13 Co 360/2023-1046 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 30. 8. 2021 dané žalovanou žalobkyni je neplatné (výrok I) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 32 081,59 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyni vznikl u žalované s účinností od 1. 9. 2009 pracovní poměr s druhem práce – středoškolský učitel, následně změněný na plný úvazek a na dobu neurčitou. Žalobkyně dne 30. 8. 2021 obdržela od žalované výpověď z pracovního poměru pro výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost v důsledku rozhodnutí žalované o organizačních změnách ze dne 11. 8. 2021 za účelem zvýšení efektivnosti práce, kdy z důvodu poklesu žáků, kteří budou ve školním roce 2021/2022 navštěvovat žalovanou, dojde k poklesu školních tříd z 28 na 26 a v rámci uvedených organizačních změn došlo ke zrušení tří pracovních míst středoškolských učitelů na plný pracovní úvazek a přesunu dvou učitelů z hlavního pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasila se změnou pracovní smlouvy, spočívající ve snížení jejího pracovního úvazku na 4 hodiny týdně (1 hodina výtvarné výchovy, 3 hodiny informatiky), stala se pro žalovanou nadbytečnou, neboť její pracovní pozice je mezi zrušenými. Žalobkyně oznámila žalované nesouhlas s uplatněnou výpovědí z pracovního poměru, která ve vztahu k žalobkyni byla od roku 2018 v pořadí třetí výpovědí z pracovního poměru, když předchozí dvě výpovědi (ze dne 28. 8. 2018 a ze dne 20. 12. 2019) dané žalovanou žalobkyni pro nesplnění předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka byly rozhodnutím soudu určeny za neplatné (rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 9. 2019, č. j. 11 C 387/2018-100 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2020, č. j. 61 Co 420/2019-154 a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 2. 2021, č. j. 8 C 38/2020-161, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2021, č. j. 61 Co 96/2021-207), přijaté organizační změny ve vztahu k její osobě měla za účelový konstrukt s cílem zamezit jí ve výkonu práce u žalované. Soud prvního stupně shledal naplnění podmínek pro projednání žaloby o neplatnost v pořadí 3. výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni s odkazem na ust. § 69 a § 72 zákoníku práce, kdy žalobkyně ihned po obdržení výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2021 uvědomila žalovanou, že trvá na tom, aby jí žalovaná nadále zaměstnávala, a žalobu na neplatnost výpovědi podala u soudu včas ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce. Ve vztahu k uplatněnému výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce se soud zabýval posouzením, zda a jaké bylo činěno rozhodnutí o organizačním opatření, zda nastala v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečnost žalobkyně a tedy, zda je příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobkyně. Vyšel ze zjištění, že byly učiněny žalovanou tři po sobě jdoucí rozhodnutí o organizačním opatření. Prvním bylo oznámení na pedagogické radě dne 26. 4. 2021 o snižování počtu vyučovacích hodin, kdy nebude možné naplnit úvazek (21 hodin) u některých učitelů, kteří budou osloveni, a toto rozhodnutí bylo prezentováno před pedagogy, kterých se organizační změna týká, a tedy minimálně od této doby tak byla žalovaná srozuměna s tím, že dochází ke snižování počtu vyučovacích hodin, což bude mít vliv minimálně na nutnost snižovat úvazky a již od té doby byla žalovaná povinna počínat si tak, aby její další kroky byly činěny v úplnosti, v souvislostech a v logické návaznosti (tj. preference zachování počtu zaměstnanců, pokud je to možné; snížit úvazky, pokud s tím zaměstnanci budou souhlasit; rozdělení nadúvazkových hodin; zjistit si, které pracovní poměry končí, které pracovní poměry jsou na dobu určitou a ty případně neprodlužovat apod.), a to vše při vědomí, že byl v té době veden spor s žalobkyní o neplatnost výpovědi, která ve smyslu § 69 zákoníku práce byla stále zaměstnancem žalované. Žalovaná však takto obezřetně a promyšleně ve smyslu ochrany zaměstnanců (s pracovním poměrem na dobu neurčitou) nepostupovala, pokud přistoupila 22. 6. 2021 k prodloužení pracovních poměrů jiným dvěma zaměstnancům, kterým by jinak pracovní poměr na dobu určitou skončil ke dni 31. 7. 2021 (, tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, ). Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že další rozhodnutí o organizačních změnách činí žalovaná dne 24. 6. 2021, kdy na pedagogické radě sděluje opatření označené jako Organizační opatření ředitele školy, podle něhož od 1. 9. 2021 dojde ke snížení počtu tříd z 28 na 26 a zároveň tím dochází ke snížení nadúvazkových hodin z 59 na 20, kdy celkový počet vyučovacích hodin se snižuje z počtu 1163 na 1067 hodin a počet pedagogických pracovníků z 64 na 62. Dalším organizačním opatřením žalované je Rozhodnutí o organizačních změnách ze dne 11. 8. 2021 (přijaté žalovanou po rozhodnutí odvolacího soudu, jímž došlo k potvrzení neplatnosti druhé výpovědi dané žalovanou žalobkyni a které jako jediné žalovaná označuje za rozhodnutí o organizačních změnách) s textem, že z důvodu snížení žáků dojde k snížení počtu školních tříd od 1. 9. 2021 z 28 na 26, v tom důsledku ke snížení počtu vyučovacích hodin z 1163 na 1077, a poklesu nadúvazkových hodin z 59 na 20 hodin. Proto z účinností od 1. 9. 2021 je nezbytné, aby došlo ke změně organizační struktury zaměstnavatele a reorganizaci vyučovacích hodin, kdy změna si pravděpodobně vyžádá i zkrácení či ukončení úvazku některých pedagogických pracovníků s přihlédnutím zejména k jejich kvalifikaci a odbornému zaměření. Soud prvního stupně dovodil, že za rozhodnutí o organizačním opatření je s ohledem na vzájemnou souvislost a provázanost jednotlivých jednání žalované ve světle daných okolností nutno považovat s přihlédnutím k výkladu o formě rozhodnutí o organizační změně, tj. že forma rozhodnutí o organizační změně není stanovena a není ani předepsáno, že by rozhodnutí muselo být u zaměstnavatele vyhlášeno nebo jiným obdobným způsobem zveřejněno, nutno považovat všechna tři jednání žalované ze dne 26. 4. 2021, 24. 6. 2021 a 11. 8. 2021. Ve vztahu k dovození nadbytečnosti žalobkyně a existenci příčinné souvislosti mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se ke dni 1. 9. 2021, kdy nastala účinnost organizačního opatření přijatého dne 11. 8. 2021, nadbytečnou nestala. Uzavřel, že jednak u žalované k žádné faktické změně organizační struktury, kterou je myšleno hierarchické uspořádání vztahů mezi jednotlivými pracovními místy v rámci organizačních útvarů a vztahů mezi útvary v rámci organizace, nedochází, když dochází pouze k tomu, že je méně žáků a že se bude vyučovat méně hodin, a proto bude potřeba méně učitelů a snížené úvazky, přičemž organizační opatření je pak v rozporu s tím, co fakticky nastalo, a navíc je v něm uveden i chybný počet zaměstnanců, neboť žalovaná po dobu sporu o druhou výpověď z pracovního poměru chybně nepovažovala žalobkyni za svého zaměstnance a nevedla žalobkyni v celkovém počtu zaměstnanců, když správný počet zaměstnanců do 31. 7. 2021 byl včetně žalobkyně 65 a k datu 31. 7. 2021 navíc skončily dva pracovní poměry (, tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, ), správný počet zaměstnanců v organizačním opatření tak měl být 63. Zároveň pak soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně k datu 1. 9. 2021 nemohla být fakticky nadbytečná ani z důvodu, že minimálně od 1. 9. 2021 do 13. 9. 2021 bylo pro žalobkyni k dispozici 15 vyučovacích hodin anglického jazyka, kdy se , tituly před jménem, , Anonymizováno, z rodičovské dovolené k výkonu své práce na základě dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené 22. 6. 2021 vrátila až 13. 9. 2021. V té souvislosti pak soud prvního stupně zdůraznil, že z hlediska zkoumání nadbytečnosti žalobkyně ke dni 1. 9. 2021 nelze pominout jednání žalované, která ke dni 22. 6. 2021 prodlužuje pracovní poměr dvěma učitelům, kterým by jinak pracovní poměr skončil ke dni 31. 7. 2021 a stejného dne snižuje úvazky celkem 7 učitelům a rozděluje 59 nadúvazkových hodin. Pokud by dle soudu žalovaná postupovala obezřetně ve smyslu ochrany svých zaměstnanců, a to zejména zaměstnanců v pozici se smlouvou na dobu neurčitou, neprodloužila by dva pracovní poměry na dobu určitou, nezkrátila by úvazky 7 učitelům a jinak by přerozdělila, alespoň zčásti ve prospěch žalobkyně, 59 nadúvazkových hodin, když aprobace jednotlivých učitelů a žalobkyně není ve smyslu příslušných ustanovení zákona o pedagogických pracovnících rozhodná, a potom by u žalobkyně fakticky nemohla nastat její nadbytečnost. Konečně pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla dána ani příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizačních změnách a nadbytečností zaměstnance (žalobkyně). S odkazem na judikaturu (rozhodnu