13 Co 561/2024-193 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti 1/2 pozemku č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 97 m² vzniklého oddělením od pozemku č. parc. , Anonymizováno, /2 v katastrálním území , adresa, , v souladu s geometrickým plánem číslo 369-74/2023 vyhotoveným společností , právnická osoba, , , adresa, , který tvoří přílohu rozsudku (výrok I) a žalovanému uložil nahradit žalobcům plnou náhradu nákladů řízení (výrok II). Napadeným usnesením pak uložil žalovanému dále povinnost uhradit státem zálohované náklady řízení za vypracování geometrického oddělovacího plánu. Žalobci se svou žalobou domáhali určení spoluvlastnictví výše specifikovaného pozemku v k. ú. , adresa, z titulu vydržení s tvrzením, že jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí uvedených na LV 234 pro k. ú. , adresa, , tyto nemovitosti nabyli v rámci dědického řízení po zemřelém otci v roce 1993 a ve zbývajícím rozsahu v dědickém řízení po matce v roce 2005. Pozemky v době, kdy je žalobci nabyli do vlastnictví, byly oplocené drátěným pletivem v kovových rámech, plot byl vystavěn v roce 1985 rodiči žalobců, poté již byl jen opravován a udržován. Žalobci měli k těmto nemovitostem připlocenou spornou část pozemku 816/2, která však náležela do vlastnictví žalovaného. Tuto část pozemku žalovaní pokojně užívali v dobré víře, že jde o pozemek v jejich vlastnictví. Přípisem žalovaného ze dne , datum, byli upozorněni na to, že užívají pozemek ve vlastnictví žalovaného a byli žalovaným vyzváni k odstranění plotu. Žalovanému sdělili, že jsou přesvědčeni, že sporný pozemek vydrželi. Žalovaný nicméně i přes tuto skutečnost odstranil část plotu na sporné části pozemku, pokácel ovocné stromy, které na tomto místě vysadili rodiče žalobců, sporný pozemek si připlotil sám a začal užívat i skleník, který na místě postavili předchůdci žalobců. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tvrzením, že rodiče žalobců a otec žalovaného stavěli plot mezi pozemky účastníků a skleník na sporné části pozemku s vědomím, že sporná část pozemku není vlastnictvím právních předchůdců žalobců, když k převodu vlastnictví nikdy nedošlo. Žalobci sporný pozemek i skleník užívali a žalovanému naproti tomu umožňovali průjezd na pozemek. Žalovaný po žalobcích nic nepožadoval, dokud měl průjezd na svůj pozemek. V roce 2017 došlo k hádce žalovaného s žalobcem kvůli sušení sena. Žalobce pak zamkl vrata na svůj pozemek a žalovaný tak přišel o průjezd. Z tohoto důvodu žalovaný pozval na pozemek geodeta, nechal si zaměřit svůj pozemek a přestavěl plot. , adresa, pozemku si žalovaný nechal vytýčit v roce 2019. Při vytýčení pozemku byla přítomna jen rodina žalovaného, žalobci přítomni nebyli. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že skutečnost, že žalobci mají připlocenou část pozemku náležející do jeho vlastnictví, sdělil žalobcům právě v souvislosti se sporem o vjezd na pozemek v roce 2018 nebo 2019. Dále poukázal na to, že v dědickém řízení po matce žalobců , jméno FO, byla zjišťována cena převáděných nemovitostí znaleckým posudkem, který spornou část pozemku žalovaného neoceňoval, také z toho žalobci museli poznat, že jim nenáleží. Přestože žalobci připojili k žalobě toliko zákres sporné části pozemku v katastrální mapě, a nikoliv geometrický plán, dospěl soud prvního stupně k závěru, že je žaloba přesná a určitá, neboť identifikuje předmět sporu způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká. Soud prvního stupně věc posuzoval podle ust. § 1089 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále o. z.), tj. zkoumal zákonné podmínky řádného vydržení. Vyšel ze zjištění, že žalobci drželi spornou část pozemku č. parc. 816/2 od roku 2005, tedy od rozhodnutí nadepsaného soudu v dědickém řízení po jejich zesnulé matce , jméno FO, , až nejméně do roku 2019, kdy jim žalovaný sdělil po vzájemných konfliktech, že drží část jeho pozemku a chovali se k ní jako ke svému vlastnictví. Jejich držbu posoudil jako poctivou a pravou a zakládající se na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Poctivost držby žalobců spatřoval v tom, že žalobci poté, co nabyli své nemovitosti v k. ú. , adresa, v dědickém řízení po matce, začali je užívat v mezích oplocení, které zde bylo již od roku 1985. Toto oplocení pozemků bylo stavěno rodinnou žalobců společně s rodinou žalovaného, z čehož soud prvního stupně, na rozdíl od žalovaného, dovodil, že žalobcům nemohlo být zjevné, že by vykonávali právo, které jim nenáleží, když ani předchůdci žalovaného ničeho nenamítali. Soud prvního stupně z toho dovodil, že žalobci se sporné části pozemku neujali svémocně nebo lstí. Dospěl k závěru, že žalobci byli až do roku 2019 v přesvědčení, že spornou část pozemku užívají jako své vlastnictví získané na základě rozhodnutí nadepsaného soudu v dědickém řízení po matce. Co se týče námitky žalovaného, že sporná část pozemku nebyla zahrnuta do ocenění nemovitostí v k. ú. , adresa, , které žalobci zdědili po matce, pak i tuto skutečnost hodnotil soud prvního stupně ve prospěch žalobců, neboť bylo prokázáno, že znaleckým posudkem byl oceněn skleník a stromy na sporné části pozemku a předmětem ocenění bylo i oplocení na pozemku č. parc. 816/2, z čehož soud prvního stupně usoudil, že sám znalec musel předpokládat, že předmětem dědictví jsou pozemky v rámci oplocení. Vzhledem k uvedenému soud prvního stupně podané žalobě vyhověl a určil, že žalobci jsou spoluvlastníky v rozsahu id. 1/2 pozemku č. parc. 816/2 v k. ú. , adresa, , jak je vyznačen na geometrickém plánu, který zadal v řízení zpracovat a označil ho za nedílnou součást rozsudku. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu odvoláním. Namítal, že držba sporného pozemku ze strany žalobců nebyla pravá, že žalobci nemohli být v dobré víře ve své vlastnictví sporného pozemku, a to přinejmenším od projednání dědictví po zemřelé matce, kdy ze spisu vedeného v dědickém řízení plyne, že sporná část pozemku byla v tomto znaleckém posudku zvýrazněna v katastrální mapě. Žalobci si tedy museli být podle žalovaného nutně vědomi, že jim sporný pozemek nepatří. Navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, aby byla žaloba zamítnuta. Žalobci podali k odvolání žalovaného proti rozsudku vyjádření. Poukazovali na to, že znalecký posudek vyhotovený znalcem , jméno FO, v řízení o pozůstalosti po jejich matce žádný zákres oceňovaných nemovitostí ani snímek z katastrální mapy, na kterém by byl sporný pozemek zvýrazněn, neobsahuje. Jiný důkaz z dědického spisu žalovaný nenavrhoval. Z tohoto dědického spisu bylo provedeno k důkazu usnesení Okresního soudu , adresa, -jih ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které žádné výměry pozemků, jež byly předmětem dědického řízení, neobsahovalo. Naopak jsou v něm uvedeny vedlejší stavby, venkovní úpravy a porosty a ty byly také ve znaleckém posudku znalcem oceněny. Žalobci nebyli upozorněni ze strany znalce, notáře ani ze strany svého otce, že by měla být připlocena část pozemku, která vlastnicky nepatřila jejich rodičům. Žalobci jsou přesvědčeni o tom, že v tomto případě je nutné, s ohledem k okolnostem nabytí sporné části předmětného pozemku a k chovaní rodinných příslušníků účastníků obou stran, kteří mimo jiné budovali společně oplocení pozemku žalobců tak, že zahrnovalo i spornou část pozemku žalobce, o níž se jedná, i skleník na tomto pozemku, posuzovat jejich držbu sporné časti pozemku jako držbu pravou a jejich jednáni jako omluvitelný omyl. Navrhovali proto potvrzení napadeného rozhodnutí. Předmětem přezkumu v odvolacím řízení bylo dále usnesení soudu prvního stupně z , datum, , jímž soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný z důvodu, že nebyl v řízení ve věci samé procesně úspěšný, je povinen zaplatit státem zálohované náklady na vypracování geometrického oddělovacího plánu v částce 3 470 Kč. Proti tomuto usnesení podal žalovaný rovněž odvolání. Namítal, že ke dni podání odvolání proti tomuto usnesení neobdržel písemné vyhotovení rozsudku, tedy ani nemohl proti tomuto rozsudku podat opravný prostředek, a proto uložení povinnosti k úhradě vzniklých nákladů pokládá za předčasné. Stejně jako i konstatování soudu prvního stupně o jeho neúspěchu ve věci. Navrhoval proto, aby odvolací soud předmětné usnesení zrušil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i napadené usnesení o náhradě státem zálohovaných nákladů včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti rozsudku ve věci samé, ani jeho odvolání proti usnesení o povinnosti žalovaného uhradit státem zálohované náklady řízení, nejsou důvodná. Za situace, kdy žalobce tvrdí, že započal s držbou sporného pozemku současně s nabytím nemovitostí uvedených na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, před účinností o. z., a to zčásti v roce 1993 v ří