27 Co 29/2025-80 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 50 720 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 720 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení, a s úrokem ve výši 60 % ročně z částky 50 720 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení. Ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když procesně úspěšný žalovaný se výslovně tohoto práva vzdal.2. Žalobce se daného nároku domáhal s tím, že s žalovaným jakožto dlužníkem měl uzavřít dne 27. 9. 2023 písemnou smlouvu o zápůjčce, k jejímuž uzavření mělo dojít přes platformu provozovanou na webu www., Anonymizováno, , jenž je provozován společností , právnická osoba, (dále též jen „P2P“). K uzavření smlouvy mělo dojít zadáním unikátních kódů vygenerovaných pro podpis žalobce a žalovaného. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena pracovníkem provozovatele webu www., Anonymizováno, . Na základě tvrzené smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal žalovanému poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 35 000 Kč ke dni 27. 9. 2023, s tím, že z této částky byla při vyplacení odečtena odměna pro P2P ve výši 5 % ze zápůjčky a zbývající částka ve výši 31 957 Kč byla poskytnuta žalovanému. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně odměny poskytovatele služeb spolu s úroky ve 24 splátkách ve výši 2 536 Kč, tedy celkem 60 864 Kč. Protože žalovaný uhradil pouze první 4 splátky a se zbývajícími se dostal do prodlení po dobu delší jednoho kalendářního měsíce, stala se dle žalobce poskytnutá zápůjčka splatnou ke dni 29. 3. 2024 včetně kapitalizovaného úroku odpovídajícího předpokládané době splácení. Protože žalovaný ničeho neuhradil, stala se okamžitě splatnou celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství ke dni 31. 3. 2024. Celková dlužná částka představovala částku 50 720 Kč (tj. 60 864 Kč na jistině a kapitalizovaném příslušenství po odpočtu žalovaným uhrazených splátek ve výši celkem 10 144 Kč).3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci při prvním jednání nařízeném na 27. 11. 2024 bez přítomnosti žalobce, který se nedostavil a z jednání se omluvil. Soud tak vyšel na základě žalobcem předložených důkazů ze zjištění, že žalobce a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , avšak předložená smlouva nebyla žádnou ze stran podepsána. Žalovanému byly dne 27. 9. 2023 zaslány finanční prostředky ve výši 31 958,80 Kč z účtu společnosti P2P č.ú. , č. účtu, s tím, že žalovaný na tento účet poukázal 4 x částku 2 536 Kč, tj. celkem 10 144 Kč. Žalobce dopisem ze dne 2. 4. 2024 vyzval žalovaného k úhradě částky 50 720 Kč s odkazem na Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Soud na základě uvedených zjištění uzavřel, že žaloba není důvodná, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podpis žalobce ani žalovaného na předložené smlouvě o zápůjčce č. , hodnota, nebyl připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. V daném směru soud věc posuzoval zejména za použití § 561 o.z., § 562 odst. 1, 2 o.z. a dalších soudem citovaných ustanovení zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/, IBAN, /2014/ES (dále jen „eIDAS“). Soud uzavřel, že z předložených důkazů nevyplývá, že by účastníci (předloženou) smlouvu skutečně podepsali, neboť na místě jejich podpisu je uvedeno pouze jméno a příjmení a prostý text (číslo) kódu. Samotná smlouva v elektronické podobě, soudu předložený PDF dokument, neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalobce a žalovaného, a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Z daného důkazu, textu smlouvy předložené žalobcem, nevyplývá, kdy a jak k ní měl být podpis ve formě kódu připojen, že tento kód byl jednoznačně spojen se žalobcem či žalovaným jako podepisujícími osobami, že tento kód připojili na smlouvu právě žalobce a žalovaný a že poté, kdy měl být podpis připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy (ve smyslu článku 26 eIDAS). Soud tak neměl za prokázané, že by účastníci skutečně spolu uzavřeli předmětnou smlouvu, a že i pokud ji uzavřeli, že byla uzavřena právě s obsahem předloženým soudu. Soud prvního stupně současně neshledal důvodným (prokázaným) uplatněný nárok (ani jeho část) ani při jeho hodnocení jakožto vzniklého bezdůvodného obohacení z titulu žalovanému poskytnutých finančních prostředků, neboť v řízení rovněž nebylo prokázáno, že jakoukoliv částku poskytl právě žalobce žalovanému, když účet, z něhož byla žalovanému připsána na jeho účet částka 31 956,80 Kč, je účtem společnosti P2P. Z předložené Smlouvy o spolupráci, jež měla být uzavřena dle tvrzení žalobce mezi ním jako investorem a společností P2P, nebylo zřejmé, že by měla být uzavřena právě se žalobcem, přičemž ani na této smlouvě nebyl připojen žádný podpis. Soud prvního stupně zdůraznil, že vzhledem k tomu, že se žalobce z ústního jednání omluvil, soud jej nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně svých skutkových tvrzení o tom, že skutečně došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky, jakož i o tom, že právě on poskytl finanční prostředky ve výši 31 956,80 Kč (faktickým jejich vyplacením), či ve výši 35 000 Kč (dle smlouvy) žalovanému. Soud prvního stupně připomněl, že toto poučení se mohlo účastníku řízení dostat pouze při prvním jednání ve věci, neboť řízení je v souladu s ustanovením § 118b o.s.ř. ke skončení prvního jednání ve věci koncentrováno, o čemž byl žalobce v předvolání k jednání řádně poučen. Lze tak uzavřít, že žalobce svou neúčastí při jednání soudu na možnost být soudem poučen ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. dobrovolně rezignoval. Z uvedených důvodů tedy soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl v souladu s procesní zásadou úspěchu ve věci, s respektem k tomu, že se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V něm namítal, že uzavřením smlouvy o zápůjčce i předáním vypůjčených peněz se podrobně zabýval nejen v žalobě, ale i v následných doplňujících podáních, které soud dle něj nevzal v potaz. Opakoval, že k uzavření písemné smlouvy o zápůjčce mezi účastníky došlo prostřednictvím platformy www., Anonymizováno, , kterou spravuje a provozuje P2P, kdy žalovanému byl na jeho elektronickou adresu, kterou sám uvedl do systému při své registraci, zaslán unikátní kód pro podpis smlouvy o zápůjčce. K uzavření smlouvy došlo dle žalobce prostřednictvím podpisových kódů, kdy tento způsob zákon nevylučuje. Poukazoval při tom na dvě rozhodnutí, jednak Krajského soudu v , adresa, a jednak Krajského soudu v Brně. Text smlouvy byl přístupný před jejím podpisem v systému www., Anonymizováno, , do něhož má žalovaný neomezený přístup prostřednictvím svého účtu na www., Anonymizováno, . Pokud by soud shledal, že daná smlouva o zápůjčce je neplatně uzavřená, ad absurdum by za neuzavřené byly považovány jakékoli smlouvy kupní v obchodě, kdy zpravidla jméno kupujícího uváděno není. Argumentoval tím, že pokud požadavek na dosažení písemné formy není, může být právní jednání učiněno prostřednictvím elektronických prostředků prakticky jakkoli. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.7.2017, sp.zn. 2 As 80/2017, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2014, sp.zn. 33 Cdo 2989/2013, a ze dne 29.6.2021, sp.zn. 33 Cdo 1349/2021, a obecnou úpravu tzv. elektronického podpisu v čl. 3 bodu 10 eIDAS a na publikované články k tématu elektronických podpisů. Měl za to, že žalobce ověřil v mnohem větším rozsahu, než je požadováno právním řádem, totožnost žalovaného a že z pohledu obou smluvních stran bylo díky provedené identifikaci společností P2P patrno jakou smlouvu, v jakém znění a s jakou osobou uzavírají. Žalobce zdůraznil, že žalovaný sám v podaném odporu potvrdil, že smlouvu uzavřel prostřednictvím serveru www., Anonymizováno, , kdy sám uvedl i výši zapůjčené částky, dlužné částky i počet splátek a jejich výši. Rozpor v tvrzeních žalovaného, zpochybňujícího uzavření smlouvy (se žalobcem) se tak měl soud dle žalobce pokusit odstranit, což neučinil. Ve vztahu k předání zápůjčky žalobce opět uváděl, že k tomuto došlo prostřednictvím P2P dne 27.9.2023, kdy žalobce odeslal částku 35 000 Kč na účet P2P, č.ú. , č. účtu, , a toto