18 Co 80/2024-88 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud zamítl návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen okamžitě zdržet se vypouštění jakékoli vody ke stavební parcele p. č. 494/2 o výměře 54 m² (zastavěná plocha – nádvoří), jejíž součástí je budova bez č. p. nebo evidenčního – garáž, to vše v k. ú. , adresa, a obci , adresa, . Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 28 952,93 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, . Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že v případě žalovaného se nejedná o přímé přivádění vody na sousední pozemek, i když došlo ke změně povrchu pozemku, který je v jeho vlastnictví, jež má zásadní vliv na odtok povrchové vody vznikající spadem deště. Jedná se však o nepodstatný vliv na žalobcův pozemek. Nejedná se o vážné ohrožení žalobce, navíc postoj žalobce s ohledem na důkazy je možné označit za šikanózní, kdy žalobce neřeší intenzitu deště, způsob a intenzitu toku vody, netvrdí konkrétní omezení výkonu jeho vlastnického práva, nehlídá si své vlastnictví tak, jak by měl, neřešil izolaci předmětné garáže, neúčastnil se aktivně stavebního řízení, neměl nic proti původnímu spádu pozemku, který je od prvopočátku rekonstrukce a výstavby silnice a chodníku od roku 2016 ve zcela shodném směru sklonu. Navíc žalobce sám po dlouhá léta nechal svádět vodu ze své střechy na pozemek žalovaného, kdy tato voda mohla téci i do základů garáže při stěně a působit tak destruktivně na stěnu, omítku žalobcovy garáže. K podání výzev žalovanému žalobce přistoupil až poté, co sám byl žalovaným vyzván k nápravě v podobě řádného odvádění dešťové vody ze střechy jeho garáže. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, kde poukazuje na §§ 1013 a 1019 o. z., v posledně jmenovaném je uvedeno, že vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby z této vody nestékala voda nebo nepadal sníh na jeho pozemek. Přesně o tento skutkový stav se jedná v přezkoumávané věci. Žalovaný nesprávně provedl stavbu chodníku, který těsně sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalobce. Chodník má obrácený sklon, místo toho, aby měl sklon ke komunikaci, kdy voda by stékala do kanalizace. Místo toho stéká dešťová voda z chodníku na pozemek žalobce, který je tímto podmáčen a dochází tak k poškozování stavby garáže. Žalovaný si je této situace velmi dobře vědom, a proto na výzvy žalobce odpovídal ve smyslu, že vady předmětné stavby odstraní, ale až u příležitosti další investiční akce, ohledně které již zahájil příslušné správní řízení. Žalobce souhlasil i se soudním smírem ve smyslu, že žalovaná strana předmětný chodník opraví tak, aby voda z něj nestékala na pozemek v jeho vlastnictví. Nicméně k uzavření smíru nakonec nedošlo kvůli požadavku žalovaného na náhradu nákladů řízení. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem provedení důkazů, které soud odmítl provést, anebo aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že bude žalobě vyhověno a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se při odvolacím jednání vyjádřil tak, že žalobce ve svém odvolání neuvádí žádné nové argumenty ani skutečnosti, kterými by se soud prvního stupně již nezabýval. Žalovaný proto odkazuje na argumenty uvedené v závěrečném návrhu z 23. 12. 2023. Shrnul pouze, že žalobce nepřednesl žádná podstatná a ucelená žalobní tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, z nichž by se dalo usuzovat, zda a v jaké míře proniká voda z pozemku žalovaného na jeho pozemek a zda a jakým způsobem a v jakém rozsahu je dotčen na svých právech. Právě z těchto důvodů nebyl žalobce úspěšný. Žalovaný proto navrhuje na napadený rozsudek potvrdit a přiznat mu právo na náhradu nákladu odvolacího řízení. Odvolání žalobce není důvodné. Sousedské vztahy ohledně srážkových vod (imisí) jsou upraveny v § 1013 o. z., kdy příslušný paragraf se netýká pouze vztahu přímých sousedů, ale i vlastníků nesousedících pozemků. Občanský zákoník vyloženě zakazuje přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda. Možné je pouze v případech, kdy by se takové právo opíralo o závažný právní důvod. Občanský zákoník rozlišuje imise přímé (třeba svádění body ze střechy na cizí pozemek) a nepřímé. Přímé imise jsou přitom zakázány vždy a ty nepřímé pouze v případě, že přesahují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Důležité je také řešení vody v souvislosti se stavbami, což upravuje § 1019 o. z., dle něhož vlastník pozemku může požadovat po sousedovi úpravu stavby na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh či led na jeho pozemek. Pokud však jde o přirozené stékání vody z výše položeného pozemku, není možné po jeho vlastníkovi požadovat úpravu a naopak ten musí umožnit přítok vody na níže položený pozemek, tedy nemůže například přehradit či odklonit pramen. Existuje též řešení, že je možné uzavřít se sousedem smlouvu o zřízení služebnosti podle § 1270 o. z. Konkrétně jde o služebnost okapu a právo svádět dešťovou vodu ze své střechy na cizí nemovitost buďto volně, anebo ve žlabu. Je upraveno i právo na svod dešťové vody § 1271 o. z. Pokud totiž vlastník pozemku využívá srážkovou vodu ze sousedního domu ke své potřebě (například pro zalévání zahrady), hradí náklady na vybudování a údržbu svodu právě ten, kdo toto právo využívá. Ze shora uvedené definice imisí v podobě srážkových vod je zřejmé, že v přezkoumávané věci by přicházely v úvahu imise nepřímé, neboť žalobce netvrdí přímé svádění vody z pozemku žalovaného na jeho pozemek. Nepřímé imise by mohly být žalovanému zakázány pouze v případě, že přesahují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Na žalobci leželo břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že právě tímto způsobem žalovaný zasahuje do jeho vlastnických práv. Toto se však žalobci nezdařilo a soud prvního stupně i z dalších důvodů v rozsudku uvedených žalobu správně zamítl. Přestože žalovaného opakovaně vyzýval k doplnění skutkových tvrzení a předložených důkazů, z jeho strany tak učiněno nebylo. Žalobce tvrdí, že soud prvního stupně neprovedl veškeré jím navržené důkazy. Konkrétně jmenuje znalecký posudek, jehož provedení soud správně zamítl, neboť se jednalo o znalecký posudek z oboru stavebnictví za účelem zjištění, zdali chodník ve vlastnictví žalovaného byl proveden v souladu s projektovou dokumentací. Tímto důkazem by však žalobce nemohl prokázat existenci nepřímých imisí ze strany žalovaného. Žalobce sice tvrdil, že v případě správně postaveného chodníku by voda stékala do silnice a nezatěžovala by tak stavbu garáže, ale jedná se pouze o jeho ničím nepotvrzenou domněnku. Naopak provedenými důkazy bylo prokázáno, že k rekonstrukci chodníku došlo v roce 2016 a poté až do roku 2022 sám žalobce sváděl na zrekonstruovaný chodník vodu ze střechy své garáže, přesto však s tímto stavem neměl žádný problém. Až po upozornění ze strany žalovaného, že vypouštět dešťovou vodu na cizí chodník je nepřípustné, kdy byl vyzván k přemístění svodu tak, aby voda ze střechy garáže nestékala na chodník žalovaného (což by mohlo představovat právě imisi přímou), začala mu voda tekoucí po chodníku vadit. Přitom okapový svod sám zaústil na vlastní pozemek těsně vedle stěny garáže, o které tvrdí, že je poškozována imisemi ze strany žalovaného. Žalobce se svojí žalobou domáhal zdržení se „vypouštění jakékoliv vody“. Přitom nebylo nijak prokázáno a ani ze strany žalobce tvrzeno, že by žalovaný vodu aktivně na pozemek žalobce vypouštěl. Tvrzení žalobce o špatném sklonu chodníku, i kdyby k tomu byl proveden důkaz znaleckým posudkem, však neprokazuje aktivní chování ze strany žalovaného, tudíž žalobní petit míří na zákaz takového chování, k němuž vůbec nedochází. Žalobce tedy netvrdil a nepředložil žádné důkazy, z nichž by bylo možné usuzovat, zda vůbec a případně v jaké míře proniká voda z pozemku žalovaného na jeho pozemek. Nevylíčil, jak konkrétně je dotčen ve svých právech v důsledku zatékání vody (pokud k tomu vůbec dochází) právě z pozemku vlastněného žalovaným. Navíc soud prvního stupně správně aplikoval též § 1019 odst. 1 věta druhá o. z., který na danou věc dopadá. Žalobce tudíž nemá právo požadovat žádnou úpravu stavby na sousedním pozemku bez ohledu na to, že k tomu byl žalovaný v zájmu zklidnění vzájemných vztahů nakloněn. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení úspěšného žalovaného představuje odměna za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 (účast u odvolacího jednání) v částce 1 500 Kč. Zástupce žalovaného má dále nárok na jeden režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 3 vyhlášky ve výši 600 Kč, cestovné z , adresa, do , Anonymiz