61 CO 84/2023-83 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně manželství účastníků uzavřené dne 13. 3. 2021 před [stát. instituce] rozvedl a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. K odůvodnění uvedl, že s ohledem na bydliště účastníků na území České republiky je dle čl. 30 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech, publikované pod č. 123/2002 Sb. m. s. se věc řídí právním řádem České republiky a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle § 155 odst. 1 o. z., tj. soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Od července 2022 manželství neplní žádné funkce, je pouze formálním svazkem, když manželé se nenavštěvují, nemají společné zájmy a manželka již nemá zájem na obnovení manželského soužití z důvodu, že manžela již nemá ráda a nevěří mu. Manžel, který sice s rozvodem nesouhlasil, netvrdil žádné skutečnosti, které by naplňovaly podmínky k tomu, aby byl návrh na rozvod manželství dle § 755 odst. 2 o. z. zamítnut. O nákladech řízení rozhodl dle § 23 z. ř. s. s tím, že se jedná o statusovou věc, kdy náhradu nákladů řízení lze přiznat jen tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. Proti tomuto rozsudku podal manžel včasné odvolání, v němž především nesouhlasil s tím, že by manželství účastníků bylo trvale rozvráceno a vzhledem k jeho trvajícímu citovému vztahu k manželce lze dle jeho názoru jejich manželský vztah obnovit tak, aby manželství znovu plnilo veškeré své funkce. Pro zachování manželství je ochoten změnit práci a znovu začít žít s manželkou. Manželka ve vyjádření k odvolání uvedla, že tvrzení manžela považuje za účelové, manžel krátce po uzavření manželství začal pracovat v [obec] a do společného bydliště v [obec] dojížděl zpočátku jednou za 14 dní, od června 2022 méně často a od července 2022 účastníci již spolu vůbec nežijí, společně nehospodaří a nevedou společnou domácnost, takže manželství neplní žádné funkce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a s ohledem na stanovisko účastníků prezentované při jednání odvolacího soudu odvolání manžela neshledal důvodné. Při jednání odvolacího soudu účastníci shodně uvedli, že od vyhlášení napadeného rozsudku se situace nezměnila, manžel stále žije v [obec] na ubytovně se starším synem, účastníci spolu nežijí, nejsou ani ve styku, když manželka si manžela i v telefonu zablokovala, přičemž manželka potvrdila, že její stanovisko se nezměnilo a nemá zájem na urovnání manželství. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně dospěl k správnému závěru o naplnění podmínek pro rozvod manželství, jakož i k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky ve smyslu § 755 odst. 2 o. z. pro zachování manželství, přičemž pro stručnost lze v plném rozsahu odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně řádně odůvodněného výroku o nákladech řízení. Rovněž o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s obecnou zákonnou zásadou žádnému z účastníků náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla přiznána, když se jedná o řízení ve statusové věci manželské.