14 CO 112/2022-67 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně vyhověl v rozsahu 91,3 % žalobě a žalobkyni přiznal právo na náhradu poměrné části (82,6 %) nákladů řízení, a to ve výši 6 038 Kč. Žalobkyně se proti výroku o nákladech odvolala a namítla, že soud jí měl přiznat i náhradu za předžalobní výzvu k plnění a za doplnění žaloby. Žalovaný se k jejímu odvolání nevyjádřil. 2. Odvolání je důvodné. 3. Pokud soud prvního stupně nepřiznal náhradu za předžalobní výzvu k plnění proto, že žalobkyně k tomuto úkonu s ohledem na předmět své podnikatelské činnosti nepotřebovala advokáta, jde o hodnocení, které nemá oporu v zákoně ani v jeho duchu. Jakýkoli účastník řízení má právo nechat se zastoupit advokátem a v případě úspěchu též na náhradu nákladů tohoto zastoupení. Procesní zastoupení a náhrada za ně pokrývá veškeré úkony advokáta, s výjimkou těch, jež jsou neúčelné (pro řízení nevýznamné) jako takové. Posuzovat jednotlivé úkony podle toho, zda je účastník byl schopen učinit sám, by tato obecná východiska zpochybnila a vnášela by do procesu značnou nejistotu. Uvádí-li soud prvního stupně na podporu svého názoru několik rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jde o nekorektní argumentaci, neboť to jsou rozhodnutí jediného senátu, navíc pět až šest let stará. V současné době se tento názor u Krajského soudu v Plzni zřejmě vůbec neuplatňuje. 4. Soud prvního stupně dále opomněl do náhrady zahrnout úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, jež zástupce žalobkyně podal na výzvu soudu. To by bylo možné považovat za neúčelný úkon, pokud by bylo možné říci, že údaje v něm obsažené měly být obsaženy již v žalobě; pak by jejich doplnění zvláštním podáním bylo neúčelným množením úkonů. Názor soudu prvního stupně, že tomu tak být mělo, byl ovšem nepřiměřený, jak konstatoval zdejší soud v usnesení ze dne 16. 4. 2021, č. j. 10 C 76/2021-29, a již proto doplnění žaloby na výzvu soudu za neúčelný úkon považovat nelze. 5. Odvolací soud tudíž napadený výrok o nákladech změnil a žalobkyni přiznal i náhradu za uvedené dva úkony, a to v rozsahu 82,6 % (viz odstavec 12 odůvodnění napadeného rozsudku). Ohledně vyčíslení náhrady odkazuje odvolací soud na odvolání, v němž je vyčíslení správně uvedeno. 6. Jelikož žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, náleží jí i právo na náhradu nákladů na odvolání. Za tarifní hodnotu pro výpočet náhrady je přitom třeba považovat částku, které se žalobkyně na nákladech řízení domáhala navíc, protože té se odvolací řízení ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu týkalo (9 257 – 6 038). Výpočet pak odvolací soud provedl podle týchž předpisů, jež aplikoval soud prvního stupně.