které desetinásobně přesahovaly v době uzavření Smlouvy běžnou sazbu smluvních úroků z půjček poskytovaných bankovním sektorem živnostníkům. Dle žalovaného by měl být soud I. stupně těmito závěry v tomto řízení vázán, případně by měl z těchto závěrů při svém rozhodování vyjít s odkazem na § 135 odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se žaloba i v tomto rozsahu zamítá s tím, že žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání především uvedla, že nepovažuje za správný názor žalovaného, že by soud I. stupně v předmětném řízení byl jakýmkoliv způsobem vázán rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 5. 2022, č. j. 6 C 32/2020-146. Soudu I. stupně nic nebránilo posoudit si platnost Smlouvy v tomto řízení samostatně. Poukázala na to, že i zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Benešově jí byla vůči žalovanému přiznána smluvní pokuta ze Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení, a to za období od 26. 7. 2019 do 28. 1. 2020 v kapitalizované výši 4 734,84 Kč. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. jako správný potvrdil.5. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Žalovaný byl prostřednictvím svého právního zástupce k jednání u odvolacího soudu na den 16. 4. 2025 řádně předvolán. Předvolání bylo do datové schránky zástupce žalovaného doručeno dne 25. 3. 2025. Žalovaný ani jeho zástupce se však bez omluvy k nařízenému jednání nedostavili. Odvolací soud proto projednal odvolání žalovaného v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a dosud provedených důkazů (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.).7. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za správné, a proto v tomto směru pro stručnost odkazuje na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž shrnutí zjištěných skutečností je uvedeno v odstavci 2. tohoto odůvodnění.8. Podle § 2390 o. z.: Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2048 odst. 1 o. z.: Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 619 odst. 1 o. z.: Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.11. Podle § 629 odst. 1 o. z.: Promlčecí lhůta trvá tři roky.12. Podle § 580 odst. 1 o. z.: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena Smlouva. Při posuzování platnosti Smlouvy nebyl soud I. stupně vázán obsahem rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 5. 2022, č. j. 6 C 32/2020-146, ve smyslu překážky věci rozsouzené dle § 159a odst.4 o. s. ř., a to již proto, že rozhodoval o nároku, který nebyl předmětem tohoto předchozího řízení, v němž soud I. stupně sice rozhodoval o smluvní pokutě ze Smlouvy (ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny zápůjčky za každý den prodlení), avšak za jiné období. Odlišnému posouzení platnosti Smlouvy nebrání ani ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Správně soud I. stupně uzavřel, že Smlouva nemá povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Již z názvu Smlouvy, ale též z jejího obsahu vyplývá, že jí žalovaný uzavřel jako podnikatel za účelem opatření finančních prostředků pro svou podnikatelskou činnost.14. Ani dle názoru odvolacího soudu přitom skutečnost, že ve Smlouvě byl sjednán úrok ve výši 17 980 Kč za půjčení částky 20 000 Kč, nezakládá neplatnost Smlouvy v tomto ujednání, potažmo neplatnost celé Smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. Podle ustálené soudní praxe (shrnuté např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019) je třeba z tohoto pohledu benevolentněji hodnotit smluvní vztahy založené mezi podnikateli, kdy je třeba vycházet z oboustranné profesionality a smluvní autonomie a k hodnocení smlouvy jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy přistupovat jen ve zcela výjimečných případech.15. Poté, co soud I. stupně správně shledal Smlouvu jako platně uzavřenou, rovněž správně shledal jako platné i akcesorické ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení se splácením zápůjční jistiny, kdy výše smluvní pokuty 0,1 % denně za každý den prodlení je v souladu s judikaturou vyšších soudů, která z hlediska přiměřenosti a dobrých mravů považuje za přípustnou hranici smluvní pokuty 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005). Správně dále uzavřel, že v žalovaném období od 29. 1. 2020 do 19. 8. 2022 byl žalovaný v prodlení se zaplacením celé jistiny v