27 Co 67/2025-92 — Krajský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 9. 2024, č.j. 13 C 220/2024-54 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 550 Kč s úrokem ve výši 5,25 % ročně z částky 21 550 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 550 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žaloba se co do částky 6 001 Kč, co do rozdílu mezi úrokem ve výši 5,25 % ročně z částky 21 550 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a žalovaným kapitalizovaným úrokem ve výši 2 232 Kč a žalovaným úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 27 551 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 27 551 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 001 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 095 Kč, zamítá (výrok II.). Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 923 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tak, že na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav, podle kterého účastníci spolu uzavřeli dne 17. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč. Celková cena úvěru činila 46 000 Kč, která byla splatná po měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč, kdy splatnost první splátky byla sjednána na den 20. 6. 2023. Roční úrok byl sjednán na částku 27,28 %. Dle čl. IV bodu 2. písm. b) smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky neuhrazeného úvěru za každý den prodlení. Dle písm. c) téhož ustanovení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každé prodlení se splacení jednotlivé splátky. Podle čl. IV bodu 4. písm. b) smlouvy si strany sjednaly poplatek ve výši 100 Kč za každou zaslanou upomínku. Podle čl. IV bodu 1. písm. d) smlouvy si strany sjednaly, že úvěr, resp. jeho zbytek se stane splatným, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru včetně příloh, tedy také včetně úvěrových podmínek a dokladech o uložení těchto dokumentů do systému žalobkyně). Smlouva byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč provedené z účtu žalovaného pod variabilním symbolem čísla předmětné úvěrové smlouvy. Na základě označené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku 27 500 Kč, a to na účet žalovaného, a dále vyplatila částku 2 500 Kč jako odměnu zprostředkovatele úvěru na účet , jméno FO, . Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl prověřen v dostupných rejstřících, a to s negativním výsledkem. Uvedl, že je zaměstnán s příjmem přes 26 000 Kč, což doložil výplatními páskami za měsíce březen a duben 2023, které deklarovanou výši příjmů potvrzují. Žalovaný dále uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 5 500 Kč, což žalobkyni doložil nájemní smlouvou, kterou se jako jeden ze dvou nájemců zavázal k úhradě měsíčního nájemného ve výši 9 000 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný dále dle svého prohlášení splácel jiné závazky měsíční splátkou 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, nad rámec uvedeného, též ze statistických údajů, zejména zohlednila skutečnost, že normativní náklady na bydlení v nájemním bytě pro jednu osobu byly kalkulovány částkou 13 737 Kč. Povinnosti ze smlouvy žalovaný neplnil řádně, a proto byl celý úvěr ke dni 26. 2. 2024 zesplatněn; k tomuto datu činil dle žalobkyně dluh žalovaného 29 783 Kč, z čehož dlužná jistina činila 27 551 Kč a dlužný úrok 2 232 Kč, když žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem pouze 5 950 Kč. Žalovaný byl na dluh opakovaně upomínán, přičemž mu byla zaslána i předžalobní výzva. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem, zejména podle § 2395 o. z. a § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč na základě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splatit, když žalovaný doložil výši svých příjmů a ze strany žalobkyně byly též ověřeny náklady žalovaného spojené s bydlením i jeho jiné závazky a byl také prověřen v dostupných rejstřících. Na základě podkladů, které měla žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru k dispozici bylo možné odpovědně vyhodnotit, že žalovaný byl s ohledem na jeho pravidelné příjmy a výdaje schopen úvěr splácet. Mezi žalovaným a žalobkyní tedy byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by předmětná smlouva byla uzavřena při splnění podmínek stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru, resp. že by žalovanému byla úvěrová smlouva obsahující informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů a o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, poskytnuta v listinné podobě nebo na trvalém nosiči dat. Žalobkyně ostatně takovou skutečnost ani netvrdila, přestože byla soudem před jednáním vyzvána, aby k této skutečnosti doplnila svá skutková tvrzení a případně též označila důkazy k prokázání takových tvrzení. Jelikož se žalobkyně zároveň omluvila z nařízeného jednání s tím, že zároveň souhlasila s rozhodnutí věci v její nepřítomnosti, soud nemohl dát žalobkyni další poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Proto byl posouzen nárok žalobkyně za oprávněný pouze v rozsahu žalovanému poskytnuté jistiny úvěru, a to při zohlednění splátek, které žalovaný z titulu smlouvy zaplatil. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 27 500 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil 5 950 Kč. V řízení přitom žalovaný ani netvrdil, že by na svůj dluh uhradil více. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 21 550 Kč. Pokud jde o žalovanou částku odpovídající smluvní pokutě či účelně vynaloženým nákladům uvedeným ve smlouvě, k těmto soud v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřihlížel a přiznal žalobkyni nad rámec jistiny již pouze úrok ve výši odpovídající repo sazbě uveřejněné Českou národní bankou, platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a dále též zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. určil delší lhůtu k plnění, a to patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek času pro úhradu svého dluhu. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. l a § 142 odst. 2 o. s. ř. dle úspěchu stran, přičemž žalobkyně byla v řízení úspěšná z 63 %, zatímco žalovaný z 37 %, a proto žalobkyně měla proto nárok na náhradu 26 % nákladů řízení odpovídajících částce 923 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).3. Proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně v dané věci dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předmětná smlouva byla uzavřena při splnění podmínek stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru, resp. že by žalovanému byla úvěrová smlouva obsahující informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů a o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, poskytnuta v listinné podobě nebo na trvalém nosiči dat. Tento závěr je v rozporu se správným závěrem, že byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru. Zdůraznila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím samostatného zprostředkovatele , jméno FO, v elektronické podobě, kdy samostatný zprostředkovatel ověřoval osobu žalovaného mimo jiné tak, že požadoval po žalovaném jeho osobní údaje včetně předložení dokladu totožnosti, které byly pro účely smlouvy o úvěru se souhlasem žalovaného i okopírovány, přičemž písemná forma smlouvy o úvěru byla v souladu s ustanovením § 562 o.z., zachována, kdy po prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce byla žalovanému zaslaná smlouva o úvěru podepsaná žalobcem, která byla žalobcem podepsána jeho zaručeným elektronickým podpisem z důvodu nezaměnitelnosti obsahu samotné smlouvy o úvěru, kdy tato byla zaslána žalovanému na