10 CO 207/2022-329 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 122 611,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 122 611,78 Kč od 27. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. žalobu o zaplacení částky 231 452,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 44 900 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která v odvolání namítla, že soud prvního stupně neakceptoval předložený výpočet náhrady škody s tím, že žalobkyně vycházela pouze z § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., aniž by zohlednila nález Ústavního soudu I. ÚS 667/2015 z 11. 8. 2015. Žalobkyně však tento konstrukt odmítá, neboť má za to, že ne vždy by mělo dojít k zohlednění nálezu Ústavního soudu. Sám ústavní soud říká, že pro postup podle vyhlášky musí být naplněny některé nezbytné podmínky, kterými je prokázání, že požadovaná škoda byla v násobně vyšší částce, než obvyklá spotřeba v odběrném místě. Zaujal tedy závěr, že v takovém případě plní požadovaná náhrada spíše funkci sankční než funkci kompenzační (bod 54 odůvodnění nálezu ÚS). Žalobkyně předložila historii spotřeb v odběrném místě žalovaného, ze které vyplývá, že byla konstantně nízká po velmi dlouhé období, a to i v období, které předcházelo požadované náhradě škody. V době zásahu techniků se aktuálně změřený odběr pohyboval v hodnotě 5,773 kWh za hodinu, následná spotřeba však ukázala násobně větší spotřebu, tj. 45,5 kWh a v období 10. 8. až 18. 9. 45 kWh za den. Podle žalobkyně pak tedy nelze aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu. Výpočet podle § 9 odst. 2 až 8 vyhlášky byl v čase zjištění neoprávněného odběru obvyklým postupem a je pravdou, že časem převážil postup, kdy se žalobkyně snaží již v počátcích jednání se škůdci vyčíslit škodu jinými postupy. V tomto případě by se ale podle žalobkyně nabízel výpočet podle následné spotře a podle něj by náhrada škody činila 382 083,83 Kč. Přiznané náhrad ve výši 108 070 Kč se dá popsat také jako 26 kWh denní spotřeby. Tato náhrada škody pokrývá cca polovinu reálné spotřeby v období bezprostředně následujícím po zjištění neoprávněného odběru. I nadále pak spotřeba rapidně rostla – viz období od 23. 11. 2015 až 26. 1. 2016. Přitom na podzim 2015 mělo dojít dle žalovaného k instalaci tepelného čerpadla. Žalobkyně považuje tvrzení žalovaného o vytápění nemovitosti kotlem na tuhá paliva a příběh kouřovodu umístěného na půdě pod střechou, který bylo nutno instalovat při každém zatápění, za zcela absurdní. Na doložených mapových podkladech bylo zjištěno, že objekt neměl ve střešní krytině otvor pro komín již od roku 2011. Za nedůvěryhodnou také žalobkyně považuje výpověď svědka [příjmení] ohledně demontáže kotle a jeho ekologické likvidace včetně předložení listin u nedohledatelné společnosti. I přes pochybnosti těchto důkazů však závěry soudu přisvědčily ke snížení náhrady pro žalobkyni. Svědkyně [příjmení] uváděla, že žalovaný se po dobu dvou let (téměř přesně se překrývající s žalovaným obdobím) zdržoval v jejím bytě. Na měřené spotřebě v objektu se to však nijak neprojevilo. Žalobkyně setrvala na tom, že objekt neměl jiný prokazatelný zdroj vytápění než zjištěné přímotopy a že je potřeba přehodnotit náhled na dobu, po kterou se žalovaný v objektu zdržoval. Žalobkyně dále vznesla námitky k využití znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení. Vyjadřovala se k němu kriticky už v průběhu trestního řízení (stížnost proti usnesení Policie ČR ze dne 30. 11. 2017), dále měla k němu výhrady v podané žalobě a stejně výhrady zazněly při provádění důkazů znaleckým posudkem dne 19. 7. 2021. Jde totiž především o to, že znalecký posudek pracoval s údaji, které byly sděleny samotným žalovaným. Znalec se také nevypořádal s výrazným nárůstem spotřeby bezprostředně po odstranění neměřeného připojení a nereflektoval správně ani aktuální průtok proudu změřený v době kontroly odběrného místa techniky žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že se domnívala, že předložené důkazy z její strany obstojí, a proto nenavrhovala žádné další znalecké zkoumání. Použitý mechanizmus výpočtu považovala za dostatečný. Znalec pak uvedl, že tento způsob výpočtu nepoužívá, protože jeho výsledek je obvykle výrazně nižší než reálná škoda. Přímo zpracování nového znaleckého posudku pak považovala žalobkyně za neefektivní a nehospodárný. Podle názoru žalobkyně soud prvního stupně nevhodně aplikoval nález Ústavního soudu a odmítl postupovat podle zákonné úpravy. Žalobkyně navrhla zrušit a vrátit rozsudek soudu prvního stupně nebo jej změnit a žalobě vyhovět. 3. Proti rozsudku se odvolal také žalovaný, a to proti výroku I. a III.. V odvolání namítl, že pokud uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit výroku I., nevzal v úvahu, že s údajným odhalením neoprávněného odběru byly spojeny mnohé nejasnosti, které ve svém souhrnu vzbudily oprávněné pochybnosti, zda k neoprávněnému odběru elektrické energie vůbec došlo. Žalovaný poukázal na to, že dne 3. 8. 2015 se dostavil zaměstnanec žalobce a manipuloval s jeho elektroměrem. Zde žalovaný uvedl svoji verzi, kterou uváděl již před soudem prvního stupně, že zaměstnanec žalobkyně prováděl zásah do elektroměru, nechal elektroinstalaci nezaplombovanou a chtěl odejít a teprve na žádost žalovaného vše zaplomboval - kromě hlavního vypínače a že také žalobkyně nesdělila v průběhu celého řízení totožnost této osoby. Navíc tato osoba nebyla vyslechnuta a nebyl předložen její výpis z rejstříku trestů. Podle žalovaného tedy údajný neoprávněný odběr byl zjištěn poté, kdy neoznačená osoba ve službách žalobkyně provedla neobjasněný zásah do elektrické instalace v nemovitosti žalovaného. Následně dne 6. 8. 2015 žalobkyně vyslala k žalovanému zaměstnance společnosti [právnická osoba], kteří zjistili neoprávněný odběr elektrické energie. Pokud by však takový probíhal u žalovaného, musel by ho zjistit již onen neztotožněný zaměstnanec dne 3. 8. 2015, ale jeho role zůstala v celém průběhu řízení neobjasněna. Žalovaný nesouhlasí se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že nemovitost byla vytápěna elektrickými přímotopy alespoň v době, kdy zde žalovaný pobýval. Žalovaný setrval na svých tvrzeních, že přímotopy nepoužíval, že je měl připravené pro případ nouze, kdyby se po demontáži kotlů na pevná paliva nepodařilo včas instalovat tepelná čerpadla a že fakticky byly přímotopy použity pouze jeden den pro vysušení zrekonstruované místnosti. Pokud soud dospěl k závěru, že žalovaný užíval přímotopy v době pobytu ve svém domě, když sem docházel z bytu svědkyně [jméno] [příjmení], tak opět tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování a nemá ani logické vysvětlení. Přímotopy neviděl nikdo zapojené, v době kontroly byly přímotopy pouze uskladněné a nebyly v provozu. Přímotopy se na vytápění nehodí, protože nemají tepelnou setrvačnost. Žalovaný zatopil v kotli na pevná paliva, poté šel na procházku, vyřídil si e-mailovou poštu a za tuto dobu se dům vyhřál, voda v radiátorech byla horká a i po uplynutí třeba dvou dnů zůstala v domě snesitelná teplota. Soud prvního stupně odmítl provést důkazy, které předložil svědek [příjmení] s argumentací, že tyto důkazy měl mít k dispozici sám žalovaný, neboť se týkaly jeho osoby. Zde argumentoval žalovaný tím, že pokud však měl tyto listiny k dispozici svědek [příjmení], pak je zřejmé, že je nemohl mít k dispozici žalovaný. Žalovaný sice v roce 2016 tato potvrzení dokládal k žádosti o dotaci, ale fyzicky si listiny zřejmě u sebe ponechal svědek [příjmení]. Podle žalovaného bylo se záznamem kontroly dodatečně manipulováno, v záznamu chybí počáteční pasáž kontroly, závěr se vyhýbá cíleně záběrům na radiátory, byl upraven a zkrácen záběr na kotel na pevná paliva v domě [adresa] a žalovaný také upozornil na to, že dráty v hlavním vypínači byly čerstvě stažené, což nebylo na počítači v jednací síni soudu vidět. Vyslovil také nesouhlas tím, že by měl žalobkyni zaplatit částku 14 541,78 Kč, která byla vyplacena společnosti [právnická osoba], neboť nebyl žádný racionální důvod, aby jednou zjištěný neoprávněný odběr dne 3. 8. 2015 byl zjišťován znovu. Žalobce se mohl rovnou obrátit na policii a tímto výdajem vyplaceným společnosti [právnická osoba] pouze uměle zvyšuje náklady osob, u nichž se neoprávněný odběr elektrické energie skutečně prokáže. Žalovaný tedy navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a jemu přiznány náklady řízení. 4. Obě strany se pak také navzájem k podaným odvoláním protistrany vyjádřily. 5. Žalobkyně se ohradila proti námitkám žalovaného o tom, že věc byla zmanipulovaná v jeho neprospěch, neboť pro tato tvrzení a domněnky nepřinesl žalovaný žádný důkaz, tvrzení o zásazích do videozáznamu se jeví jako zcela mimo relevantní diskusi, když žalovaný opakovaně zpochybňoval roli technika. Technici jednali korektně, průběh byl zaznamenán a není zde žádný důvod pro osočování z nátlaku a manipulace. Dále pak uvedla, že pracovníci žalobkyně obstarávají t