27 Co 133/2025-92 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 211 C 188/2024-50 ze dne 9.12.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 242,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 242,01 Kč od 10.1.2024 do zaplacení, částku 15 241,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 241,43 Kč od 4.4.2024 do zaplacení, částku 100 Kč, přičemž tuto povinnost je žalovaný oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. (výrok I.); jinak byla žaloba co do zaplacení 3 200 Kč zamítnuta (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 384,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že v části uvedené ve výroku I. žalobkyně platně uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do uvedeného odběrného místa (§ 50 odst. 2 energetického zákona). Žalovaný se zavázal za dodanou energii platit smluvenou cenu, což ve fakturovaném období nesplnil a dostal se do prodlení, ke kterému se váže i část uplatněných smluvních pokut. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že bylo žalovanému umožněno plnit ve splátkách, a to s ohledem na jeho procesní aktivitu a na jeho aktuální poměry.3. V části výroku II. soud prvního stupně po provedeném dokazování naopak uzavřel, že žaloba není opodstatněná s ohledem na § 1812 odst. 2 o.z. a § 1813 o.z. Tato smluvní pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem, neboť představuje významnou nerovnováhu mezi žalobkyní a žalovaným, a to v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, neboť v opačném směru, tedy ve vztahu k žalobkyni, smluvní pokuta nebyla sjednána. Jedná se o tzv. odstupné za předčasné ukončení smluvního vztahu (dle rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018), přičemž tím je na žalovaného jako spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednané doby a současně dochází s ohledem na paralelní sjednání smluvní pokuty za prodlení ke dvojímu sankcionování. Navíc nejde o zcela typický závazek na dobu určitou, pokud je již v rámci smlouvy upraveno automatické prodlužování. Částka 800 Kč tak v tomto případě zcela jasně představuje nepřiměřenou smluvní pokutu. K tomuto ujednáni tak nelze přihlížet (např. dle rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. 21 Co 219/2020). Proto soud prvního stupně v této části žalobu zamítl a rozhodl podle celkového výsledku o poměrné náhradě nákladů řízení.4. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že na rozdíl od předchozích sporů rozhodovaných Krajským soudem v Praze jde nyní o nároky ze smlouvy po aktualizaci jejích podmínek, přičemž nejde o nepřiměřená ujednání poškozující spotřebitele. K tomu odkázala i na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech. Text smlouvy není nijak nepřehledný, font písma odpovídá ostatním částem smlouvy i běžně užívanému písmu pro upozornění spotřebitelů, pro průměrného člověka je zcela srozumitelný.5. Argumentovala tím, že smluvní pokuta i úrok z prodlení stíhají stejně žalobkyni jako žalovaného. Soud prvního stupně hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Smluvní pokuta se váže na „opakované porušení platebních povinností“ a představuje paušalizovanou náhradu škody, která může vzniknout kolísáním cen a kurzovým rizikem, proti kterým se musí žalobkyně zajišťovat.6. Žalobkyně dále zdůraznila obsah „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v němž zákazník (žalovaný) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou „získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy,“ na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou. Žalobkyně musí v předstihu zajistit elektřinu na příslušné období trvání smlouvy, i když není sjednána odběrová povinnost. Odběr se nicméně důvodně předpokládá. To bere zákazník na vědomí. Dále uvedla, že pokuta za prodlení a pokuta za předčasné ukončení mají odlišnou funkci, k předčasnému ukončení může dojít ze strany žalobkyně pouze při opakovaném porušování platebních povinností žalovaného.7. Ustanovení § 1813 o.z. představuje generální klauzuli, která byla převzata z evropské směrnice, s jejíž interpretací soudem prvního stupně se žalobkyně také neztotožňuje. Za klíčovou považuje otázku poctivosti. Pro posouzení věci podle § 1813 o.z. nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být v rozporu s požadavkem poctivosti a navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Výše sporné smluvní pokuty 800 Kč měsíčně v daném případě koreluje se sjednanou zálohou na odběr elektrické energie ve výši 3 000 Kč měsíčně.8. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace smluvní pokuty soudem podle § 2051 o.z. k návrhu dlužníka. Podle názoru žalobkyně je nezbytné zvažovat, zda smluvní pokuta neplní funkci (i zčásti) paušalizované náhrady škody. V tomto směru odkazovala žalobkyně na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní poměry bez zřetele na to, zda dlužníkem smluvní pokuty je podnikatel či nepodnikatel. Podle žalobkyně lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevuje rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Proto si soud měl ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plní. Při paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokutě musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody, současně ale nelze pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Žalobkyně má za to, že není-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, není analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o.z.9. Dále žalobkyně upozornila na připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona. Smluvní pokuta utvrzující danou smluvní povinnost, která bude odpovídat této regulaci, nemůže být vnímána jako zneužívající ujednání. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.11. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Totéž platí pro oddělitelný výrok III.12. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin převážně správná skutková zjištění. Proto odvolací soud dále na odůvodnění soudu prvního stupně pro zjednodušení zcela odkazuje. Soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s tím ztotožňuje.13. Byla sjednána smlouva o dodávkách elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, dne 24.3.2023 s počátkem od 17.4.2023 na dobu určitou 15 měsíců bez možnosti výpovědi, a to v kategorii Domácnost, s možnou Prolongací. Žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel, nikoli jako podnikatel. O tom není sporu. Ujednání o předmětné smluvní pokutě ve výši 800 Kč měsíčně bylo v dané konkrétní smlouvě skutečně formulováno jinak než v dříve projednávaných sporech stejné žalobkyně, je přehlednější. Je také pravdou, že nově byly sjedná