18 Co 42/2024-371 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému vydat zástavním dlužníkům originální vyhotovení kvitance k provedení výmazu zástavního práva a zákazu zatížení. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že žalobkyně se domáhala svého tvrzeného nároku s odůvodněním, že je spolu se svojí matkou , jméno FO, , která je vlastnicí nemovitostí v obci , adresa, , společnou vydlužitelkou vůči žalovanému jako zajištěna zástavním právem k nemovitostem v , Anonymizováno, . Kvitance měla být vydána za účelem výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný jako věřitel, žalobkyně jako dlužnice a , jméno FO, (otec žalobkyně jako solidární dlužník) uzavřeli 28. 11. 2013 smlouvu o půjčce, na základě níž byla poskytnuta dlužnici částka 533 867 Kč. Zároveň byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, v níž , jméno FO, vystupoval jako zástavce a zástavní dlužník a žalovaný jako zástavní věřitel. Následně 5. 2. 2016 uzavřeli žalovaný jako zapůjčitel a žalobkyně, , jméno FO, a , jméno FO, (rodiče žalobkyně) další smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný poskytl vydlužitelům částku 2 487 825 Kč. V této smlouvě bylo ujednáno, že částka 320 413 Kč bude použita na zaplacení zbývající nesplacené částky ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013 a žalovaným prohlásil, že tímto je pohledávka ze zmíněné půjčky v plném rozsahu uhrazena. Strany zároveň stejného dne, tedy 5. 2. 2016, uzavřely smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, jíž si povinnost vrátit poskytnutou zápůjčku zajistily zástavním právem opět k nemovitostem v , Anonymizováno, . Žalovaný stejného dne vystavil kvitanci, v níž potvrdil, že téhož dne byla v plném rozsahu uhrazena pohledávka ve výši 533 867 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013, přičemž kvitance byla vydána za účelem výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí , jméno FO, . Žalovaným byl zároveň 5. 2. 2016 podán návrh na výmaz zástavního práva zřízeného ve prospěch žalovaného k zajištění pohledávky 533 867 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013 a současně návrh na vklad zástavního práva žalovaného k zajištění nové pohledávky ve výši 2 487 825 Kč s příslušenstvím a budoucí pohledávky ve výši 3 000 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 2. 2016. Návrh obsahoval i kvitanci ze dne 5. 2. 2016. Soud prvního stupně po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky k tomu, aby žalobě bylo vyhověno, jelikož z kvitance vyplývá, že došlo ke splnění dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013. Originál kvitance byl použit pro výmaz zástavního práva na předmětných nemovitostech z katastru nemovitostí a kvitance tak splnila svou důkazní funkci. Jakmile věřitel vydá kvitanci, je jeho povinnost splněna a není jeho povinností znovu kvitanci vystavit, i kdyby o to dlužník žádal. Žalobkyně se domáhala vydání originálního vyhotovení kvitance za účelem výmazu zástavního práva a zákazu zatížení, nicméně žalovaný kvitanci vydal a účel, tedy výmaz zástavního práva, byl splněn a žaloba tak nebyla důvodná. Soud prvního stupně ještě uvedl, že žalobkyně se domáhala vydání kvitance ke splnění dluhu ze smlouvy ze dne 28. 11. 2013, kterou uzavřela ona jako dlužnice a její otec , jméno FO, jako spoludlužník. , jméno FO, však 14. 5. 2019 zemřel a vlastnicí předmětných nemovitostí se stala matka žalobkyně , jméno FO, a žalobkyně tak není zástavním dlužníkem a není tak v dané věci ani aktivně legitimována. 2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že jí vystavil kvitanci, ona kopii této kvitance soudu předložila a originál kvitance byl doložen katastrálnímu úřadu. Žalobkyně nikdy od žalovaného neobdržela originální vyhotovení kvitance a dle jejího názoru je jedno, zda je věcně legitimovaná k provedení výmazu zástavního práva. Žalobkyně se svou žalobou snaží odstranit stav právní nejistoty, který nastal z důvodů zaviněných žalovaným neposkytnutím součinnosti. 3. Žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, z nichž vyplynulo, že kvitance byla již vydána a na základě toho byl proveden výmaz zástavního práva. Žalobkyně se pouze snaží prodlužovat řízení ohledně již judikované pohledávky.4. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům, které řádně právně posoudil a jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby je proto věcně správné, pročež jej odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil.6. Primárním důvodem pro zamítnutí žaloby byla absence aktivní věcné legitimace žalobkyně. vlastnicí předmětných nemovitostí, a tedy i zástavní dlužnicí, je matka žalobkyně paní , jméno FO, . Již tento samotný důvod postačoval k tomu, aby žaloba tak, jak byla podána, byla zamítnuta.7. Nad rámec shora uvedeného a s ohledem k odvolacím námitkám žalobkyně je vhodné na vysvětlenou ještě uvést, že i kdyby se žalobkyně domáhala prostého vydání kvitance pro svou osobu, i tak by žaloba nemohla mít šanci na úspěch. Jestliže se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání kvitance, tedy potvrzení o splnění dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013, a to přesto, že v nově uzavřené smlouvě z 5. 2. 2016 je již obsaženo prohlášení věřitele, v němž potvrzuje splnění dluhu ze smlouvy z 28. 11. 2013, navíc za situace, kdy zástavní právo k zajištění pohledávky ze smlouvy z 28. 11. 2013 bylo již z katastru nemovitostí vymazáno na základě kvitance z 5. 2. 2016, nemohla být žalobkyně se svým nárokem úspěšná. Žalovaný si totiž svou povinnost vydat kvitanci ve smyslu § 1949 o. z. již splnil v samotné smlouvě ze dne 5. 2. 2016 a další samostatná kvitance byla přiložena k návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. Skutečnost, že zanikl dluh ze smlouvy o půjčce z roku 2013, je zřejmá nejen z prohlášení žalovaného v nově uzavřené smlouvě o zápůjčce z roku 2016, ale i ze skutečnosti, že v katastru nemovitostí již není evidováno zástavní právo ze smlouvy o půjčce z roku 2013.8. Žalobkyně se domáhala vydání kvitance, která měla potvrdit splnění dluhu ze smlouvy uzavřené sice ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, nicméně s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, prvoinstanční soud správně aplikoval ustanovení § 1949 odst. 1 o. z., jelikož kvitance byla žádána až za účinnosti nového právního předpisu. Vydání kvitance ve smyslu § 1949 odst. 1 o. z. nemůže být samoúčelné a věřitel ji není povinen vydat kdykoli jej o to dlužník požádá, ale tato povinnost jej tíží pouze jedenkrát, a to na základě žádosti dlužníka, přijímá-li věřitel od něj plnění, jak vyplývá z gramatického výkladu tohoto ustanovení. Prohlásil-li věřitel (tedy žalovaný), že dluh žalobkyně ze smlouvy z roku 2013 byl již splněn, a to ve smlouvě z roku 2016, svou povinnost ve smyslu § 1949 odst. 1 o. z. si již splnil a domáhala-li se žalobkyně splnění této povinnosti opětovně, nemohla být se svým nárokem úspěšná, i kdyby měla být kvitance vydána přímo jí.9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 a procesně úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 1 500 Kč v souladu s § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. , hodnota, . 1996 Sb., advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % z obou těchto částek, celkem 2 178 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalovaného v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).