10 CO 200/2022-85 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 75 608 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 28 174 Kč (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně s námitkou nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně spočívajícím v tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Připomněla, že se domáhá uhrazení nákladů léčení, které vynaložila na svého pojištěnce [jméno] [příjmení]. U jmenovaného došlo dne 1. 10. 2019 v [obec] k pádu ze střechy, kdy poškozený v rámci výkonu sjednané práce vylezl na hřeben střechy, kde mu podjely obě nohy, a spadl na zem. Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj prováděl kontrolu pro posouzení příčin a okolností pracovního úrazu, přičemž zjistil, že žalovaná nesplnila povinnost organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu či zřícení. Žalovaná na stavbě rodinného domu, kde k úrazu došlo, nezajistila instalaci ochrany proti pádu ze střechy po jejím obvodu, použitím bezpečné a k tomu účelu ochranné, případně záchytné konstrukce nebo použitím osobních ochranných pracovních prostředků proti pádu, v souladu s blíže citovanou podzákonnou úpravou (viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb.). Žalovaná nesplnila svoji povinnost uloženou zákonem č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V příčinné souvislosti s úrazem poškozeného uhradila žalobkyně poskytovatelům zdravotních služeb částku 151 216 Kč. Z dostupných podkladů bylo zřejmé, že poškozený nepoužil ochranný prostředek proti pádu a na svém zranění se částečně podílel, přičemž míru spoluzavinění poškozeného žalobkyně určila v rozsahu 50 % a v této míře požadovala po žalované vynaložené náklady léčení uhradit, tj. v částce 75 608 Kč. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dle harmonogramu prací neměli pracovníci a tedy poškozený žádný důvod pohybovat se na střeše, a pokud se na střeše pohybovali, měli použít osobní jisticí prostředek. Žalobkyně zdůraznila, že na uvedené stavbě nebyl v rozporu s nařízení vlády č. 362/2005 Sb. nainstalován záchytný prostředek proti pádu do hloubky (viz § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 362/2005 Sb.). Je rovněž otázkou, zda poškozený, který osobní bezpečnostní postroj nepoužil, tak mohl s ohledem k pracovním podmínkám činit, zejména, zda měl možnost postroj bezpečně ukotvit. Žalobkyně poukázala na úřední záznam Policie ČR ze dne 1. 10. 2019, úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 4. 10. 2019, dále [jméno] [příjmení] ze dne 26. 10. 2019, [jméno] [příjmení] ze dne 6. 11. 2019 a i výpovědi posledně jmenovaného před soudem prvního stupně ze dne 25. 5. 2022, z nichž vyplývá, že na střeše konal práci spočívající v montáži větracího potrubí, kdy na střechu vystoupil z důvodu, aby provedl montáž odvětrací tašky. Tento způsob montáže je možný, není neobvyklý a tak se nemůže jednat o exces zaměstnance. Pokud si poškozený počínal neopatrně, nezbavuje to v žádném případě žalovanou povinnosti organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu či zřícení. Této povinnosti se nelze zprostit tím, že je předpoklad pouze práce zaměstnanců v interiéru budovy, zejména za situace, kdy práce na střeše je v některých případech přímo nutná a ani se nelze zprostit povinnosti zajišťovat ochranu proti pádu tím, že žalovaná vystupovala jako subdodavatel vodoinstalačních a topenářských prací. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a uložil soudu prvního stupně dále ve věci jednat a rozhodnout. 3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná s argumentací, že pokud se jeho zaměstnanec v předmětný den pohyboval na střeše, činil tak z vlastní vůle a iniciativy bez vědomí stavbyvedoucího [jméno] [jméno] či žalované. Dne 1. 10. 2019, kdy k úrazu došlo, neprobíhaly žádné práce na střeše ani nebyla zaměstnanci práce na střeše přidělena. V uvedený den na stavbě prováděl instalatérské práce a na střechu šel proto, aby zde umístil odvětrávací tašku, která však je obvykle dle zavedené praxe umisťována bezpečně z vnitřního prostoru půdy. Zaměstnanec se pohyboval po střeše zcela bez jakýchkoliv jisticích prostředků proti pádu a ochranných pomůcek, ačkoliv tyto měl od žalované jako zaměstnavatele k dispozici a mohl je kdykoliv použít. Zaměstnanec byl rovněž ze strany žalované řádně proškolen v oblasti BOZP, byl seznámen s bezpečností práce na pracovišti v [obec] a byly mu rovněž řádně předány ochranné pomůcky pro výkon jeho práce, tj. i pro účely případné práce ve výškách. Tyto skutečnosti byly v řízení před soudem prvního stupně náležitě prokázány a rovněž sděleny Policii ČR při šetření okolností vzniku pracovního úrazu a také Oblastnímu inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni. Žalovaná neporušila tudíž žádnou svoji povinnost na úseku BOZP a ani po ní nebylo možné spravedlivě požadovat, aby z pohledu BOZP zajistila jakékoliv ochranné prvky a sítě proti pádu z výšky vně stavby, pokud zaměstnanec žádné venkovní práce ve výšce 1,5 m nad okolní úrovní nekonal a ani nebylo zamýšleno, že by takové práce konal. Z uvedeného důvodu se žalovaná nemohla dopustit porušení povinností ve smyslu nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ani porušení povinnosti ve smyslu zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. Žalovaná je přesvědčena, že není dána její odpovědnost za vznik úrazu zaměstnance a není ani povinna k náhradě nákladů na léčení ve smyslu ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, neboť k této povinnosti je vyžadováno zaviněné protiprávní jednání třetí osoby vůči pojištěnci, kterého se žalovaná zcela prokazatelně nedopustila a ani dopustit nemohla a dále také příčinná souvislost mezi vznikem škody a zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby, která však v tomto případě není dána (viz judikatura Nejvyššího soudu). Žalovaná zdůraznila, že k poškození zdraví zaměstnance došlo výlučně v důsledku jeho vlastního jednání, když ze své vůle při instalatérských pracích, které jsou prováděny výlučně uvnitř domu, se pohyboval na jeho střeše bez ochranných prostředků, ačkoliv tyto měl od žalované k dispozici a byl rovněž z její strany řádně proškolen v oblasti BOZP a práci ve výškách. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobkyně a k vyjádření žalované, a poté, co ve věci konal jednání, dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 5. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že [jméno] [příjmení] byl zaměstnancem žalované v době úrazu, který se mu přihodil dne 1. 10. 2019, ve funkci montážního dělníka. Soud ho vyslechl jako svědka, přičemž potvrdil, že v rámci svých pracovních povinností měl vykonávat vodoinstalační práce (týkající se kanalizačních cest v domě, při kterých se umisťuje ventilační roura na střechu), nedařilo se mu tuto ventilaci řádně umístit na střechu, a proto na ni vylezl, aby se podíval, proč nelze ventilační zařízení umístit. Při snaze zprovoznit střešní prostor pro umístnění ventilace, aniž by byl zajištěn proti pádu, uklouzl a spadl. Svědek [příjmení] rovněž potvrdil, že byl řádně proškolen pro práci montážního dělníka i ochraně zdraví (viz také spis Oblastního inspektorátu bezpečnosti práce a potvrzené záznamy o provedení školení s podpisy zaměstnanců). Dle fotodokumentace nebylo třeba provádět tyto práce na střeše, což potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], který dělal na této stavbě ve stejné době jako [jméno] [příjmení] vodoinstalační práce. Sice pád [jméno] [příjmení] ze střechy neviděl, ale mluvil s ním hned po pádu, když se ho ptal, co na střeše dělal, [jméno] [příjmení] odpověděl, že je hloupý. [jméno] [příjmení] rovněž potvrdil, že jako zaměstnanci na stavbě neměli žádný důvod lézt na střechu a jediný důvod je, když se na střeše umisťuje odvětrávací komínek u kanalizace, což však lze provádět zevnitř stavby. Způsob prací zaměstnanců žalované na stavbě v [obec] vyplývá ze stavebního deníku i z harmonogramu prací, rovněž z doložených fotografií. 6. Soud prvního stupně uzavřel, že zaměstnanci žalované neměli v předmětný den důvod k pohybu po střeše. Pokud [jméno] [příjmení] měl um