13 CO 21/2022-50 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků uzavřené dne 29. 4. 2000 před [stát. instituce] (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželé v lednu 2019 ukončili manželské soužití, manželka se s nejmladším synem, nezl. [jméno], odstěhovala ze společné domácnosti do svého vlastního bytu. Od té doby manželé spolu nažijí, nevedou společnou domácnost, partnersky se nestýkají, manželka opakovaně a dlouhodobě uvádí, že s manželem žít nechce a soud prvního stupně takové jednostranné citové ochlazení shledal za dostatečné pro závěr o hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvrácení manželství, když při něm nelze mít za to, že by si manželé navzájem plnili své povinnosti stanovené jim v § 687 odst. 2 o. z. - vzájemně se ctít, žít spolu, být si věrni, vzájemně se respektovat, respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Z výpovědi účastníků a z obsahu opatrovnického spisu, jehož součástí byl i znalecký posudek, vzal soud za prokázáno, že mezi manželi docházelo k rozporům s ohledem na rozdílné povahové vlastnosti, kdy manžel je dominantní, direktivní, konzervativní, nekriticky přejímá tradiční postupy, zastává autokratický výchovný styl. K rozvratu manželství mezi účastníky pak došlo pro neshody manželů ohledně výchovy nezletilého syna [jméno], kdy manžel s ohledem na své osobností charakteristiky nebyl ochoten či schopen zohlednit specifické pedagogické potřeby syna [jméno], u něhož požadoval, aby i on, stejně jako starší sourozenci, nastoupil na víceleté gymnázium, na které však nezletilý [jméno] sám nechtěl, a za tím účelem nezletilého [jméno] začal doučovat, včetně používání fyzických trestů, což vedlo k citovému ochlazení nezletilého [jméno] k otci a právě pro tyto neshody při výchově nezletilého [jméno] opustila manželka s nezl. synem [jméno] společnou domácnost. Soud prvého stupně dovodil splnění podmínek pro rozvod manželství ve smyslu ust. § 755 odst.1 o.z. i přes nesouhlas manžela, který připouštěl odlišné názory na výchovu dětí, ale odmítal, že by došlo mezi manželi k vzájemnému citovému odcizení, neboť odcizení není oboustranné a zachování manželství požadoval v zájmu dalšího zdárného vývoje všech společných dětí. Soud prvého stupně po provedeném důkazním řízení neshledal naplnění tvrdostních klauzulí pro nepovolení rozvodu ve smyslu § 755 odst. 2 o.z. Konstatoval, že rozpor se zájmy nezletilých dětí dán není, když pokud jde o nezl. [jméno], který sice trpí depresemi, ty však nemají původ v rozchodu či rozvodu rodičů, ale v konfliktním vztahu nezl. [jméno] k manželovi (otci) týkající se otázky výběru jeho školy a přípravy na ní. Rozvodu pak nebrání ani další podmínka dle dle § 755 odst. 3 o. z., když bylo pravomocně rozhodnuto soudem o poměrech společných nezletilých dětí pro dobu po rozvodu (rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci 16. 6. 2020). Soud proto návrhu manželky vyhověl, manželství pro naplnění podmínek ve smyslu ust. § 755 odst. 1 o. z., tj. soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, rozvedl. Výrok o nákladech řízení a nepřiznání náhrady žádnému z účastníků odůvodnil odkazem na ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl manžel v zákonné lhůtě odvoláním. 4. Uvedl, že důvody pro nesouhlas s rozvodem manželství vyjádřil již v podání ze dne 4. 10. 2021, adresovaném soudu prvního stupně. Trval na tom, že k vzájemnému citovému odcizení manželů nedošlo, protože na to musí být dva lidé, a taktéž dva lidé mívají rozdílné povahové vlastnosti. Připustil odlišný názor na výchovu dětí, a proto také tři starší děti, které vychovává on, mají studijní výsledky na vysoké úrovni, a totéž předpokládal i u nejmladšího syna [jméno], který má vysoké IQ (120). Rozhodnutí psychologa o dyslexii a dysgrafii u nezl. [jméno] sice nemůže zpochybňovat, ale s ohledem na to, že on zná svého syna nejlépe a s ohledem i na své profesní zkušenosti považuje u nezl. [jméno] zjištění dysgrafie a dyslexie přinejmenším za sporné. Za nepřijatelné pro něho označil, aby došlo k odcizení mezi ním a synem. Trval na tom, že zachování manželství je nutné pro správný vývoj a další život nejen nejmladšího syna [jméno], ale i všech společných starších dětí. Při odvolacím jednání manžel dále uvedl, že v mezidobí se rozhodl, byť znalosti nejmladšího syna [jméno] jsou tristní, že se již v žádném případě nebude s nezletilým [jméno] učit, netrvá ani na tom, aby nezl. [jméno] šel na gymnázium, a s ohledem na úroveň znalostí nejmladšího syna bude manžel rád, pokud se dostane na jakýkoliv učební obor, což nezletilému také sdělil. Uvedl dále, že i s ohledem na 3 roky trvající odstěhování manželky s nezl. [jméno] ze společného bytu je přesvědčen, že je namístě nepovolení rozvodu manželství tak, aby byla manželka nucena vrátit se zpět, přistěhovat se s nezletilým, přičemž by si mohla tak, jako v minulosti, dělat co chce. V souvislosti s přistěhováním manželky a nezl. [jméno] je manžel přesvědčen, že by pominuly potíže nezl. [jméno]. Pokud by [jméno] byl společně se svými staršími sourozenci, měl by den vyplněn aktivitami a deprese, kterými trpí, by odpadly, když je v současné době nezletilý pod silným vlivem matky. Nadále proto nesouhlasil s rozvodem manželství a trval na podaném odvolání. 5. Manželka trvala na rozvodu manželství, navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu odvolání manžela i vyjádření manželky v průběhu odvolacího jednání a dospěl k závěru, že odvolání manžela nelze považovat za důvodné. 7. Soud prvního stupně na základě v řízení provedených důkazů shledal i přes nesouhlas manžela rozvodový důvod, a to rozvrat manželství, přičemž se musí jednat o rozvrat tzv. kvalifikovaný, kterým se rozumí rozvrat hluboký, trvalý a nenapravitelný. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že o takový kvalifikovaný rozvrat v případě soužití manželů se jedná. Mezi účastníky není sporu o tom, že manželé spolu nežijí od 24. 1. 2019, tedy v době rozhodování odvolacího soudu již po dobu delší tří roků, kdy se manželka spolu s nejmladším synem [jméno] ze společné domácnosti od manžela odstěhovala a od té doby tedy manželé nevedou společnou domácnost, jako partneři se nestýkají a manželka zásadně odmítá obnovení manželského soužití. Rovněž ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že neshody mezi manželi plynoucí z rozdílného povahové založení, a zejména pak z pro manželku nepřijatelného výchovného přístupu manžela k nezl. [jméno] bez respektu ke specifickým pedagogickým potřebám dítěte, jak bylo zjištěno v rámci znaleckého zkoumání v opatrovnickém řízení, vedly k citovému odcizení ze strany manželky a ke kvalifikovanému rozvratu manželství ve smyslu výše citovaného ust. § 755 odst. 1 o. z. Po dobu více než 3 let pro nesouhlas manželky s obnovením soužití je manželství účastníků pouze formálním svazkem, který postrádá naplnění smyslu manželství (§ 688 až § 689 o. z.). 8. Pokud tedy soud prvního stupně uzavřel, že soužití účastníků vykazuje znaky nejen hlubokého, ale i trvalého a nenapravitelného rozvratu vzhledem k tomu, že pro dlouhodobý a setrvalý postoj manželky, odmítající návrat do společné domácnosti manželů nelze ani očekávat obnovení manželského soužití, a je tedy dán důvod pro rozvod manželství i přes nesouhlas manžela, pak s tímto závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje. 9. Rovněž souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žádná z tvrdostních klauzulí ve smyslu ust. 755 odst. 2 písm. a) a b) o. z., shledána nebyla. 10. Pokud jde o nezletilé děti účastníků, nezl. [jméno] [jméno] a nezl. [jméno] [jméno] byli pro dobu po rozvodu svěřeny do péče manžela, nezl. [jméno] do péče manželky (rozsudek Okresního soudu Plzeň-město č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) a soud prvního stupně ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a) zjišťoval stanovisko opatrovníka nezletilých dětí, a to zda by byl na straně nezletilých dán zájem podepřený zvláštními důvody, pro které by manželství jejich rodičů nemělo být rozvedeno, zejména pak ve vztahu k nezl. [jméno], s ohledem na jeho zdravotní stav. Ze zprávy opatrovníka nezletilých dětí pak bylo zjištěno, a to i s ohledem na obsah pohovoru provedeného opatrovníkem s nezletilým [jméno] dne 11. 10. 2021 bez přítomnosti dalších osob, že opatrovníku (orgánu sociálně-právní ochrany dětí) nejsou známy skutečnosti, pro které by byl rozvod rodičů v rozporu se zájmem nezletilých Nezletilý [jméno] sice trpí depresemi, přičemž dle vyjádření samotného nezl. [jméno], deprese začal mít z toho, jak na něho otec a všichni sourozenci tlačili, aby šel studovat na [příjmení] gymnázium. Opa