28 Co 45/2025-604 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ostatní plocha, vše zapsáno u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, (dále jen „nemovité věci“, výrok I.); přikázal nemovité věci do výlučného vlastnictví druhé žalované (výrok II.) s tím, že jí uložil zaplatit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku na vypořádacím podílu žalobkyni částku , částka, (výrok III.) a prvnímu žalovanému částku , částka, (výrok IV.); rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.); a uložil účastníkům povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit na nákladech řízení státu na účet Okresního soudu v Kutné Hoře žalobkyni , částka, (výrok VI.) a žalovaným společně a nerozdílně , částka, (výrok VII.).2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým závěrům. Druhá žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník nemovitých věcí, které nabyla na základě kupních smluv do katastru nemovitostí vložených pod č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a stavebního povolení č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaní dne , datum, , formou notářského zápisu (sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), uzavřeli smlouvu o zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů, ve které prohlásili, že předmětné nemovité věci jsou navzdory stavu evidovanému v katastru nemovitostí součástí jejich společného jmění, přičemž společné jmění manželů zúžili tak, že se předmětné nemovité věci měly stát výlučným majetkem druhé žalované. Smlouva měla nabýt účinnosti vkladem do katastru nemovitostí, ale návrh na tento vklad nebyl podán. Dále soud prvního stupně zjistil, že na základě odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl prvnímu žalovanému mimo jiné uložen trest propadnutí tří čtvrtin (3/4) majetku. Obvyklá cena nemovitých věcí byla stanovena znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši , částka, . Taktéž bylo zjištěno, že nemovité věci tvoří jeden funkční celek. Dům č. p. , Anonymizováno, se sestává z jednoho podzemního podlaží, dvou nadzemních podlaží a podkroví. Obě nadzemní podlaží jsou vybavena sociálním zařízením, kuchyní je vybaveno pouze první nadzemní podlaží. Soud prvního stupně učinil i zjištění ohledně solventnosti druhé žalované, která projevila zájem o nabytí spoluvlastnických podílů. , jméno FO, a , tituly před jménem, , adresa, byly podle svého prohlášení připraveny poskytnout druhé žalované k vyplacení spoluvlastnického podílu v rozsahu 3/8 finanční prostředky ve výši , částka, do sedmi dnů od právní moci rozhodnutí. Podle potvrzení , právnická osoba, . disponoval na svém účtu , jméno FO, ke dni , datum, částkou , částka, a , tituly před jménem, , adresa, k témuž dni u , právnická osoba, . částkou , částka, .3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 1140, § 1143, § 1144 odst. 1, § 1147, § 1095, § 1098 a § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), okolnosti týkající se nabytí nemovitých věcí a uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů podle § 130 odst. 1, § 134 odst. 1, § 143 odst. 1 a § 143a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“). Soud prvního stupně neshledal důvody pro zamítnutí žaloby pro neexistenci podílového spoluvlastnictví. Vyšel přitom z úvahy, že nemovité věci byly nabyty za trvání manželství žalovaných. Samotná skutečnost, že v evidenci katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník zapsána toliko druhá žalovaná, nemohla bez dalšího vést k závěru, že předmětné nemovité věci se nestaly součástí společného jmění manželů žalovaných. Naopak sami žalovaní v roce 2000 přistoupili k zúžení rozsahu společného jmění manželů o nemovité věci na základě smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu v souladu s § 143a odst. 1 obč. zák. Smlouva však nenabyla účinnosti, neboť nebyl podán návrh na vklad do katastru nemovitostí, a tudíž nemohly nastat věcněprávní účinky smlouvy. V návaznosti na uvedené se soud prvního stupně dále podrobně zabýval námitkou řádného vydržení vlastnického práva k nemovitým věcem druhou žalovanou ve smyslu § 134 odst. 1 obč. zák., kterou pro absenci dobré víry vyhodnotil jako nedůvodnou. Dovodil, že druhá žalovaná si musela být vědoma toho, že smlouva o zúžení rozsahu společného jmění nabývá účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí, což se podávalo i ze samotného obsahového znění smlouvy, když dobrá víra se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, tedy i k existenci platné smlouvy. Soud prvního stupně k námitce žalovaných dále zkoumal, zda byly naplněny podmínky mimořádného vydržení nemovitých věcí druhou žalovanou ve smyslu § 1095 o. z. S odkazem na ustanovení § 1098 o. z. dospěl k závěru, že nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení, neboť mezi manžely neběží vydržecí doba. Soud prvního stupně proto uzavřel, že došlo-li rozsudkem Vrchního soudu v , jméno FO, k uložení trestu propadnutí 3/4 majetku prvního žalovaného, došlo ve smyslu § 66 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., , podezřelý výraz, zákoník (dále jen „tr. zák.“), dnem právní moci tohoto rozsudku (dne , datum, ) k zániku společného jmění žalovaných. Jelikož ve lhůtě tří let od jeho zániku nedošlo k vypořádání jejich společného majetku, staly se nemovité věci ve smyslu § 741 písm. b) o. z. předmětem jejich podílového spoluvlastnictví s tím, že podíly obou žalovaných ke společné věci jsou stejné. Žalobkyně tím, že vstoupila do 3/4 majetkových práv a povinností prvního žalovaného, nabyla na nemovitých věcech spoluvlastnický podíl v rozsahu 3/8. Žalobkyně neměla zájem setrvávat v podílovém spoluvlastnictví, účastníci nedospěli k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, žalobkyně se proto obrátila na soud. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda je možné rozdělení společných věcí a dospěl k závěru, že reálné rozdělení stavby domu není možné s ohledem na skutečnost, že stavba je koncipována jako jedna bytová jednotka. Rozdělit nelze ani pozemky, které tvoří jeden funkční celek a slouží jako zahrada. Následně se proto soud prvního stupně zabýval solventností druhé žalované, která jediná projevila zájem o nabytí nemovitých věcí a dospěl k závěru, že druhá žalovaná v řízení prokázala, že může disponovat peněžními prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, alespoň ve vztahu k žalobkyni. Vyšel přitom z prohlášení doložených druhou žalovanou o tom, že jí budou poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , což odpovídá přiměřené náhradě za spoluvlastnický podíl připadající na žalobkyni. Rovněž uzavřel, že prohlašující osoby takovými prostředky v současné době disponují. Soud prvního stupně dále vyslovil názor, že vzhledem k vzájemnému vztahu obou žalovaných není třeba důsledně trvat na prokázání solventnosti druhé žalované k vyplacení přiměřené náhrady prvnímu žalovanému. Nemovité věci proto přikázal do výlučného vlastnictví druhé žalované, které uložil povinnost zaplatit přiměřenou náhradu žalobkyni ve výši , částka, a prvnímu žalovanému ve výši , částka, . Lhůtu k plnění stanovil soud prvního stupně v souladu s § 160 odst. 1 větou první za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), delší, a to s ohledem na celkovou výši přiměřené náhrady a možnosti faktické dispozice druhé žalované s peněžními prostředky na její zaplacení.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žádný z účastníků řízení neměl ve věci úspěch oproti neúspěchu druhé strany řízení. Vysvětlil podstatu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jako zvláštního druhu řízení (tzv. iudicium duplex), které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 572/19, a na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS - 59/23 (uveřejněné jako i dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz). Neshledal zvláštní důvody pro jiné rozhodnutí o nákladech řízení, když nebyly shledány důvody a způsob uplatňování práv nekonstruktivním