27 Co 248/2024-371 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 245 543,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 17. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části co do požadavku na zaplacení částky ve výši 582 641,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 17. 11. 2020 do zaplacení byla žaloba výrokem II. zamítnuta. Ve výroku III. rozhodl soud o nákladech řízení a procesně úspěšnější žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 51 597,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.2. Žalobkyně se nároku na zaplacení požadované částky celkem 828 185 Kč s příslušenstvím domáhala z titulu tvrzeného nedoplatku za cenu díla. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní na straně zhotovitele a žalovanou jako objednatelem byla uzavřena dne 10. 3. 2020 smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo vybudování koupacího jezírka. Sjednané dílo mělo být dokončeno a předáno do 30. 6. 2020. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že stavba jezírka byla realizována v termínu do 8. 7. 2020, kdy mělo dojít k faktickému předání díla, a že v době tohoto předání dílo nevykazovalo vady. Dle soudu se až několik dnů po předání díla u koupacího jezírka vyskytly vady, konkrétně prosakování vody u opěrné zdi jezírka. Žalobkyně započala s opravami, respektive zjišťováním příčin úniku vody, v červenci 2020. Poslední opravné práce byly provedeny dne 13. 10. 2020. Poté došlo k předání díla po provedených opravách. Cena díla byla sjednána ve výši 1 529 324 Kč včetně DPH. Tato cena byla stanovena jako maximální s výjimkou položek účtovaných dle skutečného výkazu výměr a vzájemně odsouhlasených objednatelem a dodavatelem. Ze strany žalované však k odsouhlasení ceny za případné vícepráce nedošlo. Soud prvního stupně proto část nároku požadovanou z titulu tvrzených víceprací nepřiznal. Soud vzal za prokázané, že žalovaná zaplatila na uvedené dílo jednak částky dle zálohových faktur vystavených žalobkyní, a to ve výši 458 798 Kč a ve výši 305 866 Kč, a jednak v hotovosti částku celkem 500 000 Kč (uhrazenou ve dvou hotovostních platbách vždy po 250 000 Kč), kterou osobně od žalované převzal jednatel žalobkyně , jméno FO, . Žalobkyně tuto hotovostní platbu ve výši 500 000 Kč v žalobě nezohlednila s tím, že jednatel popíral, že by danou částku převzal právě jako jednatel žalobkyně (argumentoval tím, že písemné potvrzení o přijetí platby podepsal bez připojení své funkce jednatele žalobkyně), nicméně vlastní převzetí dané částky již nepopíral, a současně ani žádný jiný důvod přijetí této platby od žalované netvrdil. Soud prvního stupně v této souvislosti také poznamenával, že ohledně nakládání s danou částkou 500 000 Kč, kterou , jméno FO, přijal od žalované jako zálohu na stavbu koupacího jezírka, avšak tuto si ponechal a nezohlednil ze strany žalobkyně v konečném vyúčtování vůči žalované (kdy naopak se této částky žalobkyně opětovně domáhala i v tomto řízení), je proti , jméno FO, vedeno u Okresního soudu v Kolíně trestní řízení pod sp.zn. 3 T 13/2022, kde byl za související skutek v době rozhodování soudu prvního stupně nepravomocně odsouzen pro spáchání trestného přečinu zpronevěry. I v této části (o zaplacení částky 500 000 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení) tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud prvního stupně se dále zabýval obranou žalované poukazující na započtení jí uplatněného nároku proti žalobkyni na sjednanou smluvní pokutu za prodlení s předáním díla, k němuž dle žalované nedošlo ani k 8. 7. 2020. V daném směru však soud uzavřel, že k prodlení žalobkyně došlo pouze za dobu od 1.7.2020 do 8. 7. 2020, jak tvrdila žalobkyně, kdy za toto období náleží žalované sjednaná smluvní pokuta (ve výši 0,25 % z celkové ceny díla za každý pracovní den prodlení), tj. ve výši 19 116,55 Kč. Obranu žalované poukazující na jí uplatněný zápočet smluvní pokuty jí vyčíslené až do 20. 11. 2020 neshledal soud prvního stupně důvodnou, a to s ohledem na shora uvedený závěr o tom, že ke dni 8. 7. 2020 dílo nevykazovalo vady (únik vody z jezírka byl dle soudu zjištěn až později a navazující opravy díla byly vyřízeny jako reklamace) a že k předání díla došlo právě 8. 7. 2020. Soud věc posuzoval za použití zejména § 2586, § 2605, § 2106 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), a na základě učiněných zjištění uzavřel, že na sjednanou cenu díla zbývá uhradit 245 543,45 Kč, kteroužto částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení přiznal. Ve zbývající části co do částky 582 641,55 Kč s úrokem z prodlení z této částky tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu obou stran sporu.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly obě strany včasné odvolání.4. Žalobkyně brojila proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku. Při jednání odvolacího soudu dne 3. 4. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět, a to ohledně částky 500 000 Kč s dotčeným příslušenstvím. Takto žalobkyně postupovala po upozornění soudu na to, že s ohledem na mezitím nastalou právní moc odsuzujícího rozsudku proti jednateli žalobkyně , jméno FO, ve shora uvedeném trestním řízení pro výše zmíněný skutek týkající se od žalované převzaté částky 500 000 Kč je odvolací soud dle § 135 odst. 1 o.s.ř. dotčeným odsuzujícím rozsudkem o tom, že , jméno FO, spáchal trestný čin, vázán. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas. Samostatně při jednání dne 3. 4. 2020 vyhlášeným usnesením Krajského soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně pro uvedené částečné zpětvzetí žaloby v části zamítavého výroku II. co do částky 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 500 000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Nadále tak dotčená část rozsudku soudu prvního stupně nebyla předmětem odvolacího řízení.5. Ve zbývající části žalobkyně brojila proti částečnému zamítnutí žaloby týkající se částky 82 641,55 Kč představující hodnotu provedených víceprací s tím, že soud žalobkyni v daném směru řádně nepoučil dle § 118a o.s.ř. Namítala, že mohla předložit důkazy, z nichž by vyplynulo, že položky rozpočtu, které byly od počátku koncipovány jako odhady, byly s žalovanou konzultovány a ta s nimi vyslovila souhlas, byť případně konkludentně. Dále namítala, že její právní zástupce se z ústního jednání konaného 24. 7. 2024 řádně a včas omluvil ze zdravotních důvodů a požádal o odročení jednání. Soud prvního stupně této žádosti nevyhověl, a dle žalobkyně tak postupoval v rozporu s procesními pravidly. K námitkám žalované týkající se jí provedeného započtení pak žalobkyně trvala na jí tvrzeném předání díla (bez viditelných vad) k 8. 7. 2020, jak i uzavřel soud prvního stupně, a zpochybňovala žalovanou provedené započtení smluvní pokuty za tvrzené prodlení s odkazem na právní úpravu započtení v § 1987 o.z. Měla za to, že pokud je výše nároku žalované na smluvní pokutu za prodlení s předáním díla sporná, je dle žalobkyně nejistá, a tedy nezpůsobilá k započtení. Navrhovala změnu rozsudku ve zbývající napadené zamítavé části tak, že v daném rozsahu bude žalobě vyhověno.6. Žalovaná směřovala své odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Namítala, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl žalovanou v koncentrační lhůtě včas navržené důkazy elektronickou komunikací (včetně fotografií), z nichž je patrná existence viditelné vady díla – špatné napojení trubky projevující se výraznou mokrou skvrnou v půdě způsobenou únikem vody z jezírka – již dne 8. 7. 2020. Soud nebral dle žalované v potaz ani další část jí k důkazu předložené komunikace stran ze dne 4. 7. 2020, tedy krátce před žalobkyní tvrzeným předáním díla, z níž rovněž vyplývá, že dílo již tehdy trpělo předmětnou vadou, a nikoli tedy, že by se tato vyskytla až později, jak tvrdila žalobkyně a jí navržený svědek , jméno FO, . Dotčené důkazy soud prvního stupně odmítl jako nadbytečné a nekriticky vyšel jen z výpovědi svědka , jméno FO, a jím natočeného videa, ačkoli video vůbec nezachycuje místo, na kterém se vyskytovala daná vada viditelná na fotografiích navržených žalovanou, a aniž vzal soud v potaz, že se jedná o dlouholetého zaměstnance žalobkyně, což mohlo mít vliv na věrohodnost jeho výpovědi. Selektivní výběr důkazů soudem byl dle žalované proveden zásadně v neprospěch žalované. Žalovaná ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědka , jméno FO, dále navrhovala k důkazu i svůj účastnický výslech a svědeckou výpověď svého manžela , jméno FO, . Žalovaná dále zpochybňovala důraz, který soud prvního stupně kladl na žalobkyní (resp. jejím svědkem , jméno FO, ) předložené montážní listy, k nimž poznamenávala, že tyto neměla k dispozici, vyhotoveny byly jednostranně žalobkyní a nelze vyloučit, že byly