ECLI: ECLI:CZ:KSPL:2024:14.Co.263.2023.1 Datum: 2024-01-30 Předmět: na základě odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 6. 2023, č. j. 6 C 195/2022-141 Ustanovení: ["§ 142 z. č. null/null Sb.", "§ 160 z. č. null/null Sb.", "§ 2238 z. č. null/null Sb.", "§ 685 z. č. null/null Sb.", "§ 224 z. č. null/null Sb.", "§ 157 z. č. null/null Sb.", "§ 158 z. č. null/null S []
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: na základě odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 6. 2023, č. j. 6 C 195/2022-141. Aplikuje: § 142 (null/null Sb.), § 160 (null/null Sb.), § 2238 (null/null Sb.), § 685 (null/null Sb.).
Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil oběma žalovaným povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a vyklizené je předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni jí vzniklé náklady ve výši 21 944,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II). Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že vlastnické právo žalobkyně k označeným nemovitostem bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, žalovaní jej ani nezpochybnili. Nebylo ani sporné, že žalovaní žalobkyní vlastněné nemovitosti užívají. Sporná byla otázka, zda žalovaným svědčí užívací právo. V případě žalované tomu tak není, neboť žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu uzavřenou 30. 12. 2023 mezi ní a žalovanou, výpověď nebyla relevantně zpochybněna, když sice první žalovaná podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi, následně však soudní řízení, které se touto otázkou zabývalo, skončilo zastavením. Soud není dále oprávněn tuto otázku jako předběžnou řešit. Tvrzení druhého žalovaného, která byla poněkud rozporná, když jednak uváděl, že má užívací titul na základě ústní dohody mezi ním a žalobkyní z prosince 2010, zároveň uváděl, že užívací právo vydržel jako věcné právo, nebyla blíže upřesněna. Důkazy žalovaný ani na výzvu soudu neoznačil. Další možnosti poučení ze strany soudu prvního stupně se zbavil svojí neúčastí při ústním jednání. Navíc svůj postoj měnil, když je zřejmé, že v lednu 2020 za titul k užívání domu pokládal nájemní smlouvu uzavřenou s první žalovanou. Teprve v žalobě o vyklizení přišel s argumentací o existenci dohody a vydržení věcného břemene užívání. Tato jeho tvrzení byla rozporná a zmatečná. Ani argumentace žalovaného o investicích do nemovitosti není přiléhavá a nemá pro posouzení věci význam. Stejně tak ani argumentace, že mu žalobkyně nezaslala výpověď, čímž měla uznat, že existuje jeho užívací právo k nemovitostem. Hodnocení důkazů vztahujících se k vyúčtování za elektrickou energii a s tím spojeného nedoplatku nebylo rovněž pro posouzení věci významné. Žaloba tedy byla plně důvodná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich plnou náhradu, které podrobně vyčíslil. Lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neshledal žádný důvod pro její prodloužení. První žalovaná (dále i jen „žalovaná“) se proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolala. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně nebyl oprávněn konat jednání bez její přítomnosti, neboť se řádně a včas omluvila. V této souvislosti uvedla, že argumentace soudu prvního stupně usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. III ÚS 1461/10, Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 29 Nd 152/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98, není přiléhavá a v dané věci použitelná. Omluva byla zaslána včas a důvodně, a to ihned po udělení plné moci jejímu novému (dalšímu) právnímu zástupci a zjištění kolize soudních jednání. Soud prvního stupně nemohl podpůrně použít pro neodročení jednání důvody stojící na straně soudu, tedy předložení spisu odvolacímu soudu, dlouhodobou zdravotní indispozici soudkyně či operaci předchozího právního zástupce žalované. První žalovaná má právo nechat se zastoupit takovým právním zástupcem, k němuž má důvěru, a je absurdní, aby v tom byla omezena zákonnou lhůtou. Podmínky pro neodročení jednání nebyly nesplněny. Proto nebyly splněny ani podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalované; v postupu soudu prvního stupně lze tak shledat libovůli. Druhý žalovaný (dále i jen „žalovaný“) se proti rozsudku soudu prvního stupně také odvolal. Rovněž navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Poukázal jednak na to, že účast na soudním jednání mu byla znemožněna, neboť ačkoli se řádně omluvil, soud jeho omluvu nepřijal. Pokud soud argumentoval tím, že jeho zdravotní stav nebyl tak nepříznivý, když svoji omluvu přinesl k soudu sám, není jeho tvrzení pravdivé. Omluvu žalovaného doručila soudu jeho matka. Soud prvního stupně také nesprávně zjistil skutkový stav, protože neprovedl žalovaným označené důkazy - daňové přiznání žalobkyně za období let 2010-2020 a výpisy z účtů žalobkyně. Výpisy nevyžádal, ačkoliv žalovaný není schopen bez pomoci soudu zpětně tyto transakce zajistit. Poukázal také na to, že žalobkyně sama uvádí, že titulem k užívání bytu v jeho případě nebyla nájemní smlouva. Samotný titul nebyl jako předběžná otázka dostatečně vyřešen. Tím, že mu soud prvního stupně znemožnil účast na jednání, zbavil jej možnosti být řádně poučen. Odvolání žalovaných není důvodné. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro posouzení věci, přičemž závěr, k němuž dospěl, je správný. Nepochybil ani, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných. Postupoval i v souladu s judikaturou, na niž i správně odkázal. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 29 Nd 152/2008, byl přijat závěr, že „změna právního zastoupení účastníka, vyvolaná vypovězením plné moci zástupcem nebo jejím odvoláním účastníkem, je důvod pro odročení soudního jednání jen výjimečně; odpovědnost za volbu právního zástupce nese při zastoupení na základě plné moci účastník“. Tento závěr je plně použitelný na situaci žalobkyně. Ta těsně (dva dny) před nařízeným ústním jednáním ve věci (při němž soud prvního stupně věc projednal a rozhodl) vypověděla plnou moc dosavadnímu právnímu zástupci a vyhledala právní zastoupení jiným advokátem. K tomu přistoupila poté, co i předchozí termín ústního jednání pro ni nebyl vyhovující (z důvodu lékařského vyšetření jejího původního právního zástupce), a jednání proto bylo tehdy na její žádost odročeno na jiný termín. Zvolit si jiného advokáta je jistě v pořádku, když je samozřejmě právem žalované nechat se v soudním řízení zastupovat kým uzná za vhodné. Nicméně žalobkyně v době, kdy udělila plnou moc dalšímu právnímu zástupci, již věděla, že je ve věci nařízeno ústní jednání. Bylo proto na ní, aby volila takového advokáta, jemuž pracovní vytížení nezabrání v účasti u již nařízeného ústního jednání soudu prvního stupně. Žalovaná nemohla spoléhat na to, že soud prvního stupně její případné žádosti o odročení věci vyhoví. Nelze totiž odhlédnout od toho, že se jednalo z její stran o druhou žádost o odročení spočívající v důvodu na straně jejího zástupce. Ani v jednom případě nebylo nijak vysvětleno, proč nemohl zástupce žalované pověřit jiného advokáta, či advokátního koncipienta, aby se místo něj účastnil již dříve nařízeného ústního jednání. Zůstává pak nezodpovězenou otázkou (to žalovaná ani v odvolání nijak nevysvětluje), proč se jednání neúčastnila sama a zbavila se tak nejen možnosti k věci se osobně vyjádřit, případně možnosti žádat o poskytnutí dodatečné lhůty k dotvrzení potřebných skutečností. Je pravdou, že žalovaní nenesou odpovědnost za to, že jednání ve věci muselo být z důvodů na straně soudu (předložení spisu nadřízenému soudu či nemoc soudkyně) odročováno, nicméně je třeba i k tomu přihlédnout. Povinností soudu je totiž věc projednat a rozhodnout bez průtahů a v přiměřené době. I proto se soudce, kterému byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí poté, co předchozí soudkyně nastoupila pracovní neschopnost, snažil věc rozhodnout s největším urychlením, a to i s přihlédnutím k předmětu řízení. Což je postup správný. Pokud jde o neúčast druhého žalovaného u ústního jednání před soudem prvního stupně, ten nejprve svoji účast omluvil ze zdravotních důvodů, následně požádal soud (rovněž ze zdravotních důvodů) o odročení jednání. Pokud soud prvního stupně jeho omluvu hodnotil jako nevčasnou a nedůvodnou, odvolací soud s ním souhlasí. Omluva byla zaslána soudu prvního stupně poprvé pouze den před nařízeným ústním jednáním e-mailem, a to v 14:59 hodin, ačkoliv zdravotní problémy žalovaného v té době již trvaly, jak žalovaný uvedl, „od víkendu“ [tedy minimálně 4 dny]. Lze jistě chápat, že se žalovaný mohl domnívat, že jeho zdravotní problémy ustoupí a účast u jednání mu umožní. Pokud však mu byl při vyšetření doporučen lékařem klidový režim po dobu jednou týdne, věděl žalovaný nejpozději 26. 6. 2023, tedy v den lékařského vyšetření, že se jednání nebude moci účastnit, a v tom případě není jeho omluva včasná. Pokud se jeho stav postupně zlepšoval natolik, že předpokládal, že se k jednání bude moci dostavit a přesto nepřišel, není jeho omluva důvodná (k tomu viz blíže usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 213/2020). V každém případě pak soud prvního stupně nepochybil, pokud ve věci jednal bez jeho účasti. Na tom nic nemění ani to, že soud prvního stupně zřejmě přehlédl, že není j
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.