14 CO 254/2023-152 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků. V precizním odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že podmínky pro uplatnění tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. nejsou splněny, neboť nebylo prokázáno, že by příčina rozvratu spočívala pouze na straně manžela a že by rozvodem byla manželce způsobena závažná újma, a nejsou ani dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. 2. Manželka se proti rozsudku odvolala, namítajíc, že soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal s tím, kdo konkrétně rozvrat manželství zapříčinil. Nevysvětlil, proč nezohlednil tvrzení manželky podložené výpověďmi svědků, kteří potvrdil, že manželství až do listopadu 2022 fungovalo, a nekriticky přijal tvrzení manžela, že milenku nemá a že manželka se k němu chovala špatně. Přitom manžel ihned po svém odstěhování odňal manželce přístup k bankovním účtům a tím jí uvedl do velmi tíživé finanční situace. Přitom rozvodem hrozí manželce zvlášť závažná újma v rovině osobní i majetkové, neboť jím ztratí osobu, se kterou posledních šest let žila a která je nyní jako jediná schopna o ni pečovat, a razantně poklesne její životní úroveň, neboť její příjem nyní činí pouze zhruba 19 500 Kč měsíčně, zatímco příjem manžela činí zhruba 80 000 Kč čistého měsíčně. 3. Manžel navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 4. Odvolání není důvodné. 5. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přestože je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Jedná se o druhou tvrdostní klauzuli, svědčící manželu, který s rozvodem nesouhlasí a který se na rozvratu převážně nepodílel, a to porušováním manželských povinností uvedených v ustanovení § 687 odst. 2 o. z., tedy povinností vzájemně si prokazovat úctu, žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Požadavek, aby se manžel dovolávající se tvrdostní klauzule na rozvratu„ převážně nepodílel“, neznamená, že musí jít o manžela„ zcela nevinného“, což v reálném životě ani není možné; tento požadavek znamená, že rozvrat manželství byl zapříčiněn převážně okolnostmi jinými, zejména porušováním manželských povinností druhým manželem, okolnostmi objektivními, nezávislými na vůli manželů, nebo i okolnostmi subjektivními, které však nespočívají v porušování manželských povinností, kupříkladu rozdílností v názorech na výchovu dětí nebo na trávení volného času (viz Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář, 2. vydání, C. H. Beck Praha 2020, str. 429). Tam, kde podíl manžela nesouhlasícího s rozvodem na rozvratu není výrazně převažován okolnostmi jinými, se tato tvrdostní klauzule neuplatní, i když tomuto manželu bude rozvodem způsobena zvlášť závažná újma a i když jsou dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. 6. V souzené věci soud prvního stupně tyto zásady respektoval a jeho závěru, že příčina rozvratu manželství nespočívala převážně na straně manžela, lze přisvědčit. Polemizuje-li manželka se závěrem soudu prvního stupně, že porušovala své manželské povinnosti spočívající zejména v projevování vzájemné úcty a zdvořilosti a že nebylo prokázáno, že by manžel navázal jiný vztah, polemizuje s tím, jak soud prvního stupně hodnotil účastnickou výpověď manžela a výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které byly k příčině rozvratu provedeny. Odvolací soud však tomuto hodnocení nemá co vytknout a ztotožňuje se s ním. Všichni tři svědci měli informace o manželově údajné nevěře pouze od samotné manželky, která jim o ní říkala někdy v polovině listopadu 2022. Výpovědi svědků se tedy týkaly informací zprostředkovaných, nejsou podpořeny žádným dalším důkazem a jen těžko by mohly mít větší důkazní sílu než opačná výpověď manželova. 7. I kdyby však manžel v listopadu 2022 vskutku navázal jiný vztah, je správný závěr soudu prvního stupně, že k rozvratu manželství nezanedbatelně přispěla i sama manželka svým neuctivým chováním k manželovi. Jedná se zejména o v letech 2021 2022 pronesené výroky, že manžel je„ líná svině“,„ líných král“ a„ debil“, a dále výroky typu„ ty hlavně nepřemejšlej, seš blbej“,„ pro debily to zopakuji“,„ kulaté kamínky tam může dát jen debil“,„ bude to podle mýho“,„ vysáváš mě“,„ unavuješ mě“ atd. Tyto výroky jsou natolik specifické, že si je manžel těžko mohl vymyslet, a odvolací soud chápe, že soud prvního stupně jeho výpověď hodnotil jako věrohodnou; kdyby vypovídal nepravdu, pravděpodobně by podsouval manželce výrazy jednodušší, při urážkách mezi manželi nejčastěji používané a vulgárnější, a nezasazoval by je do specifického kontextu, kupříkladu vytírání mramorové dlažby, poranění nohy na kulatých kamíncích na schodech apod. Nelze též přehlédnout, že manželka proti výpovědi manžela až do vyhlášení napadeného rozsudku nevznesla žádné námitky, nijak se k ní nevyjádřila a k jednáním před soudem prvního stupně se – ač opakovaně předvolávána – ani jednou nedostavila a znemožnila tak soudu prvního stupně provést její účastnický výslech, při němž by poskytla vlastní verzi událostí popisovaných manželem. 8. Je sice pravdou, že svědci vyslechnutí soudem prvního stupně považovali manželství účastníků za spokojené a žádné problémy mezi nimi nezaznamenali, tito svědci však nebyli osobně přítomni každodennímu soužití účastníků a svoji představu o jejich manželství čerpali jen z návštěv, při nichž se rozpory mezi účastníky nemusely projevit. 9. Pochybnosti o morálnosti chování manželky vůči manželovi jsou umocňovány i tím, že problematicky se manželka zachovala i ke svému předchozímu partnerovi, otci její dcery [jméno] [příjmení], který jí daroval byt na adrese [adresa], ona však později navrhla manželovi osvojení dcery, ačkoli její předchozí partner si k dceři po jejím narození vytvořil dobrý vztah a měl o ni zájem. 10. Lze tedy uzavřít, že na rozvratu manželství účastníků se vskutku podílela i manželka, a to v míře, která není výrazně převažována jinými příčinami rozvratu. Manželka tedy není tím z manželů, který by se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, a tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. se tudíž neuplatní. Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, aniž bylo nutné zabývat se splněním dalších podmínek uplatnění této klauzule, tedy existencí zvlášť závažné újmy na straně manželky a existencí mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství. 11. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s . Řízení jako celek mělo výrazně sporný charakter, k uplatnění tvrdostní klauzule bylo prováděno rozsáhlé dokazování včetně výslechu manžela a tří svědků, a měl-li manžel i v odvolacím řízení úspěch, bylo by možné uvažovat o výjimečném přiznání náhrady nákladů tohoto řízení podle § 23 věty druhé z. ř. s . Manžel však se však práva na náhradu nákladů tohoto řízení vzdal, a proto odvolací soud vyslovil, že právo na náhradu jeho nákladů nemá žádný z účastníků.