61 CO 5/2023-164 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 158 Kč na smluvní pokutě, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I), ve zbytku, tj. co do částky 93 255,73 Kč na smluvní pokutě a co do částky 38 745,57 Kč žalobu zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 103 088,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III). Rozhodnutí zdůvodnil odkazem na smlouvu o dílo uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně [jméno] [příjmení] jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem s tím, že žalovaná se dostala do prodlení s prováděním díla a svého závazku předání díla pouze na období 11 dnů od 1. 6. 2019 do 11. 6. 2019 a za toto období jí byla v souladu s ust. § 2048 odst. 1 o. z. přiznána ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z ceny díla ve výši 756 070,95 Kč. Došlo-li k datu 12. 6. 2019 k přerušení prací na stavbě, stalo se tak v souladu s ustanoveními předmětné smlouvy o dílo. Dále dospěl k závěru, že i přes skutečnost, že k datu 28. 2. 2020 nebylo žalovanou dílo dokončeno a předáno, nelze uzavřít, že žalobkyně od předmětné smlouvy účinně odstoupila ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. dle čl. 9 předmětné smlouvy, neboť zde nebylo podstatné porušení smluvní povinnosti žalované (prodlení s dokončením a předáním díla), když ze strany žalované došlo dle čl. 6 předmětné smlouvy k oprávněnému přerušení prací na stavbě, které trvalo i k datu 28. 2. 2020. Nedošlo-li k účinnému odstoupení od předmětné smlouvy o dílo, tj. nedošlo-li k zániku právního vztahu, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o dílo, není zde ani bezdůvodného obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci převážný úspěch. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to výlučně proti výrokům II a III z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) o. s. ř. Žalobkyně v zásadě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná se dostala do prodlení se zhotovováním díla a to nebylo dokončeno řádně a včas, takže žalobkyně měla nárok na uhrazení smluvní pokuty. Zásadně však nesouhlasí s tím, že by žalovaná strana byla oprávněna ukončit toto své prodlení prohlášením, že žalobkyně, respektive objednatel, je rovněž v prodlení se splněním své smluvní povinnosti, a to úhradou odměny za dílo. Většina záležitostí díla včetně placení ceny za dílo byla ujednána ústně na osobních schůzkách. Obsahem těchto schůzek bylo ze strany jednatele žalované uvedení, jakou část ceny díla má žalobkyně (za objednatele) předat či uhradit, neboť úhrady probíhaly jak v hotovosti, tak bezhotovostně. Žalobkyni nebyly nikdy doručeny faktury, které byly soudu prvního stupně předloženy jako důkazy a takto byly provedeny. Pokud byly předány zálohové faktury osobně, jak tvrdí žalovaná, pak tuto skutečnost předmětné faktury, které byly provedeny k důkazu, nikterak neprokazují. Žalobkyně zdůrazňuje, že objednatel byl v případě uzavření smlouvy a zhotovování díla v pozici spotřebitele. V této souvislosti je třeba hodnotit jednání žalované, která objednatele, respektive žalobkyni, jednající v jeho zastoupení, nejenže nevyzvala k tomu, aby plnila údajné dlužné částky, ale ani neinformovala o tom, že by následkem neuhrazení mohla přistoupit k tomu, že by v souladu s ustanovením čl. 6 smlouvy přerušila zhotovování díla. Žalobkyně opakovaně po celou dobu řízení tvrdí a prokazuje svou účastnickou výpovědí, že plnila přesně podle pokynů jednatele žalované. V případě, že by opakovaně již po třetí ze tří případů hradila zálohu nedostatečně, měla žalovaná učinit kroky směřující k vyzvání žalobkyně, respektive objednatele, k napravení této skutečnosti. Tato vada však ze strany žalované nebyla vytknuta objednateli nebo žalobkyni, nýbrž byla dlouhodobě ignorována až do chvíle, kdy se žalované tento stav hodil. Žalobkyně je přesvědčena, že z provedených důkazů a to zejména: zálohovými fakturami stavebního deníku, který obsahuje účelové zápisy ohledně přerušení prací, k němuž neměla po celou dobu provádění díla přístup a účelové výzvy učiněné ze strany žalované vůči objednateli až po zahájení tohoto soudního řízení, kdy je požadována úhrada celkově částky 90 000 Kč, nelze učinit závěr, že se žalobkyně, respektive objednatel, dostali do prodlení s úhradami záloh na dílo. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná či objednatel byli před přerušením stavebních prací vyzváni k plnění. Žalobkyně ani objednatel si nebyli vědomi jakéhokoliv prodlení, neboť přesně plnili pokyny jednatele. Aby mohla žalovaná využít možnosti ukončení prací dle čl. 6 smlouvy, tak měla být žalované, respektive objednateli, poskytnuta dodatečná lhůta k plnění a měli být o následcích svého údajného opomenutí informováni. Žalobkyně uzavírá, že jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, když těžila ze svého nepoctivého jednání, které by nemělo požívat právní ochrany. Soud prvního stupně dále nedostatečně zhodnotil skutečnost, že žalovaná po objednateli nevymáhala údajný doplatek ceny díla, a to až do té fáze, kdy uběhla promlčecí doba. To svědčí o skutečnosti, že doplatek ceny díla pro ni není významný. Případné prodlení tak nelze posoudit jako podstatné porušení smlouvy. Žalovaná stav prodlení vyvolala, napravení nežádala a v pro ni příhodné situace využila, kdy se takto zbavila povinnosti dílo dokončit. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 132 001,30 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku, včetně náhrady nákladů řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 4. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, ba dokonce je provedl v rozsahu širším, než bylo potřebné, když odvolací soud se ztotožňuje s námitkou žalované, že tvrzení žalobkyně, stejně tak důkazy ohledně toho, že jí nebyly předány zálohové faktury či konečné faktury a ohledně toho, že nebyla dostatečně informována o tom, jakou částku (jakou část sjednané ceny) má v průběhu provádění díla platit, žalobkyně uvedla až poté, co nastala koncentrace řízení. 5. Provedené důkazy soud prvního stupně správně zhodnotil, učinil tak skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, jakož i s jeho právním posouzením věci, takže v podstatě lze na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat. 6. První jednání ve věci se konalo dne 4. 2. 2021, při tomto jednání došlo ke sdělení výsledků přípravy jednání a vyjasnění sporných a nesporných skutečností. Následně další ústní jednání se konalo dne 15. 7. 2021, přičemž účastníci byli výslovně poučeni, že skončením tohoto jednání nastaly účinky koncentrace řízení. Při tomto jednání žalovaná argumentovala tím, že právní předchůdce žalobkyně pan [příjmení] byl povinen plnit dle tří vystavených zálohových faktur, z jejichž obsahu a také z obsahu uzavřené smlouvy vyplývá, že záloha vždy činila 200 000 Kč a dále se k tomu vztahuje i 15% DPH, tj. mělo být na zálohách zaplaceno celkem 690 000 Kč, uhrazeno však bylo pouze 600 000 Kč. K důkazu pak byly navrženy faktury [číslo] opisy daňového přiznání za 3. a 4. čtvrtletí 2019, včetně opisu elektronického potvrzení podání a včetně přehledu faktur označeného jako evidence pro účely DPH. Na tato tvrzení žalobkyně prostřednictvím svého zástupce reagovala tak, že odmítla, že by objednatel byl v prodlení s placením zálohových faktur, poukázala na skutečnost, že zálohové faktury byly vystavovány s časovým odstupem, ze strany objednatele byla vždy uhrazena částka 200 000 Kč, přičemž žalovaná se doplacení DPH nedomáhala, tj. nevyzývala objednatele v tom směru, že by zálohové faktury hradil bez DPH. Žalovaná tak při tomto jednání, při němž nastala koncentrace řízení, existenci zálohových faktur nezpochybňovala, tedy žádným způsobem neargumentovala, že by o zálohových fakturách nevěděla. 7. Cena díla sjednaná ve smlouvě o dílo ze dne 27. 2. 2019 byla uvedena bez DPH, přičemž právě ze skutečnosti, že ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že cena díla (rovněž i výše sjednaných záloh) uvedená ve smlouvě je bez DPH, odvolací soud se shoduje s názorem soudu prvního stupně, že ze smlouvy bylo jednoznačně zřejmé, že skutečná cena díla (jakož i výše sjednaných záloh) bude vyšší o částku odpovídající DPH. V řízení také bylo prokázáno, že žalovaná je plátcem DPH. 8. Pokud jde o splatnost jednotlivých záloh a konečného doplatku ceny díla (3 x 200 000 Kč a doplatek 57 453 Kč, vše bez DPH), ve smlouvě o dílo bylo v čl. 6 bod 1 (6.1) sjednáno, že žalovaná si vyhradila právo předfakturace záloh, první záloha byla splatná před započetím díla, další dvě zálohy po prostavění předchozí zálohy a doplatek po dokončení a předání díla (čl. 6 body 2 až 5 smlouvy o dílo) a splatnost záloh byla závislá na vystavení zálohových faktur, když v čl. 6 bod 6 smlouvy bylo sjedn