10 CO 177/2022-152 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 735 Kč s 8,5 % zákonným úrokem z částky 17 735 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 14 683,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku do obou jeho výroků se včas odvolal žalovaný, neboť s ním nesouhlasí, soud prvního stupně učinil chybná skutková zjištění a věc po právní stránce chybně zhodnotil. Poukázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, odpovídající skutkovým tvrzením žalobce a vycházeje z detailu relace o dopravní nehodě a fotodokumentace s tím, že současně soud připouští, že policejní orgán věc odložil, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě. Z uvedeného je zřejmé, že si tato skutková tvrzení vzájemně odporují, když na jedné straně je tvrzeno, že žalovaný řídil vozidlo po požití alkoholu a že byl policisty ztotožněn jako řidič vozidla, současně se uvádí, že policie věc odložila dle ust. § 159a odst. 5 trestního řádu, neboť nezjistila skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání vůči konkrétní osobě. Jen fotodokumentace z dopravní nehody neopravňuje kohokoliv k tvrzení, že žalovaný vozidlo řídil, navíc po požití alkoholu a že z místa ujel. Důkaz spočívající v relaci o dopravní nehodě žalovaný neviděl, neví, co obsahuje, jistě však nenahrazuje rozhodnutí příslušného orgánu. Pokud má soud prvního stupně za prokázané, že škodícím vozidlem bylo právě vozidlo Škoda Octavia provozované poškozeným (zřejmě míněno žalovaným), je třeba rozlišovat mezi druhovou a individuální identifikací. Individuální shoda laku karosérie ve spojení s kauzálním nexem, že právě vozidlo žalovaného způsobilo dopravní nehodu, je zcela něco jiného od druhové shody. Automobilů se stejným lakem, který má vozidlo žalovaného, je nepochybně nemalé množství, pak každý z těchto automobilů je potencionálně podezřelý, že uvedenou dopravní nehodu způsobil. Žalovaný dále namítl, že znalecký posudek (odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, KŘP [název] kraje [název]) je nezákonně získaným důkazem ze strany Policie ČR, neboť vozidlo nebylo řádně zajištěno jako věc důležitá pro trestní řízení dle § 78 trestního řádu, případně následným postupem dle § 79 trestního řádu s následným znaleckým zkoumáním a poté vrácením vozidla dle § 80 odst. 1 trestního řádu, neboť policejní orgán v nepřítomnosti žalovaného, který byl odvezen na protialkoholní záchytnou stanici, naložil jeho vozidlo na vozidlo odtahové služby a odvezl ke znaleckému zkoumání bez vyhotovení jakéhokoliv protokolu o tomto úkonu. Dle přesvědčení žalovaného nelze takový důkaz zajištěný v rozporu s trestním řádem využívat v občanském soudním řízení, tedy jako listiny v řízení použít a jako důkazy hodnotit. Nepřímé důkazy, z nichž soud prvního stupně vycházel, netvoří ucelený jednotný rámec, vzájemně se podporujících důkazů, přičemž v této souvislosti poukázal na rozpory ve výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Žalovaný se ohradil, že by svým přístupem ztížil objasnění dopravní nehody, pokud si na věc nepamatoval a nebyl nikým řádně kontaktován, nebyly mu předloženy důkazy o nehodě. [jméno] [příjmení] sice byla vytěžována ze strany policie, nicméně pouze připustila, že auto žalovaného přijelo„ před chvílí“, nikoliv však jistotu, že jej řídil právě žalovaný. Soud prvního stupně sice uzavřel, že považuje popsaný skutkový stav za bezpečně prokázaný, současně však ve vztahu k odbornému vyjádření činí srozumění, že toto nedává 100 % jistotu totožnosti konkrétního vozidla žalobce (zřejmě myšleno žalovaného) a poškozeného. Závěr soudu prvního stupně o tom, že vozidlem žalovaného byla způsobena vzniklá škoda, není správný, proto je namístě, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě žalobu zamítl. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila, přičemž uvedla, že nárok na náhradu vyplaceného pojistného plnění se v dané věci řeší v rámci občanskoprávního řízení, nikoliv řízení trestního. Tato dvě řízení se liší zejména zásadami, na kterých jsou postaveny a dále i způsobem hodnocení předložených důkazů, což žalovaný nebere v potaz, resp. toto odmítá. Žalobkyně se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že skutkový stav věci je řádně prokázán, když jednotlivé důkazy, ze kterých vycházel, včetně jejich hodnocení, řádně popsal a odůvodnil. Ve vztahu k námitce žalovaného spočívající v tom, že policie věc odložila, poukázala na ust. § 135 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že v trestní věci nebylo rozhodnuto o vině žalovaného, není soud vázán tím, že policejní orgán věc odložil a pro účely rozhodnutí v daném řízení může věc sám nezávisle posoudit. Navíc v trestním řízení nebylo výslovně řečeno, že žalovaný vozidlo neřídil a nehodu nezpůsobil, policie pouze neshromáždila dostatek důkazů k tomu, aby mohlo být zahájeno trestní stíhání. Jde tedy o zásadně odlišné situace s tím, že leckdy bývají odloženy i takové případy, které by řádně prošetřeny být mohly, avšak v důsledku nečinnosti orgánů se tak nestane. V trestním řízení tudíž rozhodně nebylo prokázáno, že by žalovaný nehodu nezpůsobil. I když se často jedná o důkazy, které nebylo možno v trestním řízení z procesních důvodů použít, nejedná se o důkazy nezákonné, neboť trestní řízení je ovládáno poměrně striktními pravidly v tom, jaké důkazy lze či nelze použít. Rozhodně však není žádné omezení pro použitelnost takového důkazu v řízení civilním, v němž jde zejména o prokázání reálného stavu věci, což vychází z principu tzv. materiální pravdy ovládající civilní řízení. Navíc prvotní podání vysvětlení žalovaného a paní [příjmení] lze považovat za věrohodné, když byly učiněna spontánně bez možnosti se s někým poradit o tom, jak mají vypovídat. Žalobkyně poukázala na samotné bezprostřední prohlášení žalovaného v rámci podání vysvětlení policii, byť následně při výslechu již žalovaný i jmenovaná [příjmení] odmítli vypovídat. Pokud žalovaný namítá, že nezná obsah důkazu – relace o dopravní nehodě, pak žalobkyně jej zaslala soudu a žalovaný se s důkazy mohl kdykoliv seznámit. Byť žalobkyně tuto relaci neztotožňuje s rozhodnutím orgánu, zachycuje však stav šetření dopravní nehody učiněný policií a jedná se důkaz poměrně zásadní. Žalobkyně zásadně nesouhlasí s námitkou, že nepřímé důkazy, z nichž soud prvního stupně vycházel, netvoří ucelený jednotný rámec vzájemně se podporujících důkazů. Pokud žalovaný připouští, že si celou věc nepamatoval, a tudíž objasnění dopravní nehody neztížil, toto samo o sobě svědčí o jeho stavu v době nehody a v podstatě připouští, že nehodu mohl způsobit, v čemž je nutné spatřovat ztížení šetření pojistné události. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného a vyjádření žalobkyně k odvolání, a poté, co ve věci konal jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalovaný dne [datum] ve 20.53 hodin řídil své vozidlo tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka] v [obec], po ulici [ulice], ve směru od [ulice], ke křižovatce ulic [ulice] a [ulice], přičemž při odbočování, vlivem vědomě požitého alkoholu před jízdou, nezvládl řízení a s vozidlem vyjel vpravo mimo vozovku, kde narazil pravými koly vozidla do vyvýšeného obrubníku. Poté s vozidlem vjel vlevo do protisměrné části vozovky, kde levou přední částí vozidla narazil do levé přední části zaparkovaného vozidla tovární značky Škoda Fabia, [registrační značka], společnosti [právnická osoba], které zde zaparkoval [jméno] [příjmení]. Žalovaný z místa dopravní nehody ujel a poté, co bylo vozidlo vypátráno a žalovaný ztotožněn, se tento podrobil dechové zkoušce s pozitivním výsledkem 2,42 promile alkoholu. Kontrolní dechová zkouška byla provedena ve 21.22 hodin s pozitivním výsledkem 2,35 promile alkoholu. Ovlivnění alkoholem bylo potvrzeno též opakovaným lékařským vyšetřením s odběrem krve žalovaného. Z titulu smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným vyplatila žalobkyně poškozenému v rámci pojistné události pojistné plnění ve výši 17 735 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhala regresní náhrady dle § 10 odst. 1 písm. i), písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný nárok odmítal, sporoval, že by řídil vozidlo Škoda Octavia výše specifikované, odkázal na usnesení Policie ČR, která odložila jeho trestní stíhání. Dále namítal, že by to bylo jeho vozidlo, které by poškodilo poškozené vozidlo. Sporoval, že by odborné vyjádření, dokládající druhovou totožnost laku na vozidle žalovaného a poškozeném vozidle prokazovalo, že by škodícím vozidlem bylo jeho vozidlo, když z tohoto důkazu nevyplývá individuální totožnost la