ECLI: ECLI:CZ:KSPL:2022:18.Co.218.2020.1 Datum: 2022-12-19 Předmět: o odvolání žalobkyň a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 8. 2020, č. j. 9 C 317/2015-409 Ustanovení: ["§ 420 z. č. null/null Sb.", "§ 150 z. č. null/null Sb.", "§ 148 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. null/null Sb.", "§ 212 z. č. null/null Sb.", "§ 212a z. č. null/null Sb.", "§ 213 z. č. null/null S []
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o odvolání žalobkyň a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 8. 2020, č. j. 9 C 317/2015-409. Aplikuje: § 420 (null/null Sb.), § 150 (null/null Sb.), § 148 (null/null Sb.), § 142 (null/null Sb.).
Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit každé z žalobkyň náhradu škody ve výši 240 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 260 000 Kč (výrok I). Žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované nebyla přiznána vůči žalobkyním náhrada nákladů řízení (výrok II). Žalobkyním byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech na nákladech řízení, které platil, částku 5 945,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalované a vedlejšímu účastníku byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech na nákladech řízení, které platil, částku 11 945,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Po obsáhlém dokazování dospěl prvoinstanční soud k závěru, že ani znaleckým dokazováním – zejména ústavními znaleckými posudky, vypracovanými specializovanými pracovišti, zejména pracovištěm univerzitním, se žalobkyním nepodařilo prokázat, že došlo k úmrtí paní , jméno FO, v důsledku chybného lékařského postupu žalované, který by vedl k jejímu smrtelnému následku. Pro založení odpovědnosti žalované bylo podstatné prokázat takové pochybení při léčbě, která by byla alespoň jednou z příčin úmrtí, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by k úmrtí paní , jméno FO, nedošlo. Ohledně vadného lékařského postupu (porušení právní povinnosti, čili postupu non lege artis), leželo důkazní břemeno na žalobkyních. Po zhodnocení všech provedených důkazů včetně několika znaleckých posudků soud dovodil, že zde chybí základní zákonný předpoklad odpovědnosti žalované, a to prokázání vadného lékařského postupu, který by způsobil smrt paní , jméno FO, . Pokud se týče příčin úmrtí jmenované, lze odkázat na znalecký posudek , tituly před jménem, Vítkové a na univerzitní znalecký posudek, z něhož vyplývá, že příčin úmrtí bylo zřejmě více a vycházely z vícero závažných stavů. Protože tedy žalobkyně neunesly důkazní břemeno k prokázání skutku, který by naplnil předpoklady pro odpovědnost žalované dle § 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, byl jejich žalobní návrh v plném rozsahu zamítnut. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř., když soud prvého stupně shledal pro aplikaci tohoto ustanovení podmínky. Za významné soud považoval okolnosti, které vedly žalobkyně k soudnímu uplatnění svých nároků. Již ze žalobního návrhu je zřejmé, že i s ohledem na odborné profesní znalosti mohly mít žalobkyně důvodně za to, že jim byla způsobena tvrzená újma. To, že nebyl prokázán opak toho, že matce žalobkyň byla poskytnuta standardní zdravotní péče přiměřená okolnostem případu, bylo závislé na posouzení závěrů znaleckých posudků. Výsledek tohoto řízení byl v podstatě závislý na posouzení soudem závěrů znaleckých posudků a odborných vyjádření. Soud považoval za spravedlivé, aby si každá ze stran nesla náklady řízení ze svého. Výrok o nákladech státu byl odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Dle názoru soudu prvého stupně znalecké dokazování bylo provedeno ve prospěch obou stran sporu a nebylo možné v jeho počátku předjímat jeho výsledek. Soud pak považoval za spravedlivé, aby se na nákladech státu podílely obě strany stejným dílem. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně uvedly, že dle jejich názoru soud prvého stupně při hodnocení otázky příčinné souvislosti postupoval nepřiměřeně úzkým výkladem a stanovil natolik přísná kritéria existence příčinné souvislosti, která s ohledem na povahu věci a z ní vyplývající nemožnost naprosto exaktního určení jednoznačné příčiny fakticky znemožňuje důkazní břemeno stran příčinné souvislosti unést. V předmětném případě došlo k natolik prokazatelnému logickému řetězci příčin a následků, že je zde dána existence příčinné souvislosti a nemůže být dle přesvědčení žalobkyň i řady znalců pochyb o tom, že protiprávní jednání žalované představovalo přinejmenším příčinu rozhodující. Pokud by totiž žalovaná postupovala řádně lege artis a zajistila monitorování pacientky po podání léku Apaurin s možnými vážnými negativními důsledky včetně zástavy životních funkcí, pak mohla žalovaná úmrtí pacientky , jméno FO, s vysokou pravděpodobností předejít. , jméno FO, nebyla po podání léku Apaurin ve 02:30 hod. v noci monitorována žádným způsobem a další návštěva u ní byla sestrou provedena až ve 04:15 hod. v noci, kdy byla již nalezena po smrti. Monitorace pacientky nebyla ošetřujícím lékařem ani nařízena. Právě v tomto jednání lze shledat naprosto jednoznačné a neomluvitelné odborné selhání a zanedbání povinnosti, které představuje předmětné protiprávní jednání. Žalobkyně jsou přesvědčené, že příčinná souvislost je zde naprosto evidentní. Žalobkyně navrhly, aby výroky I a II napadeného rozsudku odvolací soud změnil a přiznal žalobkyním náhradu škody a nemajetkové újmy v plné výši, jakož i náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolání žalované směřovalo do výroků II a IV napadeného rozsudku, týkající se náhrady nákladů řízení a nákladů státu. Žalovaná vyslovila nesouhlas s použitím ustanovení § 150 o. s. ř., stejně tak i s argumentací, jíž soud aplikaci předmětného ustanovení odůvodnil. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení § 150 o. s. ř. nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení. Nemůže jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů. Soud prvého stupně se při posouzení konkrétních okolností věci nijak nezabýval majetkovými, sociálními, osobními ani dalšími poměry účastníků řízení a zohlednil pouze okolnosti, které vedly žalobkyně k soudnímu uplatnění nároku. V důsledku toho dle názoru žalované není aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. a její zdůvodnění v daném sporu opodstatněná. Nutno dále zdůraznit, že soud může nákladovou povinnost moderovat zcela nebo zčásti. Zde však soud moderoval nákladovou povinnost zcela, aniž by zdůvodnil, proč nevyužil pouze částečné moderace. Shodně tak je nutné považovat za nesprávné i rozhodnutí soudu prvého stupně o nákladech státu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a přizná jí i náklady odvolacího řízení a dále zruší povinnost žalované nahradit náklady státu. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobkyň poukázala na skutečnost, že z řízení vyplynulo, že jako příčinu úmrtí nelze označit jinou etiologii než kardiopulmonální selhání, které bylo vysoce pravděpodobně důsledkem závažné a terminální generalizace nádorového onemocnění s predilekčním postižením srdce a plic, když při sekci nebyla prokázána jiná příčina úmrtí. Dle pitevního nálezu byl zjištěn u pacientky , jméno FO, metastatický rozsev novotvaru pravého prsu do mízních uzlin, plic a myokardu v podobě intravaskulárních nádorových mikrotrombů, městnání v oběhu, pleurální výpotek, otok plic a mozku. Jako bezprostřední příčina smrti je uvedena: dechová a oběhová nedostatečnost, též na podkladě nádorového rozsevu. K celkově závažnému stavu významným způsobem přispěla i zhoršující se ledvinová nedostatečnost, která byla výsledkem oběhové nedostatečnosti a částečně i vaskulární nefrosklerózy, následně zjištěné při pitvě. Podání léku Apaurin nebylo v dané situaci shledáno postupem non lege artis, neboť lék Apaurin byl podán z indikace léčby úzkosti v souladu se současnými poznatky. Stejně tak nevyžadoval stav pacientky při přijetí umístění na JIP. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, že v daném sporu chybí zákonný předpoklad odpovědnosti za škodu, a to prokázání vadného lékařského postupu, který by způsobil smrt , jméno FO, . K odvolání žalobkyň i žalované odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalobkyň i žalované a rovněž k písemnému vyjádření žalované k odvolání žalobkyň. Ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování vypracováním ústavního znaleckého posudku znaleckým ústavem – Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí v Praze ze dne 5. 8. 2022. Z jeho závěrů zjistil, že zdravotní stav , jméno FO, nevyžadoval překlad na JIP, pacientka byla léčena na standardním oddělení, byla oběhově stabilní a podle hodnot saturace nejevila známky respirační dechové nedostatečnosti. Ledvinové funkce nebyly
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.