14 Co 303/2023-169 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zpřístupnění bytu a předání klíčů od něj. Zjistil, že strany ohledně sporného bytu uzavřely kupní smlouvu, a to žalovaná jako prodávající a žalobci jako kupující. Žalobci měli podle smlouvy kupní cenu splácet a návrh na vklad do katastru nemovitostí měl být podán až po jejím splacení; do té doby mají žalobci právo byt užívat. Odstoupení od smlouvy, které žalovaná učinila opakovaně, shledal soud prvního stupně neplatným, neboť důvody pro ně nebyly naplněny, zejména nesplácení kupní ceny. Konstatoval, že „v tomto řízení se účastníci paradoxně dostali do situace, kdy žalovaná, zřejmě vědoma si možnosti uzavření potencionálně výhodnější kupní smlouvy k bytu, se zjevně brání tomu, aby jí bylo řádně placeno, aby byla splněna vyvazovací podmínka smlouvy, zatímco žalobci nadále dodržují pravidelné měsíční splátky k bytu, ačkoli sami mají důvod k odstoupení do smlouvy pro podstatné porušení podmínek smlouvy ze strany žalované, která jim byt již několik let znepřístupňuje.“ Žalovaná se proti rozsudku odvolala. Má za to, že soud poskytl ochranu protiprávnímu a nepoctivému jednání, když dospěl k závěru o řádném splácení kupní ceny přesto, že žalobci za situace, kdy byly v exekuci, platili některé splátky jednak prostřednictvím účtu svého syna, jednak prostřednictvím soudní úschovy. Tím žalobci jednali jednak v rozporu s § 44a ex. ř., jednak nepoctivě, protože těžili ze svého protiprávního jednání (§ 6 o. z.). Žalobci s názorem žalované nesouhlasí a mají za to, že je to naopak žalovaná, kdo jedná nepoctivě. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska odvolacího důvodu uplatněného žalovanou, totiž z hlediska právního posouzení otázky, zda s ohledem na § 44a ex. ř. lze splátky kupní ceny prováděné žalobci prostřednictvím účtu jejich syna a prostřednictvím soudní úschovy považovat za řádné. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Je pravdou, že podle § 44a odst. 1 ex. ř. nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku; právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Jak však správně uvedl soud prvního stupně, podle uvedeného ustanovení (jeho třetí věty) zároveň platí, že právní jednání se považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Protože nebylo jištěno, že by některá z oprávněných osob námitku neplatnosti vznesla, závěr o neplatnosti jakéhokoliv právního jednání žalobců není na místě (odvolací soud ponechává stranou otázku, zda je vůbec placení právním jednáním a zda na ně tedy toto ustanovení dopadá). Není tedy důvod, proč by sporné platby neměly být plněním dluhu žalobců vůči žalované. Zjevným účelem § 44a ex. ř. je ochrana vymáhajícího věřitele, resp. věřitelů. Žalované nepřísluší, aby jakkoli chránila jejich zájmy. Poukaz na nepoctivost není pak správný právě proto, že ochranu věřitelů zajišťuje možnost vznést námitku neplatnosti a že je jen na věřitelích či soudním exekutoru, zda ji vznese. Vůči žalované se žalobci chovají poctivě, neboť jí plní svůj dluh. Brání-li se tomu žalovaná, nabízí se opravdu vysvětlení, k němuž dospěl soud prvního stupně. Lze dodat, že mimo insolvenci platí, že uspokojení existujícího dluhu se po právu dostane tomu věřiteli, kterému je dlužník poskytne dříve nebo který dluh dříve domáhá (prior tempore, potior iure). Na tom, že žalobci plnili žalované, nebylo tedy nic závadného. Nic složitějšího není třeba v právním posouzení hledat. Proto také byly důkazní návrhy, jež v odvolacím řízení učinili žalobci, nadbytečné a odvolací soud je pominul. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za jeden úkon právní služby jejich zástupce a podle týchž předpisů jako soud prvního stupně.