64 Co 216/2023-80 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 433 970,18 Kč s 30 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení z částky 378 847,25 Kč, nejvýše však 128 594,45 Kč (výrok I). Žalobu o zaplacení částky 300 Kč s 30 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení z 12 304,11 Kč, 30 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení z 378 847,25 Kč nad 128 594,45 Kč zamítl (výrok II). Žalovaném uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 54 291,60 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli 17. 2. 2021 smlouvu o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč, a on se zavázal je splácet v 96 měsíčních splátkách po 5 634,36 Kč, úrok byl sjednán ve výši 7,9 %. Protože neplnil své povinnosti, prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou dopisem ze dne 18. 2. 2022 úvěr za splatný v celé výši. Soud prvního stupně vyhověl žalobě a přiznal žalobkyni právo na zaplacení jistiny z úvěru ve výši 378 847,25 Kč, stejně jako smluvního úroku ve výši 12 304,11 Kč počítaného do doby zesplatnění, i úrok z prodlení kapitalizovaný do doby zesplatnění úvěru ve výši 923,92 Kč. Soud prvního stupně dovodil i oprávněnost smluvní pokuty ve výši 39 424,56 Kč vyplývající ze smluvního ujednání o pokutě ve výši 1 promile denně z dlužné jistiny. Právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně soud prvního stupně považoval také za sankci za prodlení dlužníka, k zesplatnění došlo poměrně brzy, a pokud by byla ujednána (tato sankce) jako pokuta byla by omezena ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 378 847,25 Kč jen do výše 128 594,45 Kč. K této částce dospěl tak, že vypočetl, že při řádném splácení dluhu formou 96 měsíčních splátek po 5 634,36 Kč by žalovaný zaplatil jistinu 400 000 Kč a úrok 140 898,56 Kč. Jelikož byl úrok již z části přiznán ve výši 12 304,11 Kč, je jeho výše nadále omezena do částky 128 594,45 Kč. Soud přiznal žalobkyni také právo na poplatky představující částku 1 295 Kč za čerpání úvěru a za jeho správu, přiznal tedy 2 170,34 Kč. Pokud jde o náklady 600 Kč spojené s upomínkou obsahující zesplatnění, ty soud považoval za nepřiměřeně vysoké a neúčelné, když žalobkyně ani netvrdila ani nedoložila, jaké konkrétní položky jsou s tím spojené. Přiznal žalobkyni právo jen na náklady spojené s upomínkou ve výši 300 Kč. Zamítl proto žalobu o zaplacení 300 Kč představující zbývající část nákladů za upomínku a úrok z částky 12 304,11 Kč, protože na dobu neurčitou po zesplatnění se mu jevilo úročení příslušenství jako nepřiměřené. Konečně zamítl žalobu i do úroku z prodlení ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny, pokud by jeho výše převýšila částku 128 594,45 Kč. Právo na náhradu nákladů řízení soud prvního stupně přiznal žalobkyni v plné výši postupem podle§ 142 odst. 3 o. s. ř., protože její neúspěch hodnotil jako neúspěch v poměrně neparné částky vzhledem dlužné jistině. Proti zamítavému výroku II podala odvolání žalobkyně. Nesouhlasila s rozhodnutím soudu o příslušenství dluhu. Omezení věřitele podle § 122 odst. 1 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru podléhají pouze smluvní pokuty, jejichž celková výše nesmí přesáhnout polovinu celkové výše úvěru. Smluvní úrok, úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dlužníka nelze považovat za smluvní pokutu. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 421 042,15 Kč, kapitalizovaný úrok 12 304,11 Kč od 17. 2. 2021 do 18. 2. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 923,92 Kč od 17. 2. 2021 do 18. 2. 2022, smluvní úrok z prodlení 30 % ročně z částky 391 151,36 Kč od 31. 3. 2022 do 29. 6. 2022, úrok ve výši 11,75 % ročně od 30. 6. 2022 do zaplacení a nahradí náklady řízení. Podáním po právní moci usnesení o vstupu žalobkyně do řízení místo dosavadní společnosti , právnická osoba, ., vzala žalobkyně částečně své odvolání zpět, a to tak, že se odvolání týká pouze zamítavého výroku napadeného rozsudku pod bodem II., kdy však uvedla, že předmětem odvolacího řízení je úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 12 304,11 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení 30 % ročně z částky 378 847,25 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení nad částku 128 549,45 Kč. Při odvolacím jednání pak žalobkyně upřesnila, že předmětem odvolání pokud jde o úrok z prodlení ve výši 30 % ročně, je část tohoto úroku z prodlení vymezená v původním odvolání to je od doby 31. 3. 2022 do 29. 6. 2022 ve výši 30 % ročně a dále pak ve výši 11,75 % ročně od 30. 6. 2022 do zaplacení. Odvolací soud nejprve postupem podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil odvolací řízení o odvolání žalobkyně do výroku I rozsudku soudu prvního stupně, a to pro jeho zpětvzetí ještě před jednáním. O právu na vrácení soudního poplatku za odvolací řízení (jeho části) tak rozhodne soud prvního stupně. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napadené, to je v části výroku II, tedy s výjimkou zamítavého výroku o povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení z částky 12 304,11 Kč a z částky 378 847,25 Kč ve výši přesahující 11,75 % ročně za dobu od 30. 6. 2022 do zaplacení, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není věcně správné. Odvolací soud shodně se soudem vycházel při posuzování nároku žalobkyně, který byl předmětem odvolání, z platné smlouvy o úvěru (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč a stanovila podmínky pro jejich vrácení. Protože žalovaný, který byl v pozici podnikatele (a nikoliv spotřebitele) tyto podmínky neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně podle dohody účastníků přistoupila dopisem ze dne 18. 2. 2022 k zesplatnění celého dluhu. Žalobkyni tak náleží právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 378 847,25 Kč, přiznané pravomocným výrokem pod bodem I, stejně jako smluvní pokuty ve výši 39 242,56 Kč, úrok z prodlení ke dni 18. 2. 2022 ve výši 923,92 Kč i částky 12 304,11 Kč představující nezaplacený smluvený úrok ve výši 7,9 % ročně a kapitalizovaný ke dni zesplatnění. Podle bodu 11 Produktových podmínek komerčního bankovnictví, které se staly součástí smlouvy, úroky, které nebudou včas zaplaceny, má banka právo připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení podle úrokového lístku. Tyto úroky se staly součástí dlužné jistiny a tedy dluhem, ze kterého lze požadovat úrok z prodlení, byť jde o nezaplacené smluvené úroky. Jestliže soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v tomto případě s odůvodněním, že se úročení příslušenství jeví jako nepřiměřené, odvolací soud nepovažuje tento závěr za správný. Přiznání práva na úrok z prodlení z částky, představující nezaplacený smluvený úrok z úvěru, a to v případě, že si to smluvní strany sjednaly a v případě, kdy žalovanému nenáleží ochrana podle ustanovení o úvěru spotřebitelském, je v souladu se zákonem i obsahem smlouvy. Odvolací soud proto v této části změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z částky 12 304,11 Kč. Podle Úrokového lístku platného v době uzavření smlouvy, na který smlouva odkazuje, činí sazba úroku z prodlení u úvěrů s pevnou úrokovou sazbou 30 % ročně. Proto odvolací soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 12 304,11 Kč za dobu od 31. 3. 2022, avšak jen po dobu 90 dnů, to je do 29. 6. 2022. Následně od 30. 6. 2022 do zaplacení je výše úroku z prodlení omezena ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru omezena výše zákonného úroku z prodlení, a to i v případě, že dlužník je fyzickou osobou – podnikatelem. Proto od 30. 6. 2022 do zaplacení odvolací soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně. Stejně pak odvolací soud postupoval i v případě úroků z prodlení z dlužné jistiny. Souhlasí s hodnocením provedeným soudem prvního stupně v tom, že jde o sankci za prodlení dlužníka. Soud prvního stupně svým postupem dovodil, že sjednaný úrok byl 140 898,56 Kč a pouze ten žalobkyni náleží. V podstatě tak žalobkyni přiznal úrok jako odměnu za poskytnuté peněžní prostředky pouze od doby jejich poskytnutí do doby uplynutí 96 měsíců, po které měl být úvěr splácen, bez ohledu na to, zda byly peněžní prostředky vráceny či nikoliv. Takový závěr však neodpovídá obsahu uzavřené smlouvy o úvěru. Obsahem ujednání ve smlouvě nebylo vyčíslení celkové částky úroků, která by žalobkyni náležela, a bylo tak možné dovodit, že na jiné úroky právo nemá. Pokud byl sjednán úrok 7,9 % ročně a při prodlení dlužníka ve výši 30 % ročně, náleží žalobkyni právo na úroky v takové výši, dokud není dluh splacen. Proto odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že přiznal žalobkyni