25 CO 178/2022-139 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl návrh na určení, že navrhovatel není otcem zletilého syna [jméno] [příjmení], který se narodil z matky [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum]. Mezi účastníky bylo v zásadě nesporné, že navrhovatel skutečně není otcem dítěte, ale syn a jeho matka s návrhem přesto nesouhlasili. Soud prvního stupně nejprve návrhu vyhověl předchozím rozsudkem ze dne 2. 9. 2021, č. j. 7 C 306/2020 – 61, když předtím usnesením ze dne 24. 6. 2021, č. j. 7 C 306/2020 – 52 prominul navrhovateli zmeškání lhůty k podání návrhu, ale odvolací soud toto usnesení změnil a navrhovateli zmeškání lhůty neprominul, citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně se v novém rozsudku zabýval včasností návrhu a uzavřel, že s ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu nezbylo než návrh zamítnout, neboť nebyl podán v zákonem stanovené lhůtě. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 23 z. ř. s. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. 2. Proti rozsudku se včas odvolali navrhovatel a zletilý syn, navrhovatel napadl výrok ve věci samé, zletilý syn směřoval svoje odvolání pouze proti výroku o nákladech řízení. 3. Podle navrhovatele není napadený rozsudek vůbec ničím opodstatněný a odůvodnění v bodu č. 6 je nesmyslné. Případ byl vrácen k došetření soudu prvního stupně na základě odvolání protistrany, které se týkalo pouze klauzule, že není možno se proti okresnímu soudu odvolat. Protistrana ani odvolací soud se ale nijak nevyjadřoval proti uznání otcovství. 4. Zletilý syn považoval rozsudek za věcně správný, soud prvního stupně v něm logicky navázal na rozhodnutí odvolacího soudu, jímž nebylo prominuto zmeškání lhůty pro podání návrhu. 5. Zletilý syn ve svém odvolání proti výroku o nákladech řízení namítl, že při rozhodnutí o nákladech nebylo možno aplikovat ustanovení § 23 z. ř. s., neboť jde o řízení, které lze zahájit pouze na návrh. Navrhovateli bylo 21 let známo, že není biologickým otcem, a pokud svoje otcovství popírá až nyní, pak se jedná zjevně o šikanózní výkon práva a při zahájení řízení si byl plně vědom toho, že s procesem budou spojeny náklady. Proto zletilý syn navrhl, aby odvolací soud zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i k náhradě nákladů odvolacího řízení. 6. Navrhovatel se ve vyjádření k odvolání zletilého dítěte ohradil proti tvrzení, že mu bylo 21 let známo, že není biologickým otcem. Toto tvrzení je podle něj bohapustá lež a náklady řízení musí platit lhář. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předchozího řízení, aniž by podle ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. nařizoval jednání, a na základě nezměněného skutkového stavu dospěl k následujícím závěrům. 8. Ze spisu vyplývá, že manželství navrhovatele a matky zletilého dítěte bylo uzavřeno v roce [rok], manželé spolu žili ve společné domácnosti asi do roku [rok]. Zletilý syn se narodil v roce [rok], v té v době již spolu manželé nežili ani se intimně nestýkali. Navrhovatel podal návrh na popření otcovství v říjnu roku [rok]. 9. Pro popření otcovství založeného první domněnkou určení otcovství stanovil právní řád v ustanovení § 57 zákona o rodině prekluzivní lhůtu, která byla upravena jako subjektivní v trvání šesti měsíců od doby, kdy se otec dozvěděl o skutečnostech zakládajících důvodné pochybnosti o jeho otcovství, a tato subjektivní lhůta byla omezena objektivní lhůtou tří let od narození dítěte (podle nynější úpravy šesti let od narození dítěte, viz ustanovení § 785 občanského zákoníku). 10. Navrhovatel podal návrh na určení, že není otcem zletilého dítěte, zcela zjevně po uplynutí prekluzivní lhůty, jejíž zmeškání mu nebylo prominuto. Dítě se narodilo v roce [rok], a navrhovatel musel mít již v té době zcela důvodné pochybnosti o svém otcovství, takže jeho subjektivní lhůta k podání návrhu skončila již šest měsíců po narození dítěte. I kdyby mu ale rozhodné skutečnosti zakládající důvodné pochybnosti nebyly v té době ještě známy, byť je to za shora popsaného stavu vysoce nepravděpodobné či spíše nevěrohodné, pak by jeho objektivní lhůta pro podání návrhu marně uplynula za tři roky od narození dítěte (ust. § 57 zákona o rodině ve spojení s ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Za této situace pak nebylo možno rozhodnout ve věci samé jinak, než návrh pro opožděnost zamítnout podle ust. § 425 odst. 2 z. ř. s., jak správně učinil soud prvního stupně. 11. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé bylo správné, a proto odvolací soud výrok I napadeného rozsudku podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. 12. Jinak tomu bylo ale v případě výroku II o nákladech řízení, který soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 23 o. s. ř. Tento výrok nebylo možno považovat za správný. Řízení o popření otcovství bylo v daném případě možno zahájit jen na návrh, protože výjimky upravené v ustanovení § 418 odst. 2 a v § 419 z. ř. s. v posuzované věci nenastaly. Nepřicházelo do úvahy o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodnout podle ustanovení § 23 z. ř. s., protože to lze aplikovat jen v řízení o popření otcovství, které bylo zahájeno soudem bez návrhu. V daném případě bylo nutno o nákladech rozhodnout podle úpravy obsažené v občanském soudním řádu (ustanovení § 142 a násl. o. s. ř.). 13. V řízení před soudem prvního stupně v předchozím odvolacím řízení byli plně úspěšní zletilý syn a jeho matka, a proto by za ně měli oba právo na náhradu nákladů podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Matka zletilého dítěte se ale proti nyní přezkoumávanému rozsudku neodvolala, a výrok o nákladech řízení vůči ní nabyl právní moci. Odvolací soud tedy mohl změnit napadený výrok o nákladech jen vůči zletilému dítěti a přiznat právo na náhradu nákladů za tyto fáze řízení jen jemu. 14. Zletilý syn vynaložil na řízení před soudem prvního stupně a na předchozí odvolací řízení následující náklady. Mimosoudní odměna za 1 úkon právní služby činila 1 500 Kč, zletilé dítě vykonalo část procesních úkonů společně se svou matkou při zastoupení stejným advokátem, za společné úkony mělo právo na náhradu odměny snížené o 20 % podle ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy ve výši 1 200 Kč, a za samostatné úkony na odměnu ve výši 1 500 Kč. 15. Náklady zletilého dítěte za výše uvedené fáze řízení zahrnovaly 3 společné úkony právní služby po 1 200 Kč (účast na dvou jednáních u soudů prvního stupně a účast na jednom jednání odvolacího soudu), 3 samostatné úkony (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a předchozí odvolání) za 1 500 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč, soudní poplatek za odvolání 2 000 Kč, náhradu cestovních výdajů 5 328 Kč, náhradu za ztrátu času 2 600 Kč a 21 % DPH, tedy celkem 23 571,88 Kč. 16. Vzhledem k tomu, že zletilý syn měl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, odvolací soud změnil napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 o. s. ř. a uložil navrhovateli povinnost k náhradě těchto nákladů, a dál rozhodl podle stejného ustanovení i o nákladech druhého odvolacího řízení, v němž bylo rovněž plně úspěšné zletilé dítě. Na druhé odvolací řízení zletilé dítě vynaložilo jeden úkon právní služby po 1 500 Kč za vyjádření k odvolání a jeden úkon právní služby s poloviční odměnou 750 Kč za odvolání proti výroku o nákladech řízení, 2 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH, tedy celkem 3 448,50 Kč.