61 CO 190/2023-1054 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 2 084 433 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21. 8. 2015 do zaplacení a dále o placení částky 14 387 Kč měsíčně zamítl, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 7 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále jí uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 35 472,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl jím o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady nákladů léčení s odůvodněním, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 9. 2006 jako ošetřovatelka na [anonymizována dvě slova] a později jako ošetřovatelka na [anonymizována dvě slova] a dne 4. 10. 2007 u ní byla zjištěna nemoc z povolání, a to pneumonie vpravo bazálně. Dne 13. 4. 2012 u ní byla zjištěna další nemoc z povolání, a to pneumonie v pravém dolním plicním laloku. 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil na základě výpovědi dané žalovanou žalobkyni dne 11. 7. 2017 z důvodu uvedeného v § 52 odst. 1 písm. e) zákoníku práce, když žalobkyně na základě posudku lékařky pracovně- lékařské služby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pozbyla dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci vzhledem ke zdravotnímu stavu. Dále vzal za prokázané, že u žalobkyně byly zjištěny tři nemoci z povolání, přičemž pro posouzení věci jsou podstatné dvě nemoci, a to pneumonie vpravo bazálně, jež byla zjištěna ke dni 10. 4. 2007 a dále pneumonie v pravém dolním plicním laloku, jež byla zjištěna ke dni 20. 4. 2012. Dne 30. 8. 2013 žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, když pro astma bronchiale u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Dne 30. 8. 2013 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně pro vertebrogenní algický syndrom – syndrom SI kloubu a koxartrózu bilaterálně druhého až třetího stupně, v důsledku čehož od 24. 5. 2013 poklesla pracovní schopnost žalobkyně celkem o 50 %. Dne 4. 4. 2016 byl s účinností od 26. 1. 2016 žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně pro těžkou ventilační obstrukční poruchu při astma bronchiale s projevy respirační insuficience. K výkonu práce ošetřovatelky je žalobkyně pracovně nezpůsobilá od 24. 5. 2013, kdy jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně. 3. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že obě pneumonie, jež byly u žalobkyně zjištěny jako nemoc z povolání, ale byly vyléčeny po antibiotické léčbě, první nejpozději v červnu 2007 a druhá nejpozději 15. 11. 2012 a nezanechaly na zdraví žalobkyně žádné trvalé následky. Tento závěr učinil především na základě ve věci zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno 5 slov] a na základě výslechu zástupce znaleckého ústavu, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prodělala již v roce 1988 subakutní tracheobronchitidu, jíž vyvolala klebsiella pneumoniae, i toto onemocnění bylo uznáno jako nemoc z povolání, ale onemocnění se zhojilo bez trvalých následků. V průběhu dalších let měla žalobkyně opakované infekty horních a dolních dýchacích cest, byla opakovaně přeléčena antibiotiky, a bylo u ní zjištěno astma bronchiale bez souvislosti s pracovní expozicí. Patogenem zápalu plic z roku 2007 byl streptococcus,pneumoniae a haemophilus influense, naproti původcem zápalu plic z roce 2022 byla klebsiella pneumoniae, přičemž první pneumonie byla vyléčena nejpozději do konce června 2007 a druhá pneumonie byla vyléčena dne 15. 11. 2012, neboť tohoto dne při kontrolním CT plic byla popsána prakticky kompletní regrese zánětlivých infiltrátů. Obě pneumonie odezněly bez posudkově významných trvalých následků, pročež není možné hodnotit náhradu za ztížení společenského uplatnění. Od doby, kdy byla žalobkyně uznána invalidní ve druhém stupni, je pracovně nezpůsobilá k výkonu práce ošetřovatelky, ale důvodem této ztráty nejsou pneumonie ani vlastní bronchiální astma, protože astmatem žalobkyně trpěla již v květnu 2008, přičemž podle opakovaných prohlídek na žádost žalované v období od srpna 2008 do prosince 2012 byla shledána způsobilou k výkonu práce a důvodem uvedené pracovní nezpůsobilosti není ani bronchopulmonální nemoc, neboť žalobkyně jí netrpí, když tomu neodpovídají opakované hodnoty zjištěné při spirometrii. Důvodem ztráty pracovní způsobilosti je zhoršení nálezu na pohybovém ústrojí, jež bylo důvodem ke zvýšení stupně invalidity, konkrétně vertebrogenní algický syndrom a oboustranný syndrom sakroiliakálních kloubů na podkladě degenerativních změn při bolestech kyčlí při trochanterické burzitidě a koxartróza oboustranně. Lékařským posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] z 26. 2. 2017 sice bylo obodováno ztížení společenského uplatnění žalobkyně pro trvalé zdravotní následky pneumonie v pravém dolním plicním poli (uznaná nemoc z povolání), ale tento posudek byl rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] [anonymizováno] z 16. 5. 2018 zrušen, přičemž odvolací správní orgán svůj závěr opřel o stanovisko znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dle něhož zápaly plic málokdy zanechávají posudkově významné trvalé následky a existuje závažný rozpor mezi interpretacemi funkčních vyšetření plic žalobkyně provedených ve dnech 13. 5. 2016 a 18. 1. 2018, kdy nebyla žádná restrikční ventilační porucha u žalobkyně zjištěna a při spirometrickém vyšetření dne 4. 1. 2018, kdy učiněný nález [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem], interpretovala jako středně těžkou kombinovanou ventilační poruchu s mírnou převahou restrikce. Dle znalce [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], hlavním ukazatelem, podle kterého je možné stanovovat stupeň restrikční ventilační poruchy, je hodnota TLC, nikoliv hodnota FVC, přitom hodnota TLC nebyla při běžném spirometrickém vyšetření, a to ani dne 4. 1. 2018 zjišťována a snížená hodnota FVC není důkazem restrikční ventilační poruchy. Tyto závěry uvedený znalec také uvedl i při své výpovědi při jednání soudu, kdy také uvedl, že [anonymizováno 5 slov] [obec], jež posudek o bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění vydala, pominula závěry obou předchozích vyšetření a závěr učinila výhradně na základě zmíněného spirometrického vyšetření a její závěr proto není podložený. Žalobkyně trpí celou řadou závažných obecných onemocnění, je bývalá kuřačka, která trpí bronchiálním astmatem a také trpí závažným onemocněním páteře. 4. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyně sice u žalované v době zjištění jejích nemocí pracovala za podmínek, za nichž vznikají pneumonie, což může být nemoc z povolání, neboť tato nemoc je uvedena v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, takže v případě škody vzniklé nemocí z povolání za ni žalovaná odpovídá žalobkyni dle § 366 odst. 2 zákoníku práce ve zněním účinném do 30. 9. 2015, ale jelikož obě pneumonie uznané jako nemoc z povolání byly vyléčeny, aniž by zanechaly na zdraví žalobkyně následky trvalého rázu, jež by měly prokazatelně nepříznivý vliv na její uplatnění v životě a ve společnosti, žalobkyně nemá nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Navíc na základě posudku o bodovém ohodnocení dne 10. 7. 2019, vydaném [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem], byla žalobkyni žalovanou na ztížení společenského uplatnění pro trvalé zdravotní následky způsobené pneumonií v pravém dolním plicním poli vyplacena dne 27. 3. 2020 částka 850 000 Kč. 5. Rovněž nedůvodným shledal soud prvního stupně nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 6. 2013, včetně požadavku na placení náhrady, tzv. renty ve výši 14 387 Kč měsíčně do budoucna, neboť pokud obě pneumonie u žalobkyně byly vyléčeny, nemohou být příčinou snížení jejího výdělku, neboť nárok na náhradu za ztrátu na výdělku dle § 371 odst. 1 věty první zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015, může být důvodný jen tehdy, jestliže je vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nemocí z povolání, tj. že bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla. Přerušením příčinné souvislosti se rozumí také případ, kdy do kauzálního řetězce vstoupí další příčina, která je nezávislá na prvotní příčině a současně je rozhodujícím důvodem následku a o takovou situaci se jedná i v projednávané věci, neboť onemocní zaměstnanec jinou nemocí, než nemocí z povolání, která by jej vylučovala z výkonu dosavadní práce u zaměstnavatele odpovědného za škodu způsobenou nemocí z povolání, znamená to, že od doby, kdy zaměstnanec onemocněl obecnou nemocí, která není následkem nemoci z povolání, příčinná souvislost mezi jeho nemocí z povolání a schodkem v příjmech dosahovaných před a po zjištění nemoci z povolání byla přerušena. Skutečnost, že žalobkyně nebyla od 24. 5. 2013 pracovně způsobilá pro výkon práce ošetřov