14 CO 55/2022-119 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud manželství účastníků rozvedl a žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že manželství po dlouhou dobu, minimálně však deset let, neplní své společenské funkce, účastníci společně nežijí a nevedou rodinnou domácnost. Manželka nemá zájem na obnovení manželského soužití a v případě manžela je zřejmé, že jediným důvodem pro udržení manželství je otázka majetkového vypořádání mezi manžely. V daném případě byl nepochybně zjištěn tzv. kvalifikovaný rozvrat a neexistuje žádná skutečnost, pro niž by nebylo možné manželství rozvést. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v úplném citovém odcizení v důsledku rozdílných názorů manželů na společné soužití. 2. Manžel podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž uvedl, že účastníci uzavřeli sňatek i církevní svátostní jako svazek nerozlučitelný. I když museli manželé čelit daleko vážnějším krizím v době hned po uzavření manželství z důvodu opakované nevěry manželky, tyto krize vždy společně překonali a jejich vztah vydržel až doposud. Oba manželé slíbili otci manžela, že se nikdy nerozvedou a manžel nehodlá tento slib porušit. V řízení před soudem prvního stupně sice manžel připustil, že manželé žijí již delší dobu prakticky ve stavu, který by mohl být označen za manželskou odluku, ale svých povinností se ve vztahu ke své manželce nikdy nezprostil. Manžel ukončil svůj poslední vztah s paní [jméno] [příjmení], který byl postaven spíše na přátelské bázi. Nechce se rozvádět a je připraven učinit vše, aby manželství účastníků zůstalo zachováno. Soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť se spokojil pouze s účastnickými výslechy manželů, které byly v klíčových otázkách prakticky protichůdné, a na základě těchto důkazů dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že nelze očekávat jeho obnovení. V řízení nebyl prokázán kvalifikovaný rozvrat manželství, ani nebyly zjištěny příčiny jeho rozvratu. Manželka podávala návrh z důvodů čistě majetkových, když cítí potřebu se hospodářsky osamostatnit. Manžel je v zájmu zachování manželství ochoten v tomto směru vyjít své manželce vstříc a upravit rozsah společného jmění manželů tak, aby manželka disponovala majetkem, který bude v jejím výlučném vlastnictví. Manžel proto navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Manželka se k odvolání manžela písemně vyjádřila tak, že soud prvního stupně po provedeném dokazování, zejména zhodnocením výpovědí samotného manžela, dospěl k závěru, že provádění výslechu, zejména obou dcer účastníků, je nadbytečné. Ve vztahu manželů jejich dcery řadu let nežijí a informace o průběhu manželství mají spíše zprostředkované. Asi tři až čtyři dny po ústním jednání manžel odletěl se svojí přítelkyní k moři a trávil s ní dovolenou. Navíc uvedl, že po úrazu z dopravní nehody opakovaně porušoval manželskou věrnost, což pochopitelně vedlo k citovému odcizení obou manželů. Snaha manžela o vypořádání zaniklého SJM prostřednictvím dcery [jméno] a vyplacení částky 2 mil. Kč v rámci tzv. nesporného rozvodu, při vlastnictví čtyř nemovitostí účastníky řízení, nebyla seriózním návrhem z jeho strany. Manželství účastníků bylo deformováno a ovlivněno charakterem podnikání manžela v [anonymizována dvě slova], kdy tento pod tlakem konkurenčního boje v [anonymizováno] často držel tzv. pohotovost, odjížděl z domova a přesunul veškerou odpovědnost a tíhu vedení společné domácnosti na manželku. V okamžiku, kdy byl manželce vyplacen starobní důchod, jí manžel přestal přispívat na společnou domácnost 15 000 Kč měsíčně a teprve na výzvu zástupce manželky v loňském roce začal hradit opakovaně výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. Tato částka nemohla manželce stačit k hrazení služeb spojených s užíváním nemovitosti ve [obec], ošacení, stravy, pojištění a zdravotní péče, a proto dospěla k závěru, že rozumnějším řešením při faktickém odloučení manželů je přistoupit k rozvodu. Není pravdivé tvrzení manžela, že by sama porušila krátce po uzavření sňatku manželskou věrnost. Soud zjistil tzv. kvalifikovaný rozvrat a nezjistil žádné okolnosti dle § 755 odst. 2 o. z., pro které by nebylo možno manželství účastníků rozvést. Jediným důvodem pro podání odvolání manželem je manipulace s majetkem v SJM. 4. Odvolání manžela není důvodné. 5. V přezkoumávané věci soud prvního stupně z podání i výslechů účastníků zjistil, že jsou naplněny předpoklady pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 o. z., neboť manželství účastníků je dlouhodobě rozvrácené, neplní žádnou ze svých společenských funkcí, účastníci společně nežijí a nevedou rodinou domácnost. Manželka opakovaně prohlásila, že nemá zájem na obnovení manželského soužití a v podstatě manžel kromě námitky, že účastníci uzavřeli též církevní sňatek, pro zachování manželství uváděl především důvody majetkové. Soud prvního stupně nepochybně zjistil tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství a k tomu nepotřeboval provádět další důkazy, například výslechem dětí účastníků. Soud též stručně a výstižně posoudil příčinu rozvratu manželství, byť měl velice omezené možnosti tuto zjistit, zvláště za situace, kdy manželství trvá dlouhou dobu. Navíc odvolací soud nevidí žádný smysl v hledání skutečné příčiny rozvratu manželství v době, kdy manželství je prokazatelně dlouhodobě rozvrácené a manželka v žádném případě v manželství pokračovat nechce. Za této situace ji nelze nutit setrvávat v nefunkčním manželství, ať byla tato skutečnost zapříčiněna opakovanými nevěrami manžela, jeho náročným podnikáním či ponecháním veškeré péče o domácnost a děti na manželce. 6. Vzhledem k uvedenému odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 7. Podle § 23 z. ř. s. platí, že je-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku; zároveň však platí, že náhradu lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a zcela přesvědčivě zdůvodnil, proč dlouholeté manželství účastníků rozvedl. Manžel ve svém odvolání neuvedl žádné nové argumenty, a tak je jeho odvolání v podstatě bezúspěšným uplatňováním práva. Proto odvolací soud manželce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznal. Náklady odvolacího řízení představuje odměna za zastoupení manželky advokátem za tři úkony právní služby dle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1 500 Kč (porada s klientkou k podanému odvolání, sepis vyjádření k odvolání manžela, ústní jednání u odvolacího soudu). Zástupce manželky má dále nárok na tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, nárok na ztrátu času za šest půl hodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky, cestovné ve výši 1 158 Kč a 21% DPH ve výši 1 503,18 Kč, celkem 8 661,18 Kč. Dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. je manžel povinen nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce manželky v běžné pariční lhůtě.