27 Co 138/2025-98 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve výroku I.o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 94 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 94 500 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. žalobu co do částky 34 379,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 566,34 Kč za období od , datum, do , datum, a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 127 379,83 Kč od , datum, do zaplacení zamítl. Výrokem III. pak rozhodl o nákladech řízení, jejichž náhradu uložil žalovanému k zaplacení žalobkyni ve výši 5 745,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Doplňujícím rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , následně ve výroku I. rozhodl, že: „Rozsudek Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, se doplňuje takto: IV. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32 879,83 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.“ Ve výroku II. uvedeného doplňujícího rozsudku pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá v souvislosti s vydáním tohoto doplňujícího rozsudku právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí části uplatněného nárok neunesením důkazního břemene na straně žalobkyně ohledně uzavření dané smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Dle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že žalovaný tuto smlouvu podepsal. Pokud účastníci činili projevy vůle za využití prostředků komunikace na dálku, nebylo dle soudu možné z obsahu provedených důkazů dovodit, že žalovaný skutečně se zněním předložené smlouvy o úvěru vyjádřil souhlas. Požadavek žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku z poskytnuté jistiny, i smluvního poplatku za zprostředkování úvěru tak shledal nedůvodným. Žalobkyni přiznal pouze právo na vrácení zůstatku jistiny poskytnuté částky, kdy tento (prokázaný) nárok hodnotil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení.3. Žalobkyně podala proti zamítavému výroku II. a pruti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání, následně doplněné podáním ze dne , datum, . Pokud v tomto doplnění odvolání uvedla, že své odvolání proti výroku III. (o nákladech řízení) bere zpět, odvolací soud k tomuto nepřihlížel, neboť nákladový výrok jako výrok závislý je odvoláním proti výroku ve věci samé dotčen vždy, bez ohledu na to, zda proti němu podané odvolání výslovně také směřuje, či nikoli. V doplnění odvolání žalobkyně podrobně popisovala způsob uzavření tvrzené smlouvy o úvěru elektronickým způsobem; proces uzavření smlouvy dle ní probíhá na online platformě na internetových stránkách žalobkyně, kde si klienti zakládají personalizovaný a zabezpečený uživatelský účet, k němuž je přístup umožněn pouze prostřednictvím jedinečného přístupového hesla, případně ověřovací sms. Smlouva o úvěru je podepsána zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí, odeslaného na telefonní číslo , tel. číslo, , který „supluje“ jeho podpis. Po zadání sms kódu klient ještě potvrzuje vůli smlouvu podepsat kliknutím na příslušné tlačítko. Obsah dokumentu je tím zafixován a není možné jej změnit. K podpisu předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaným došlo (po jeho ověření občanským průkazem a výpisem z účtu) pomocí SMS kódu tak, že na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným byl dne , datum, v , Anonymizováno, hod. ze systému žalobce odeslán kód , Anonymizováno, , jenž byl platný do času , Anonymizováno, hodin, následně téhož dne v , Anonymizováno, hod. byla smlouva podepsána kódem , Anonymizováno, , a takto byla uzavřena. Dle žalobkyně předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, pro níž zákon stanoví obligatorní písemnou smlouvu, byla v daném případě platně uzavřena, když takovouto smlouvu lze uzavřít i elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Tato podmínka byla v daném případě dle žalobkyně splněna. Navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že soud žalobě zcela vyhoví.4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil a i v odvolacím řízení zůstal pasivní.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným.6. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že v případě uplatnění nároku ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je na místě zabývat se předně okolnostmi předcházejícími uzavření vlastní smlouvy, a to v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tím, zda poskytovatel úvěru splnil svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.7. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se těmito okolnostmi nezabýval, zopakoval a doplnil odvolací soud v souladu s § 213 ost. 1, 4 o.s.ř. dokazování o žalobkyní navržené a předložené důkazy, a to smlouvou o úvěru na částku 150 000 Kč, úvěrovou zprávou k žalovanému, potvrzením o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy, detailem úvěru dle úvěrových registrů, potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěrů, výpisem z běžného účtu, výpisem žalovaného označeným , Anonymizováno, a občanským průkazem žalovaného. Z těchto předložených důkazů se podává, že v případě dané smlouvy o úvěru se mělo jednat o smlouvu spotřebitelskou. Před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z jím poskytnutých informací, dle nichž byl zaměstnán u zaměstnavatele , Anonymizováno, s výší čistého měsíčního příjmu 19 292 Kč. V daném směru byly tyto informace ověřeny též bankovním výpisem (ve spise na čl. 38), z něhož se podává, že mzda od uvedeného zaměstnavatele byla spolu se třemi nepravidelnými platbami (ve výši 200, 400 a 270 Kč) od odesílatele „, jméno FO, “ v období od , datum, do , datum, jedinými příchozími platbami na účet žalovaného. Zůstatek na předloženém účtu žalovaného k , datum, činil zápornou částku mínus 5 058 Kč. Dle dalších informací od žalovaného uváděných v potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta je žalovaný ženatý (což bylo doloženo i předloženým občanským průkazem na čl. 39-40 spisu), a má tři děti (nebylo zjištěno, jakého věku, zda žijí s žalovaným, či zda mu byla uložena vyživovací povinnost soudem), že bydlí ve vlastním domě, nebo domě s hypotékou (dle předložených listin nebylo ničím dalším ověřeno). Náklady na bydlení nebyly nikde uvedeny a nevyplývají ani z předloženého výpisu žalovaného z účtu. V předloženém potvrzení jsou formulářově k domácnosti uváděny pouze celkové výdaje vč. splátek úvěru, a to ve výši 15 000 Kč, a dále jsou uváděny „příjmy ostatních členů domácnosti“ ve výši 43 708 Kč. Tato informace opět nebyla ničím dalším dle předložených důkazů doložena. Z úvěrové zprávy předložené k žalovanému se dále podává, že u žalovaného byly zjištěny 2 existující splátkové „kontrakty“ a jeden nesplátkový, a to v případě splátkových z osobního úvěru se zbývajícím zůstatkem jistiny 83 772 Kč, s měsíčními splátkami ve výši 2 515 Kč při celkovém počtu 39 zbývajících splátek, dále z hypotečního úvěru se zbývajícím zůstatkem jistiny 1 160 908 Kč, s měsíčními splátkami ve výši 8 039 Kč při celkovém počtu 174 zbývajících splátek, a v případě nesplátkového kontraktu z kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 5 000 Kč měsíčně, jenž byl dle dané zprávy v podstatě pravidelně víceméně v plném rozsahu využíván a také od 6/2021 bez delikvence splácen (v předchozím období byly zaznamenány 4 x platby po splatnosti). V případě uváděných „splátkových“ kontraktů byla ve zprávě evidována pouze jedna platba po splatnosti splátky, jinak byly splátky hrazeny řádně. Žalobkyně dále dle předloženého potvrzení o prověření úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný je v případě insolvence a exekuce bez záznamu a po zohlednění příjmů a výdajů vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem klienta ve výši 3 399 Kč. Na základě toho dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen z tohoto příjmu splácet předmětný úvěr s měsíční splátkou 2 500 Kč.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru p