27 Co 73/2025-214 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 5 C 190/2021-164 ze dne 26.11.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 532 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 8. 2019 do zaplacení, dále částku 36 014,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 18. 12. 2019 do zaplacení, dále částku 38 495,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 6. 2022 do zaplacení, dále částku 720 Kč, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 155 538,37 Kč „v téže lhůtě“ k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.) a že „o znalečném bude rozhodnuto samostatným usnesením“ (výrok III.). Samostatným (ve skutečnosti doplňujícím) usnesením č.j. 5 C 190/2021-179 ze dne 27.1.2025 pak bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen „nahradit státu“ náklady řízení ve výši 19 632,44 Kč, a to „do tří dnů od právní moci rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2024, č.j. 5 C 190/2021-164, do pokladny zdejšího soudu.“2. Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat a dodávala do odběrného místa žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal za tuto dodávku platit dohodnutou cenu. Nic z toho nebylo sporné. Žalovaný ale neuhradil fakturu za poskytování služeb žalobkyně (spotřebu elektřiny) za období od 21. 7. 2018 do 18. 7. 2019 ve výši 127 532 Kč splatnou k 16. 8. 2019, dále za období od 19. 7. 2019 do 28. 11. 2019 ve výši 36 014,21 Kč splatnou k 17. 12. 2019 a za období od 29. 11. 2019 do 28. 5. 2020 ve výši 38 495,32 Kč splatnou k 19. 6. 2020. Současně žalovaný neuhradil ani poplatky (pokuty) za zaslané písemné upomínky v celkové výši 720 Kč. O tom také nebylo sporu. Spor přetrvával pouze v otázce správného měření spotřeby elektřiny žalovaného ve shora uvedených obdobích. Žalovaný tvrdil, že tak mnoho elektřiny nemohl spotřebovat a že elektroměr musel mít nějakou závadu, na jejímž základě chybně měřil. Po výměně elektroměru se totiž spotřeba snížila. V tomto směru soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že na elektroměru, který byl instalován v odběrném místě žalovaného, nebyly nalezeny žádné vady, a tento byl způsobilý podávat pravdivé informace o spotřebě elektrické energie v odběrném místě žalovaného. Tuto skutečnost potvrdil i Český metrologický institut, který dne 14. 7. 2020 provedl zkoušku daného elektroměru. Dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , je elektroměr jediné zařízení, které mohlo v objektu žalovaného změřit skutečnou spotřebu elektrické energie. K nesprávnému stanovení této spotřeby by tak mohlo dojít pouze v případě, že by byl elektroměr vadný. Skutečná spotřeba se od obvyklé může drasticky lišit v závislosti na šetrném užívání spotřebičů. Zpětně zjistit, jaké spotřebiče a jakým způsobem byly využívány, není možné. Výkyvy ve spotřebě elektřiny žalovaného v jednotlivých obdobích nejsou mimořádným jevem. Skutečnost, že by na se elektroměru vyskytla vada, která by se neprojevila při jeho zkoušce, je vysoce nepravděpodobná. Proto soud prvního stupně již neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , kterým by žalovaný prokazoval případnou vadnost předmětného elektroměru. Jednak byl , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení znalcem již ustanoven a znalecký posudek za dobu dvou let i přes několikeré urgence a uložené pořádkové pokuty nedodal a jednak soud považoval další dokazování týkající se vadnosti elektroměru za nadbytečné. Podle výsledku řízení pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky s tím, že rozhodnutí „o znalečném“ bylo vyhrazeno k samostatnému usnesení. Shora uvedeným usnesením pak bylo rozhodnuto ve skutečnosti o náhradě nákladů státu (nikoli o znalečném), a to shora uvedeným způsobem. Náklady státu byly „podle § 146 odst. 1 o.s.ř.“ a výsledku řízení uloženy k zaplacení žalovanému, výše byla stanovena podle dříve přiznaného znalečného.3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání pouze žalovaný, a to v celém rozsahu. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a neprovedl důkazy navrhované žalovaným, takže nesprávně zjistil skutkový stav. Žalovaný poukazuje na to, že sporné faktury z let 2018–2020 vycházejí z údajů o odběru 33,74 MWh v jediném roce a 7,537 MWh v navazujících čtyřech měsících, což přesahuje obvyklou spotřebu rodinného domu téměř trojnásobně a vůbec neodpovídá vybavení domu spotřebiči ani faktickému užívání nemovitosti, pokud žalovaný byl často v zahraničí. Po výměně elektroměru v prosinci 2019 klesla roční spotřeba trvale na 13–23 MWh ročně, což žalovaný dokládá soupisem a grafem faktur z let 2020–2024. Jádrem kritiky je dále způsob, jímž soud provedl a vyhodnotil znalecký posudek. Poté co dva soudní znalci z oboru energetiky odmítli vypracovat posudek, ustanovil soud znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , specializovaného na elektroniku, automatizační a řídicí systémy, nikoli na energetiku. Žalovaný namítá, že osoba takové kvalifikace není způsobilá hodnotit reálnost odběru elektřiny ani funkčnost elektroměru, takže závěry posudku nemohou být podkladem rozhodnutí. Současně upozorňuje, že soud bez vysvětlení odmítl nahradit či doplnit tento posudek znaleckým zkoumáním , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž předběžně shledal spotřebu násobně přesahující obvyklé hodnoty. Na tom podle žalovaného nic nemění ani odkaz na přezkumný protokol Českého metrologického institutu. Ten podle žalovaného nesplňuje řadu povinných náležitostí vyhlášky č. 262/2000 Sb. a nemůže obstát jako důkaz správné funkce měřidla. Kvalitu důkazu dále oslabuje nejasný osud samotného elektroměru: zástupci žalobkyně postupně uváděli, že neví, kde přístroj je, pak že přístroj je v držení společnosti , právnická osoba, , a následně že mohl být přidělen jinému odběrateli či zlikvidován. Podle žalovaného tak nebyl zachován řetězec důkazů a zároveň mu byla znemožněna možnost nezávislého přezkoumání měřidla znalcem z oboru metrologie, což opakovaně navrhoval. Soud návrh na doplnění dokazování tímto posudkem beze zřetelného odůvodnění zamítl, ačkoli ani , tituly před jménem, , jméno FO, možnost sporadicky se vyskytující vady elektroměru nevyloučil. Žalovaný rovněž vytýká soudu selektivní přístup k dalším důkazům. Soud odmítl vyslechnout matku a manželku žalovaného k rozsahu užívání domácnosti, přestože tyto okolnosti žalovaný považuje za klíčové. Namísto toho soud spekuloval o „neoprávněném odběru“ či „vadném vedení“, byť tyto hypotézy nikdo netvrdil a dokazování je nepotvrdilo. Zvláštní námitku pak žalovaný směřoval proti výroku o náhradě nákladů. Soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za pět blíže neurčených vyjádření a stejné množství režijních paušálů, aniž vysvětlil, proč má žalovaný hradit náklady spojené s opakovaným doplňováním tvrzení, jež měla být obsažena již v žalobě. Všechny tyto skutečnosti vedou žalovaného k závěru, že rozsudek je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. rozsudek změnit.4. Žalovaný dále podal samostatně i včasné odvolání proti uvedenému usnesení o náhradě nákladů státu. Namítl, že znalec ing. , jméno FO, byl ustanoven, aniž by došlo ke zproštění povinností předchozího znalce, navíc odbornost znalce , jméno FO, neodpovídá druhu odborné otázky, která se v řízení řeší. Žalovanému proto neměla být náhrada nákladů státu uložena.5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně, včetně doplňujícího usnesení, považuje po všech stránkách (skutkové i právní) za správný, žalovaný ve svém odvolání opakuje argumenty, které přednášel během dosavadního průběhu řízení. Žalobkyně rekapituluje smluvní vztah a nízkou platební morálku žalovaného. K výraznému nárůstu spotřeby žalobkyně uvádí, že v roce 2018 probíhalo v domě žalovaného dokončování hrubé stavby a nepřetržité elektrické vytápění za účelem vysušení konstrukcí; proto nelze považovat roční odběr 33,74 MWh za nereálný. Spotřeba klesla až po dokončení stavebních prací, a přesto zůstávala v navazujícím období stále výrazně nad původně deklarovaným odhadem. Naopak tvrzení, že rodina žalovaného byla celé týdny mimo dům a že spotřebiče byly vypnuté, považuje žalobkyně za ničím neprokázané. Klíčovou obranou proti námitce vadného měření je trojí ověření elektroměru: před prvotní instalací, v Autorizovaném metrologickém středisku ve Skutči a 14. 7. 2020 v Českém metrologickém institutu. Měřidlo splnilo všechny metrologické a technické požadavky. Žalobkyně popírá, že by zatajovala výsledky přezkumu. Současně zdůrazňuje, že elektroměr je majetkem distributora, a obchodník nemá faktickou možnost s ním nakládat a skutečně neví, kde se nachází. Ve vztahu ke znaleckým posudkům žalobkyně hájí posudek , tituly před jménem, , jméno FO, : jednak byl vypracován osobou s příslušnou odborností, kterou žalovaný během nalézacího řízení nik