56 Co 1/2024-136 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 82 486 Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení (výrok I), dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II), jakož i povinnost zaplatit České republice náklady řízení placené státem (výrok III). Rozhodl tak o žalobě ze dne 23. 3. 2023, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 80 986 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo reg. zn. , SPZ, za dobu od 6. 4. 2019 do 12. 1. 2020, od 13. 1. 2020 do 30. 4. 2020, od 18. 9. 2020 do 30. 11. 2020 a od 18. 12. 2020 do 28. 2. 2021, a dále za vozidlo reg. zn. , SPZ, v období od 11. 4. 2020 do 12. 5. 2020, neboť v uvedených dobách nebyla ohledně těchto vozidel uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 5 x 300 Kč. Žalovaný sporoval, že by byl vlastníkem uvedených vozidel, s tím, že tato převedl na třetí osoby, dále k nároku za období od 6. 4. 2019 do 12. 1. 2020 a od 13. 1. 2020 do 30. 4. 2020 vznesl námitku promlčení, zpochybňoval rovněž doručení výzev k úhradě příspěvku žalovanému, jakož i splatnost požadovaného příspěvku. Soud prvního stupně po provedeném dokazování v rozsahu předložených listin a výslechu žalovaného a svědků , jméno FO, , syna žalovaného, a , jméno FO, , na nějž mělo být vozidlo reg. zn. , SPZ, převedeno, dospěl k závěru, že obranu žalovaného nelze shledat důvodnou. Tvrzení o převodu vozidla reg. zn. , SPZ, na , jméno FO, soud prvního stupně shledal nevěrohodným s poukazem na skutečnosti uváděné samotným žalovaným před policejním orgánem, soud prvního stupně ovšem zároveň konstatoval, že vlastníkem vozidla by se , jméno FO, nestal, ani pokud by kupní smlouva ze dne 30. 7. 2018 byla skutečně uzavřena, neboť převod vlastnického práva k vozidlu byl vázán na úhradu kupní ceny, která uhrazena nebyla. Jiná tvrzení ohledně převodu uvedeného vozidla žalovaný neuplatnil. K vozidlu reg. zn. , SPZ, pak žalovaný ve své výpovědi uvedl, že je jeho faktickým vlastníkem, jezdí s ním a užívá jej, byť jako vlastník je zapsán jeho syn. Směřovaly-li námitky žalovaného proti nedoručení výzev k úhradě poplatku, z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že do současné doby bydlí na adrese , adresa, , na kterou byly výzvy k úhradě příspěvku zasílány, soud prvního stupně proto dovodil, že zásilky doručované , právnická osoba, se dostaly do dispoziční sféry žalovaného a splatnost příspěvku tím nastala. Námitku promlčení nároku za část žalovaného období soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť splatnost příspěvku za období od 6. 4. 2019 do 12. 1. 2020 nastala dne 16. 5. 2020 (30 dní ode dne doručení výzvy za toto období) a příspěvku z období od 13. 1. 2020 do 30. 4. 2020 nastala 2. 11. 2020 (30 dnů ode dne doručení výzvy za toto období), a neztotožnil se ani s námitkou prekluze uplatněného nároku, neboť výzvy byly odeslány ve lhůtě podle § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, případně ve lhůtě počítané ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla z usnesení policejního orgánu (, právnická osoba, . 2020), kdo je vlastníkem předmětného vozidla. Pokud žalovaný nejprve předložil žalobkyni kupní smlouvu ze dne 30. 7. 2018 o převodu vozidla na , jméno FO, , na něhož se proto žalobkyně obrátila, on však doložil, že kupní smlouvu nikdy neuzavřel, potom lhůta uvedená v odstavci 6 citovaného ustanovení běží ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla, že skutečným vlastníkem vozidla je žalovaný, neboť v opačném případě by se žalovaný dovolával vlastní nepoctivosti a postupoval by tedy v rozporu s § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok na úhradu příspěvku dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., a to ve výši požadované žalobcem, jakož i nárok na úhradu úroku z prodlení z částky 80 986 Kč ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a nárok na úhradu nákladů upomínání v celkové výši 1 500 Kč. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, v němž nejprve namítl, že rozhodnutí je nesrozumitelné a nepřezkoumatelné, neboť v jeho odůvodnění nejsou srozumitelně a chronologicky rekapitulovány provedené důkazy a konstatace některých provedených důkazů zcela chybí. Dále uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v rozhodném období byl vlastníkem vozidla reg. zn. , SPZ, , neboť toto prokázáno nebylo a naopak bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel smlouvu v dobré víře s domnělým panem , jméno FO, a následně tato osoba uzavřela smlouvu s panem , Anonymizováno, . Z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že obdržel zálohu na kupní cenu a následně doplatek dle uzavřené smlouvy s uvedenou osobou. Osobní doklad pana , jméno FO, nikdy neviděl, ačkoliv pan , jméno FO, od něj koupil více aut, a není prokázáno, že by se žalovaný dopustil protiprávního jednání, to ostatně neplyne ani z usnesení Policie ČR o odložení věci. Osoba, která žalovanému předávala doplatek kupní ceny, byla odlišná od kupujícího a vozidlo si zároveň nově koupila, když se prokázala uzavřenou kupní smlouvou. Žalovaný dále namítl, že nelze stanovit lhůtu, od níž běžela lhůta pro zaplacení příspěvku, neboť v řízení nebylo prokázáno doručení výzev. Soud prvního stupně se nezabýval ani tím, zda se jednalo o kvalifikovanou výzvu obsahující všechny náležitosti dle ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., zejména poučení žalobkyně o možnosti uplatnit nárok u soudu, a nezabýval se řádně ani možností prekluze dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., kdy neuvedl, proč nárok není prekludován. Pokud jde o splatnost příspěvku a námitku promlčení, dle žalovaného nebylo věrohodně prokázáno, že by mu výzvy k zaplacení příspěvku byly řádně doručeny a že tyto převzal. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila, v průběhu odvolacího řízení pak na uplatněném nároku setrvala a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Především odvolací soud konstatuje, že napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně v odůvodnění vyložil, jaké skutečnosti vzal za prokázané, z jakých důkazů vycházel, jakými úvahami se řídil, z napadeného rozsudku je zřejmý závěr soudu o skutkovém stavu věci i její právní posouzení, rozhodnutí splňuje požadavky na ně kladené ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. Současně je zřejmé, že žalovaný byl schopen v rámci odvolání vymezit odvolací námitky proti napadenému rozhodnutí a tedy polemizovat se závěry v něm učiněnými. Závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí tak není namístě. Otázku vlastnictví vozidla reg. zn. , SPZ, soud prvního stupně posoudil správně a v souladu s provedenými důkazy. Pokud žalovaný v průběhu řízení svoji obranu založil na tom, že nebyl vlastníkem ani provozovatelem tohoto vozidla, neboť je převedl na , jméno FO, , pak v tomto směru nesl též břemeno důkazní. K prokázání svých tvrzení o převodu vozidla žalovaný předložil kupní smlouvu a navrhl výslech svědka , jméno FO, . Z kupní smlouvy datované 30. 7. 2018 vyplynulo, že žalovaný jako prodávající převádí na kupujícího označeného , jméno FO, , , adresa, , motorové vozidlo tov. zn. Avia, rok výroby 2001, reg. zn. , SPZ, , za dohodnutou kupní cenu 50 000 Kč, která bude zaplacena dnem, kdy příslušná částka bude připsána na účet prodávajícího. Zároveň bylo sjednáno, že zaplacením kupní ceny uvedené v článku II. smlouvy přechází na kupujícího vlastnické právo prodávaného motorového vozidla. Z výpovědi svědka , jméno FO, pak bylo zjištěno, že již v roce 2019 byl kontaktován žalobkyní ohledně úhrady příspěvku nepojištěných, v návaznosti na uvedené podal trestní oznámení, neboť kupní smlouvu neuzavíral a v roce 2008 ztratil občanský průkaz. Žalovaného nezná a předmětné vozidlo nikdy nevlastnil ani nepřeváděl. K bydlišti uvedenému na kupní smlouvě uvedl, že se jedná o starou adresu jeho trvalého bydliště, na které se již od roku 2011 nezdržuje, rovněž odmítl, že by podpis na kupní smlouvě byl jeho podpisem. Z usnesení Policie České republiky ze dne 1. 2. 2020 bylo dále zjištěno, že trestní věc podezření ze spáchání přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel mj. tím, že pravděpodobně v roce 2018 uzavřel na poškozeného , jméno FO, falešnou kupní smlouvu ohledně koupě vozidla reg. zn. , SPZ, , která byla následně elektronicky zaslána na , právnická osoba, , jež následně odeslala poškozenému , jméno FO, výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu, byla odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňu