10 Co 939/2024-167 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 2 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 1. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 180 048 Kč do tří od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku do obou jeho výroku se včas odvolal žalobce, dle kterého soud prvního stupně nesprávně posoudil okolnosti týkající se směnky, jejímž datem vystavení je den 10. 8. 2022 (správně 10. 8. 2020). Nesprávně posoudil částku 2 500 000 Kč zaslanou na účet žalovaného po vystavení směnky ze dne 10. 8. 2022 (10 8. 2020) jako částku zaslanou žalobcem na směnku, nikoliv jako částku poskytnutou z titulu další zápůjčky. Soud prvního stupně nesprávně posoudil, že žalobce v tomto řízení neunesl břemeno důkazní ohledně jeho tvrzení, že dne 10. 8. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce a zároveň že mu v hotovosti předal částku 2 500 000 Kč z titulu jiné dřívější zápůjčky, proti které obdržel směnku datovanou téhož dne a že částka 2 500 000 Kč zaslaná postupnými platbami na účet žalovaného byla poskytnuta právě na základě tvrzené druhé ústní smlouvy o zápůjčce částky 2 500 000 Kč. Žalobce upřesnil, že poskytl v hotovosti žalovanému částku 2 500 000 Kč oproti předání směnky, jejíž vystavení bylo datováno dnem 10. 8. 2020 a že při předání směnky byla sjednána další zápůjčka na další částku 2 500 000 Kč. Poskytnutí další částky 2 500 000 Kč bylo v řízení prokázáno. Soud prvního stupně nesprávně považoval poskytnutí částky 2 500 000 Kč na bankovní účet žalovaného po vystavení směnky za platbu, kterou žalobce provedl na základě vystavené směnky. Tuto transakci nesprávně vyhodnotil, aniž k tomu měl odpovídající důkazy. Soud prvního stupně měl postupovat tak, že pokud platba částky 2 500 000 Kč uhrazené žalobcem po vystavení směnky datované dnem 10. 8. 2020 měla být platbou na směnku ze dne 10. 8. 2020, měl žalovaného vyzvat k prokázání, že tomu tak je, a pokud to nebylo prokázáno z důvodu pochybnosti a neprokázání takového tvrzení, nezbývá než uzavřít, že se jedná o platbu za jiným účelem. Soud platbu částky 2 500 000 Kč však považoval nesprávně za platbu na předmětnou směnku ze dne 10. 8. 2020 a nesprávně tak celou věc posoudil. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaný v rámci vyjádření k odvolání uvedl, že žalobce soudu prvního stupně vytýká nesprávné vyhodnocení veškerých okolností vyplývajících z provedených důkazů, současně konstatuje, že správně zjistil skutkový stav věci, vyvodil z něj však nesprávné právní závěry a dospěl tak k nesprávné úvaze o neunesení důkazního břemene. Žalovaný považuje uvedené námitky žalobce za nesrozumitelné, neboť si protiřečí ohledně toho, zda má být odvolacím důvodem skutečnost, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Dalším odvolacím důvodem je údajné nesprávné právní posouzení věci. Žalovaný nabyl přesvědčení, že žalobce proti rozsudku zkrátka nenalezl přesvědčivou argumentaci, a tak proti němu brojí bez dalšího. Žalobce v odvolání totiž rekapituluje hodnocení soudu prvního stupně uvedené v rozsudku a vyslovuje nesouhlas s jeho závěry, avšak bez uvedení jakýchkoliv důvodů, pro které by tyto závěry měly být nesprávné. Jediným argumentem žalobce je námitka týkající se poučovací povinnosti žalovaného ohledně tvrzení, že platba částky 2 500 000 Kč uhrazená žalobcem po vystavení směnky datované dnem 10. 8. 2020 měla být platbou na směnku ze dne 10. 8. 2020 s tím, že pokud by toto tvrzení prokázáno nebylo, mělo být uzavřeno, že se jedná o platbu za jiným účelem. V řízení však bylo prokázáno, že poskytnutí částky ve výši 2 500 000 Kč bankovními převody ze strany žalobce žalovanému proběhlo po vystavení směnky na částku 2 500 000 Kč avalovanou žalovaným, a že došlo k vrácení částky ve výši 2 500 000 Kč. Žalobce však tvrdil, že vystavení zmiňované směnky a vrácení částky ve výši 2 500 000 Kč se týkalo jiných finančních prostředků, které měly být poskytnuty bez jakéhokoliv písemného ujednání, dokladů nebo zajištění a které měly být poskytnuty dne 10. 8. 2020 v hotovosti bez jakéhokoliv záznamu nebo účasti třetích osob. V řízení se žalobce proto domáhá zaplacení údajně nevracené částky 2 500 000 Kč poskytnuté bankovními převody. Dle žalobce měl důkazní břemeno k tomuto tvrzení nést žalovaný. Ve skutečnosti však žalobce jednoduše neunesl své důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že finanční prostředky ve výši 2 500 000 Kč poskytnuté bankovními převody jsou jinými finančními prostředky, než které byly zajištěny směnkou a vráceny žalovaným žalobci. Žalovaný z uvedených důvodů námitku žalobce považuje za neopodstatněnou, neboť zde důvody k přenesení důkazního břemene nejsou a žalobce ani žádné takové důvody neuvádí. Soud prvního stupně obsáhle popsal důvody, které ho vedly k závěrům, že žalobce dne 10. 8. 2020 v hotovosti žádné finanční prostředky poskytnout nemohl, protože tyto závěry žalobce v odvolání nijak nerozporuje a neuvádí žádnou argumentaci, pro které by tyto závěry měly být nesprávné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ust. § 212, 212a a následujících o. s. ř., zohlednil odvolací argumentaci a stanovisko žalovaného k ní, a poté, co věci konal odvolací jednání, při kterém ověřil nezměněná procesní stanoviska obou stran sporu, dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.5. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu (listinnými důkazy, výpověďmi svědků a účastnickými výpověďmi), zjištění srozumitelným způsobem promítl do skutkového závěru uvedeného v bodu 11. odůvodnění napadeného rozsudku a pod bodem 13. přijal právní závěr, se kterým se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na něj odkazuje.6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními, které soud prvního stupně podrobně popsal v bodech 5. až 9. odůvodnění napadeného rozsudku, a nemá ani výhrady vůči závěru o neprovedení důkazu svědeckou výpovědí , jméno FO, a , adresa, , jak odůvodnil v bodu 10. Správně vymezil spornou skutečnost mezi účastníky řízení, kterou vyhodnotil jako rozhodující, a sice, zda došlo dne 10. 8. 2020 k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným a předání částky 2 500 000 Kč v hotovosti oproti předání směnky vlastní nebo zda částka 2 500 000 Kč hrazená na účet žalovaného byla plněním na první zápůjčku částky 2 500 000 Kč či dohodu o spolupráci zajištěnou vlastní směnkou Chorvatské společnosti. Spor byl tedy o tom, zda v období okolo 10. 8. 2020 byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, a to jednak mezi žalobcem a Chorvatskou společností a druhá mezi žalobcem a žalovaným. Byl to žalobce, který nesl břemeno důkazní ohledně tvrzení, že dne 10. 8. 2020 předal žalovanému v hotovosti oproti předání směnky částku 2 500 000 Kč a dále že ve stejný den se dohodl s žalovaným na poskytnutí zápůjčky dalších 2 500 000 Kč se splatností do 31. 12. 2020.7. Za situace, kdy soud prvního stupně poučil žalovaného dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. (při jednání dne 30. 4. 2024) o tom, že je povinen označit důkazy k tvrzení, že k předložení směnky datované dnem 10. 8. 2020 došlo již dne 7. 8. 2020 a současně o následcích neunesení břemene důkazního spočívajících v jeho neúspěchu v řízení, přičemž žalovaný k prokázání tohoto tvrzení označil výslech svědkyně , jméno FO, , pak lze s uvedeným závěrem soudu prvního stupně souhlasit. Žalobce byl poučen soudem prvního stupně dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. (rovněž při jednání dne 30. 4. 2024) k prokázání tvrzení, že dne 10. 8. 2020 předal žalovanému v hotovosti oproti předání směnky částku 2 500 000 Kč a že ve stejný den se dohodl s žalovaným o poskytnutí zápůjčky dalších 2 500 000 Kč se platností do 31. 12. 2020, jak bylo shora citováno z odůvodnění bodu 4. napadeného rozsudku. Žalobce v reakci na toto poučení zopakoval tvrzení, že poskytl zápůjčku 2 500 000 Kč v postupných splátkách s tím, že zápůjčka i podmínky byly dohodnuty 10. 8. 2020 ve chvíli, kdy poskytoval jinou půjčku ve výši 2 500 000 Kč proti předání směnky. Jiný písemný dokument k zápůjčce ani k poskytnutí druhé částky oproti směnce zpracován nebyl. Platby 2 500 000 Kč poskytnuté na účet žalobce jsou nesporné. Sporné je, zda se jednalo o zápůjčku, resp. zda žalobce unese důkazní břemeno, že šlo o zápůjčku nebo nikoliv a zda se může jednat o bezdůvodné obohacení. Uvedl, že spor je o tom, zda byla částka 2 500 000 Kč poskytnuta dvakrát, anebo jak se brání žalovaný pouze jednou a jedná se o částku, která měla být poskytnuta na základě směnky. Pokud žalobce tvrdí, že vše bylo dojednáno 10. 8. 2020, vychází z data uvedeného na směnce s tím, že je prokázáno, že 2 500 000