18 Co 44/2024-126 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud určil, že žalobce je vlastníkem kulovnice specifikované ve výroku I a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení , částka, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že není přiléhavý výklad zákona o zbraních a střelivu, podle něhož musí dojít k nabytí vlastnictví, aby mohlo dojít k převodu zbraně. Správní převod zbraně nemusí být spojen s převodem vlastnictví, kdy zbraň může být převedena i z důvodu, že ji může držet pouze majitel zbrojního průkazu, tedy v situaci, kdy o něj vlastník zbraně přijde a může ji proto převést a předat do držení někomu, kdo zbrojní oprávnění vlastní. V tomto případě je darování vázáno na zápis do veřejného seznamu, a proto by případná darovací smlouva musela být sepsána písemně. Soud dospěl k závěru, že žalobce je nadále vlastníkem předmětné zbraně. Žalovaná je toliko oprávněna se zbraní nakládat, neboť má příslušné zbrojní oprávnění.2. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž namítla, že soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění ohledně obsahu vůle obou účastníků projevené v souvislosti s převodem předmětné zbraně a její registrací podle oznámení o nabytí vlastnictví zbraně žalovanou ze dne , datum, , pokud dovodil, že vůlí účastníků bylo toliko převést držbu, nikoli vlastnické právo ke zbrani na žalovanou. Toto zjištění se však na základě provedených důkazů i v kontextu relevantních ustanovení zákona č. 119/2022 Sb. nelze učinit. Žalovaná dále zdůrazňuje, že žalobci byl odňat zbrojní průkaz ke dni , datum, v důsledku odsouzení pro přečin nedovoleného ozbrojování. Poté odevzdal zbraň příslušnému policejnímu útvaru, přičemž po určitém čase uzavřel s panem , jméno FO, komisní smlouvu, na jejímž základě se zbraň dostala do jeho dispozice. Žalovaná je držitelkou zbrojního průkazu od roku 2019. , adresa, byla na ni registrována ve smyslu § 41 zákona o zbraních se souhlasem žalobce na základě oznámení o nabytí vlastnictví zbraně a předložení zbraně příslušnému útvaru policie ze strany žalované. Současně pan , jméno FO, , coby držitel zbrojní licence, provedl se souhlasem účastníků odpovídající změnu v centrálním registru zbraní elektronicky dálkovým přístupem dle § 73a odst. 4 zákona o zbraních. Žalovaná pak odkázala na skutečnosti zjištěné z výpovědi svědka , jméno FO, v kontextu s její výpovědí a příslušných ustanovení zákona o zbraních. Registrace zbraně na její osobu tak, jak byla se souhlasem účastníků provedena, je úkonem, který zákon o zbraních spojuje pouze a jen s nabytím vlastnického práva. K tomu došlo v době, kdy byla za souhlasu a osobní účasti obou účastníků u pana , jméno FO, provedena registrace zbraně na žalovanou a zbraň byla žalované odevzdána. Stavu, kdy zbraň byla poté uložena v domě, v němž společně účastníci žili, odpovídá jediné právem aprobované jednání žalobce, a to že převedl vlastnictví ke zbrani na žalovanou coby jiného oprávněného držitele zbrojního průkazu dle § 64 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Pokud by si žalobce hypoteticky „ponechal“ vlastnické právo ke zbrani po jejím odevzdání dne , datum, žalované, porušoval by bez dalšího § 64 odst. 1 zákona o zbraních. Žalovaná nadále tvrdí, že jejím úmyslem, tedy vážnou vůlí, bylo nabýt dle dohody se žalobcem bezúplatně vlastnické právo ke zbrani, jak k tomu směřovaly veškeré účastníky učiněné kroky. Z provedeného dokazování vyplývá, že to bylo i vůlí žalobce, přičemž ani případná vnitřní výhrada žalobce, která nebyla žalované zřejmá, nemá na platnost darování zbraně v její prospěch žádný vliv. Soud dále dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že darovací smlouva ke zbrani by musela mít písemnou formu dle § 2057 odst. 1 o. z. Nalézací soud neuvádí, o jaký veřejný seznam se má jednat, avšak dle žalované se zbraň do žádného veřejného seznamu nezapisuje. Centrální registr zbraní dle § 73a odst. 1 zákona o zbraních představuje „neveřejný informační systém veřejné správy podle zvláštního právního předpisu sloužící k výkonu státní správy a k dalším úkonům v oblasti zbraní, střeliva a munice“. Není tak naplněna hypotéza uvedeného zákonného ustanovení a darovací smlouva nemusí mít obligatorně písemnou formu. Lze ji tedy uzavřít ústně i konkludentně. Tato skutečnost vyplývá i ze zvláštních ustanovení zákona o zbraních, kdy registraci zbraně provádí příslušný útvar policie na základě oznámení o nabytí vlastnictví ke zbrani a předložení zbraně. Předložení písemné smlouvy zákon nevyžaduje. Nalézací soud se dále mýlí v úvaze, že vlastník zbraně, který přijde o zbrojní průkaz, může tuto zbraň toliko předat do držení někomu, kdo zbrojní oprávnění vlastní a ponechat si vlastnické právo. Tato úvaha je opětovně v rozporu s § 64 odst. 1 zákona o zbraních. Zde uvedený výčet povinností držitele zbrojního průkazu po zániku jeho platnosti je taxativní a nelze jej výkladem rozšiřovat, jak učinil ve své právní úvaze nalézací soud. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, poté co zopakuje některé důkazy, a zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem předmětné zbraně. Dále nechť je žalobci uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.3. Žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil tak, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a věc správně právně posoudil. V řízení před soudem nebylo prokázáno, že by žalobce měl v úmyslu převést vlastnické právo ke zbrani na žalovanou. Žalobce takový úmysl výslovně popřel. Žalovaná nebyla vůbec schopna uvést a neuvedla, jakou formou údajně mělo dojít k jí tvrzenému převodu vlastnického práva ke zbrani ze žalobce na ni, tedy zda se mělo jednat o darování, koupi či snad směnu, a kdy přesně se tak mělo stát. Z provedeného dokazování zejména z výpovědi svědka , jméno FO, jednoznačně vyplynulo, že skutečná vůle žalobce byla taková, aby o zbraň nepřišel, aby mu zbraň zůstala. Z toho důvodu byla zbraň nabízena k prodeji za vyšší než obvyklou cenu, aby byla malá pravděpodobnost, že si ji někdo koupí, a formálně registrována na žalovanou, která byla tehdy partnerkou žalobce, kdy účastníci žili ve společné domácnosti. Vůlí obou účastníků bylo dosáhnout formálního zápisu v registru zbraní na žalovanou, nikoli však skutečný převod vlastnického práva. Takovouto praxi formálních zápisů v registru zbraní potvrdil i svědek , jméno FO, . Zákon o střelných zbraních je právní normou veřejného práva a na základě něj nedochází k převodu vlastnického práva ke zbraním. Převod vlastnického práva primárně upravují právní normy soukromého práva, zejména občanský zákoník. Odkazuje-li žalovaná na formulář sloužící k registraci zbraně na její osobu, ten je pouze důkazem o tom, že žalobce měl v úmyslu, aby zbraň byla dočasně registrována na žalovanou. Z provedeného dokazování a z hlasových zpráv plyne, že žalovaná o zbraň nemá zájem, že se necítí být jejím vlastníkem. Rozsudek nespočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť pro úvahu, zda došlo k převodu vlastnického práva ke zbrani, je rozhodující vůle účastníků, respektive vůle žalobce k darování, nikoli forma případného příslušného právního jednání (darovací smlouvy). Darovací smlouva mezi účastníky vůbec uzavřena nebyla pro nedostatek vůle přinejmenším na straně žalobce, a proto je její forma nerozhodná. Soud prvního stupně správně vyložil příslušná ustanovení zákona o zbraních i občanského zákoníku, a z těchto důvodů žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně a navržené žalovanou v jejím odvolání, přičemž nepovažoval za nutné zopakovat důkaz účastnickým výslechem žalované ani svědeckou výpovědí , jméno FO, , neboť k řádnému zjištění skutkového stavu a jeho právnímu posouzení skutková zjištění případně učiněná z jejich výpovědí nejsou nezbytná.5. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 8. 2016, č. j. 6 T 220/2013-766 odvolací soud zjistil, že obžalovaný , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozen , datum, , byl uznán vinným ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři měsíce s odkladem na jeden rok. Žalovanému byly zabrány tři zbraně specifikované ve výroku trestního rozsudku.6. Z oznámení o nabytí vlastnictví zbraně ze dne , datum, a dále z elektronické podoby tohoto oznámení odvolací soud zjistil, že žalovaná jako osoba nabývající vlastnictví zbraně - zakázaného doplňku zbraně převedla zbraň kulovnici opakovací CZ 550 AMERICAN, výrobní číslo A468453 , jméno FO, , sídlem , adresa, , , jméno FO, , IČO , IČO, , číslo zbrojní licence CF113155.7. Ze sdělení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál ze dne , datum, , adresovaného Okresnímu soudu , adresa, -sever, bylo zjištěno, že průkaz MT934484 byl dne , datum, vydán ke shora uvedené zbrani, která byla reg