76 C 23/2024-32 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 4. 9. 2024 domáhá nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrálního pracoviště , adresa, (dále jen „správní orgán“), ze dne 2. 8. 2024, č. j. , Anonymizováno, , jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vklad vzniku vlastnictví k nemovitosti - budově na pozemku parc. č. , hodnota, k.ú. , adresa, v Katastrálním území , adresa, na základě prohlášení vlastníka o fyzickém stavu nemovitosti ze dne 2. 5. 2024.2. Žalobu odůvodnil tím, že předmětem vkladového řízení vedeného u správního orgánu bylo povolení vkladu vlastnického práva k budově na pozemku jiného vlastníka. Žalobce jako kupující (nabyvatel) své vlastnické právo k předmětné budově zakládá na smlouvě kupní uzavřené dne 30. 12. 2010 se státním podnikem , právnická osoba, , IČO , IČO, , v postavení prodávajícího (převodce). Předmětem uvedené kupní smlouvy byl prodej stavby „, Anonymizováno, “ – myslivecká klubovna na pozemku parc. č. , hodnota, (vlastnictví jiného vlastníka LV č. , hodnota, ) v k. ú. a obci , adresa, . Žalobce se opakovaně pokoušel o zápis stavby jako samostatné věci v jeho vlastnictví do katastru nemovitostí již od srpna 2023, avšak bezúspěšně, když k tomuto nakonec obdržel pokyn od správního orgánu se stanoveným postupem, a to prostřednictvím přípisu ze dne 13. 11. 2023 pod č. j. , č. účtu, V rámci uvedeného přípisu bylo žalobci ze strany správního orgánu sděleno, za jakých podmínek lze zápis stavby jako samostatné věci vč. zápisu vlastnického práva k této stavbě provést.3. Žalobce je přesvědčen, že v plném rozsahu vyhověl požadavkům správního orgánu, když k návrhu na vklad doložil a) prohlášení vlastníka o tom, že předmětná stavba byla dokončena před 31. 12. 2013 a není tak součástí pozemku ve smyslu ust. § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ani práva stavby, b) kupní smlouvu s , právnická osoba, , ze dne 30. 12. 2010, ze které lze vyvodit převod vlastnického práva ke stavbě ve prospěch žalobce, c) geometrický plán č. , hodnota, , potvrzený Katastrálním pracovištěm v , Anonymizováno, dne 2. 11. 2010, a současně doklad o způsobu užívání stavby (potvrzení o existenci stavby). Jedná se tak nejen o doklady, které byly po žalobci požadovány přípisem správního orgánu ze dne 13. 11. 2023 pod č.j. , č. účtu, , ale také o podklady, které jsou taxativně vymezeny v čl. 1 pokynů č. 45 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 12. 2013 č.j. , č. účtu, pro zápis nové stavby, zápis vlastnického práva k nové stavbě a zápis změny údajů o stavbě do katastru nemovitostí.4. Žalobce uvedl, že v napadeném rozhodnutí správního orgánu správní orgán výslovně uvádí, že „o předložené kupní smlouvě nerozhodl katastrální úřad.“ Žalobce této pasáži nerozumí, kdy právě z daného důvodu byla nyní předmětná kupní smlouva správnímu orgánu pro účely zápisu vlastnického práva ke stavbě jako samostatné věci předložena k návrhu na vklad. Správní orgán rovněž před samotným zamítnutím návrhu na vklad žalobci sdělil, že podkladem pro zápis vlastnického práva musí být rozhodnutí soudu o určení vlastnictví ke stavbě. Tento požadavek správního orgánu žalobce považuje za naprosto absurdní, když by měl podat žalobu o určení vlastnického práva ve věci, která není sporná, neboť právní předchůdce žalobce (, Anonymizováno, ) žádným způsobem nezpochybňuje vlastnické právo žalobce ke stavbě, které bylo převedeno na základě doložené kupní smlouvy ze dne 30. 12. 2010. Žalobce si v praxi nedovede představit žalobní tvrzení určovací žaloby podané proti , Anonymizováno, za situace, kdy mezi smluvními stranami kupní smlouvy a účastníky takového řízení není vlastnické právo žalobce ke stavbě popíráno. Nadto lze uvést, že určovací žaloba by neobstála ani co do prokázání naléhavého právního zájmu na takovém určení. Žalobce je koneckonců i dlouholetým oprávněným uživatelem dané stavby (myslivny), avšak z důvodu přehnaných formalistických požadavků správního orgánu není schopen svou stavbu formálně zapsat do katastru nemovitostí. Žalobce není ochoten vyhovět formalistickým požadavkům správního orgánu a zahájit soudní řízení o určení vlastnického práva ke stavbě, které považuje za naprosto nadbytečné. Správní orgán opakovaně uvádí, že disponuje kupní smlouvou ze dne 30. 12. 2010, která založila jeho vlastnické právo ke stavbě a dále poukazuje na to, že z přípisu správního orgánu rekapitulujícího podmínky zápisu vlastnického práva ke stavbě ze dne 13. 11. 2023 vyplynulo, že podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě se rozumí „např.“ ono soudní rozhodnutí. Tento výraz si žalobce vyložil tak, že uváděné rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva je jedním z možných/přípustných podkladů pro zápis stavby do katastru nemovitostí, nikoliv však podkladem jediným.5. K samotnému charakteru stavby a právním vztahům k ní žalobce uvedl, že předmětná stavba (myslivna) byla vystavěna před rokem 1950, kdy se jednalo o objekt související s tehdejší uranovou těžbou v této oblasti. Stavba nebyla za komunistického režimu zapsána do pozemkové knihy (tj. nebyla intabulována), neboť její režim podléhal vysokému stupni utajení. Žalobce k tomuto disponuje listinou s názvem „Objekt , hodnota, “ z 13. 5. 1998 určené , právnická osoba, ., která o dostupných informacích t.č. pojednává. K předmětné stavbě se bohužel žádná její stavební dokumentace nedochovala, neboť – jak již zmíněno – má počátky před rokem 1950 a podléhala navíc státnímu utajení, pročež bylo žalobci dne 14. 12. 2010 Obecním úřadem , adresa, , stavební úřad, vystaveno ověření pasportu stavby, kde se mj. uvádí, že: „Dokumentace se nedochovala, a proto byl vypracován pasport této stavby.“ Za této situace žalobce (ani jeho právní předchůdce) není schopen doložit listinu, která by prokazovala vznik stavby navrhované k zápisu do katastru nemovitostí, vyjma uvedeného ověření pasportu stavby.6. Žalobce k uvedené situaci odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ve svém rozsudku sp. zn. 15 Co 410/93 ze dne 9. 12. 1993, kde soud konstatoval, že „Nedošlo-li k nabytí vlastnictví k nemovitosti na základě trhové smlouvy, uzavřené ještě za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, a to pro nedostatek intabulace uvedené smlouvy do pozemkové knihy, potom byla-li tato smlouva platně uzavřena a nedošlo-li k jinému právnímu úkonu, který by ji rušil nebo měnil, došlo podle ní po účinnosti následujícího občanského zákoníku (zákona č. 141/1950 Sb.) k nabytí vlastnictví k nemovitosti již i bez zápisu do pozemkové knihy.“7. Žalobce postupoval řádně podle pokynů správního orgánu, aby vyhověl všem formálním požadavkům, je přesvědčen, že veškeré dostupné podklady, které byly pro účely zápisu stavby jako samostatné věci jakož i vlastnického práva k ní zapotřebí, dodal, a nepředpokládal, že by v samotném závěru mohly vyvstat pochybnosti o jejich relevantnosti pro naplnění účelu tohoto vkladového řízení. Napadené rozhodnutí správního orgánu je z pohledu žalobce překvapivé, zejména když žalobce splnil veškeré podmínky katastrálního úřadu, když značnou část argumentace v rámci této žaloby přednesl správnímu orgánu v rámci svého vyjádření po seznámení se s podklady pro rozhodnutí.8. Žalobce se domnívá, že se ze strany správního orgánu jedná o porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání. Žalobce vnímá kroky správního orgánu v této věci jako stanovení přehnaných formalistických požadavků, které mají v konečném důsledku dopad na soukromou sféru žalobce, tj. na sféru jeho vlastnického práva ke stavbě. Správní orgán by měl věc posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu.9. Žalobce je tedy přesvědčen, že napadené rozhodnutí správního orgánu je nezákonné a přílišně formalisticky přepjaté, navíc z postupu správního orgánu v předmětném vkladovém řízení není patrno, jakým jiným způsobem (vyjma formálně nevyřčeného podání žaloby o určení vlastnického práva) by měl žalobce postupovat, aby se vkladu vlastnického práva ke stavbě myslivny domohl.10. Z uvedených důvodů žalobci nezbývá, než podrobit napadené rozhodnutí správního orgánu soudnímu přezkumu v tomto řízení.11. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 76 C 23/2024-23 byl správní orgán v souladu s § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzván, zda bude v řízení uplatňovat procesní práva, tento se v dané lhůtě vyjádřil podáním ze dne 4. 10. 2024 tak, že procesní práva uplatňovat bude, přičemž k žalobě se vyjádřil tak, že shrnul průběh vkladového řízení a zopakoval část své argumentace podrobně uvedené v napadeném rozhodnutí, na základě které návrh žalobce na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl, když žalobce nedoložil listinu prokazující jeho vlastnictví ke stavbě, kterou požaduje nově zapsat do katastru nemovitostí.12. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval soud žalobce a správní orgán, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Součást