27 Co 55/2025-438 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) rozhodl Okresní soud Praha-východ o zamítnutí žaloby ze dne 21.5.2024, jíž se (po předchozím částečném zpětvzetí a změně žaloby a následném částečném zastavení řízení), žalobce domáhal v rámci uplatněné ochrany osobnosti proti oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplacení částky 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku I. rozsudku. Ve výroku II. bylo žalobci uloženo zaplatit procesně plně úspěšnému žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. bylo rozhodnuto, že mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.2. Žalobce svůj uplatněný nárok odůvodňoval tím, že dle jeho zjištění v roce 2021 žalovaný 2) jako provozovatel serveru www.hlidacstatu.cz (dále též jen „stránky“ nebo „doména“) a žalovaný 1) jako zakladatel, statutární orgán žalovaného 2) a ten, kdo celou „koncepci Hlídače státu“ vymyslel, na těchto stránkách uváděli jméno žalobce v souvislosti s desítkami různých společností, kdy některé byly spojeny s příjmem dotací, některé s insolvencemi a některé z těchto společností byly trestně odsouzeny. Žalobce nebyl nikdy ani majitelem, ani statutárním orgánem daných společností. V minulosti byl pouze zapsán jako člen dozorčích rad mnoha společností, k čemuž docházelo v rámci jeho koncipientské praxe, kdy působil v advokátní kanceláři zabývající se tvorbou společností na klíč, fakticky však v nich nikdy činný nebyl. Na výzvy žalobce k odstranění vadného obsahu o jeho osobě na shora uvedených stránkách žalovaní toto odmítli. Žalobou se z titulu ochrany osobnosti domáhal proti oběma žalovaným jednak odstranění tvrzení o angažovanosti žalobce v konkrétních společnostech specifikovaných v petitu žaloby, včetně tvrzení spojujících žalobce se společnostmi, jež obdržely dotace, a jednak zaplacení původně částky 120 000 Kč s úrokem z prodlení jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou uveřejněním údajů o žalobci, kdy posléze tuto částku snížil na 80 000 Kč, uplatněný nárok však měl zahrnovat zadostiučinění za veškerou újmu, která byla žalobci způsobena v důsledku uveřejňování nepravdivých nebo jinak zavádějících informací o něm na shora uvedených stránkách.3. Soud prvního stupně žalobu proti žalovanému 1) zamítl pro nedostatek pasivní legitimace. Zdůraznil, že žalovaný 1) v souvislosti s uplatněným nárokem jednal pouze jako statutární orgán žalovaného 2), na jehož stránkách byla dotčená tvrzení zveřejněna. Při výkonu této činnosti z pozice statutárního orgánu nikterak nevybočil. Provozovatelem stránek je žalovaný 2). Žalovaný 1) tak nebyl osobně odpovědný za předmětný obsah daných stránek.4. Ve vztahu k žalovanému 2) soud prvního stupně naopak uzavřel, že k zásahu do žalobcových práv došlo. Nároku na odstranění dotčených informací však bylo v průběhu řízení ze strany žalovaného 2) vyhověno, v této části vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Při rozhodování o zbývajícím nároku na zaplacení peněžitého zadostiučinění vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaný 2) ve veřejném zájmu od roku 2017 provozuje dotčené stránky (www.hlidacstatu.cz), na kterých zveřejňuje (a propojuje) státem publikované informace o soukromých společnostech, jejich insolvenčních řízeních, dotacích, odsouzeních, a o angažovanosti dalších osob v těchto společnostech, a to včetně historických vazeb. Pojem „angažovanost“ žalovaný 2) na svých stránkách spojuje s účastenstvím na vlastnické struktuře společností a s členstvím ve statutárním orgánu, nikoliv však s členstvím v dozorčích orgánech. V daném případě bylo zjištěno, že žalobce byl v minulosti členem dozorčích orgánů mnoha společností, zápis o tomto byl u jednotlivých společností v obchodním rejstříku vymazáván v letech 2011 až 2021. Žalovaný 2) na základě propojení společností prostřednictvím vlastnických struktur na svých stránkách uváděl informace, že žalobce byl angažován ve společnostech (blíže označených v rozsudku soudu prvního stupně), přičemž ve skutečnosti byl v dotčených společnostech jen členem dozorčí rady, případně členem dozorčí rady některé ze společností, jež byla součástí její vlastnické struktury. Takovéto údaje o žalobci byly na stránkách nejméně v letech 2021 až 2024, kdy po podání žaloby žalovaný 2) dané údaje odstranil. Žalovaný 2) dále v roce 2021 na svých stránkách uváděl, že žalobce byl angažován ve 2 společnostech, které byly trestně odsouzeny, a ve 2 společnostech, které skončily v úpadku. V těchto čtyřech případech soud prvního stupně vyhodnotil zveřejněné informace jako údaje, které mohly evokovat žalobcovo propojení s dotčenými společnostmi v době, kdy k trestné činnosti došlo, případně kdy se společnosti dostaly do úpadku, ačkoli se tak stalo více než 5 let od vymazání údajů o jeho členství v dozorčí radě (některé z mateřských společností). Tuto časovou (ne)souvislost, a ani skutečnost, že vazba žalobce na společnosti není přímá, pak žalovaný 2) nikterak na stránkách nezdůraznil. Obdobně v roce 2024 předmětná doména zobrazovala angažovanost žalobce u dvou společností, které získaly dotace, přičemž údaj o žalobci v dozorčí radě v mateřských společnostech těchto společností byl vymazán v roce 2021. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný 2) zveřejněnými, minimálně zavádějícími údaji hrubě zkreslil skutečnost, pokud (v minulosti, v roce 2021) zmiňoval angažovanost žalobce ve společnostech, které skončily v insolvenci, a vzbudil tak zdání, že se na jejich úpadku podílel, nebo které skončily odsouzeny za trestný čin, a vzbudil tak dojem, že se žalobce něčeho dopustil. V tomto směru tyto informace vyhodnotil jako difamující, jež jsou způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce, jsou potenciálně způsobilé přivodit žalobci újmu, například v pracovním prostředí, kdy zejména dopad do této své sféry žalobce zdůrazňoval. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nejméně od roku 2017 do poloviny roku 2020 působil jako advokát, a v roce 2021 si hledal novou práci, kterou v témže roce našel v rámci státního sektoru. Na druhou stranu údaje o žalobci angažovaném v „mnoha společnostech nebo ve společnostech, které pobíraly dotace“ (byť taktéž nepřesné a zavádějící), soud za difamující nepovažoval. Při rozhodování o požadovaném peněžitém zadostiučinění soud prvního stupně zdůraznil, že základním způsobem náhrady nemajetkové újmy má být omluva. K finanční náhradě soud přistoupí až poté, co se omluva jeví jako nedostatečná. V daném případě soud prvního stupně vedle shora uvedených zjištění přihlédl i k tomu, že žalovaný 2) je právnická osoba, jejímž cílem není dosahování zisku, ale analýza veřejně dostupných dat, jejich zpracování a zpřehlednění za účelem kontroly veřejných prostředků veřejností. Vzal v úvahu, že žalobci uvedeným jednáním žádná „reálná“ újma nevznikla [zejména ve smyslu toho, že by právě v důsledku daných tvrzení na stránkách žalovaného 2) žalobce nezískal práci v soukromém sektoru, o niž stál], že žalobce až v rámci žaloby zcela konkrétně definoval nesprávné informace, které žádá odstranit, když v předcházejících výzvách žalovaným nespecifikoval, jaké konkrétní informace považuje za závadové. Soud dále přihlédl k tomu, že údaje o členství žalobce v (dozorčích) orgánech některých společností byly vymazány až v roce 2021, kdy současně (vzhledem k této okolnosti) informace zveřejněné žalovaným 2) nebyly zcela nepravdivé (neboť vazba žalobce na dané společnosti prostřednictvím jeho členství v dozorčích radách existovala), ale byly primárně nepřesné. Soud prvního stupně s tímto uzavřel, že adekvátním způsobem satisfakce by byla omluva, které se však žalobce nedomáhal. Soud tak žalobu na nahrazení nemajetkové újmy v penězích zamítl i proti žalovanému 2). Po právní stránce věc hodnotil zejména za použití § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 a § 2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“).5. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) z plného procesního úspěchu žalovaného 1) a přiznal úspěšné straně jejich plnou náhradu. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) pak s ohledem na to, že žalobce vzal žalobu zpět v části jednoho ze dvou uplatněných nároků z titulu požadované ochrany osobnosti (na odstranění dotčených údajů) proto, že žalovaný 2) vyhověl žalobnímu žádání, a žalobce by proto měl v této části nárok na náhradu nákladů řízení, zatímco však s druhým nárokem na poskytnutí peněžitého zadostiučinění neuspěl (případně jej vzal zčásti zpět, aniž bylo plněno, a procesně tak zavinil zastavení řízení), rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce i žalovaný 1) včasné odvolání.7. Žalovaný 1) brojil pouze proti nákladovém