61 Co 284/2023-265 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 489 896 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 14. 9. 2021 do zaplacení (výrok I) a žalobci uložil povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 266 950,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalovaná se sice dopustila protiprávního jednání, když jednala bez souhlasu žalobce (podílového spoluvlastníka s velikostí podílu ½), ale svým protiprávním jednáním nezpůsobila ukončení činnosti tepelného zařízení, které nebylo funkční již před jeho poškozením. Nejednala v úmyslu poškodit žalobce, ale i v jeho zájmu, neboť se snažila splnit prevenční povinnost, kterou měla spolu se žalobcem, tzn. demontovat zařízení s ohledem na jeho staří, neúčelnost, aby předešla případné škodě na majetku, zdraví či životě osob. Žalovaná zakoupila nefunkční zařízení za účelem jeho demontáže, proto s ní započala bezodkladně po uzavření kupní smlouvy s , jméno FO, (bývalým spoluvlastníkem). Žalovaná z předchozích kontaktů se žalobcem věděla, že žalobce nemá faktický zájem o provedení opravy, neboť k opravě nemá důvod. V opačném případě by žalobce odkoupil spoluvlastnický podíl od , jméno FO, . I při projednávání věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 10 C 182/2019 žalobce opakovaně uvedl, že nemá zájem stát se výlučným vlastníkem zařízení. Neexistuje odběratel dodávky energie, což je v dané lokalitě s ohledem na bezprostřední blízkost dolové činnosti v podstatě nemožné. S ohledem na objektivní situaci týkající se zastaralého nefunkčního zařízení (žalobce neměl odběratele, neměl licenci k činnosti, neprovedl opravu zařízení) žalovaná předpokládala souhlas žalovaného s demolicí zařízení i vzhledem k tomu, že žalobce obdržel výzvu městyse , adresa, , ale nereagoval na ni a žalované nesdělil, že s demolicí nesouhlasí. Žalovaná tak sice jednala bez souhlasu žalobce, což ale s ohledem na zjištěné okolnosti soud prvního stupně nepovažoval za tak závažné s přihlédnutím k neúčelné opravě zastaralého zařízení a jeho nefunkčnosti ve srovnání s tím, k jaké škodě na majetku či osob by mohlo dojít, kdyby k odstranění zařízení nedošlo. Bez závislosti na tom, jak žalobce se zařízením naloží, oprava poškozeného zařízení by byla neúčelná, nepřinesla by žádný užitek. Zařízení ztratilo charakter tepelných rozvodů, a to i bez škodné události. Nelze hovořit o škodě na tepelném zařízení, když škodní událost nezasáhla negativně do chodu rozvodů tepelné energie. Souhlasil také s žalovanou, že žalobce se domáhá náhrady škody ze spekulativních důvodů, ve snaze získat finanční prostředky, které se mu nepodařilo získat prodejem spoluvlastnického podílu žalované pro nepřiměřené požadavky, popřípadě na základě žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kdy žádal, aby se žalovaná stala výlučným vlastníkem zařízení, o které neměl zájem, a jemu vyplatila vypořádací podíl ve výši 2 983 500 Kč. Nyní finanční prostředky požaduje za neúčelnou opravu zastaralého zařízení. Neúčelnost opravy potvrdil svědek , jméno FO, (bývalý spoluvlastník) i svědek , jméno FO, s tím, že části zařízení, které se stále nacházejí v místě demontáže, mají hodnotu šrotu. Žalobce věděl, že nemá odběratele, nestaral se ani o získání licence, sám tak zavdal příčinu, že zařízení přestalo být funkční. Žalobce sám opravu zařízení neprovedl, jeho přičiněním tak zařízení ztratilo na hodnotě. Nepožadoval ani náhradu škody spočívající v rozdílu ceny před a po poškození části zařízení, neboť si je vědom, že demontované části se stále nacházejí na místě demontáže, což má vliv na jejich stav. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně stojí na absurdním závěru, že sice bylo prokázáno protiprávní jednání žalované, avšak právo žalobce na náhradu způsobené škody nelze přiznat. Tento závěr je opřen o spekulativní závěry, že žalovanou demontované zařízení již nesloužilo svému účelu, jeho oprava je neúčelná a žalobce se o věc údajně nestaral adekvátním způsobem. Ohledně neúčelnosti opravy a obecně ohledně závěru o vzniku škody soud prvního stupně neprovedl k důkazu navrhované znalecké posudky o ceně poškozeného majetku a o ceně opravy (uvedení do původního stavu). Dále soud prvního stupně argumentuje ve vztahu k rozporu žalobního nároku s dobrými mravy, že žalobce zařízení neopravil, což má dokládat, že se škody domáhá pouze ze spekulativních důvodů a o opravu nestojí. Tato okolnost ve věci není vůbec podstatná, vyplývá to i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, např. dle rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1160/2005 není podstatné, zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naložený, tedy například zda ji opraví či ponechá ve zhoršeném stavu či zda ji dokonce někomu daruje, prodá nebo vymění za jakou cenu (protihodnotu). Zásada, že při určení výše škody je třeba vycházet ze skutečné ceny opravy, pokud byla provedena, platí za předpokladu, že oprava byla provedena a že šlo o účelně vynaložené náklady potřebné k uvedení věci do předešlého stavu bez zhodnocení věci. Okolnost, že oprava provedena nebyla, nemá vliv na to, zda škoda vznikla či nikoliv a její výši je možno určit též tak, aby odpovídala předpokládaným nákladům na nutnou opravu, potřebnou k uvedení věci do stavu před poškozením. Žalobce dále namítá, že soud nemůže zamítnout žalobu na náhradu škody, pokud je základ nároku dán jen proto, že žalobce nepožaduje náhradu škody způsobem nebo ve výši, se kterými soud nesouhlasí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1160/2005 a 25 Cdo 552/2003). Odkazy soudu prvního stupně na nutnost demolice jsou také neopodstatněné. Neexistuje žádné rozhodnutí nařizující demolici, účastníci neměli žádnou právní povinnost zařízení zlikvidovat. Výzvy městyse , adresa, byly obecné a založené pouze na laických posouzeních. Nutno zdůraznit, že neexistuje žádný důvod, proč by měl být nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobce zjevně dezinterpretuje obsah napadeného rozsudku, které zakládá na údajném závěru soudu, že bylo prokázáno protiprávní jednání žalované. Žalobce si je však vědom té skutečnosti, že k tvrzenému protiprávnímu jednání nebyly prováděny jakékoliv důkazy, když ani po opakovaném poučení ze strany soudu prvního stupně nesplnil svoji povinnost tvrdit a prokázat předpoklady pro jím vznesený nárok. Navíc soud prvního stupně v odůvodnění vyzdvihuje zejména skutečnost, že nárok žalobce je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když stejně jako žalovaná nepochybuje o tom, že žalobce se na úkor žalované snaží maximalizovat svůj profit z „provozu“ nefunkčního zařízení, které nemělo a nemá ani potencionálního odběratele, takže rozhodnutí neodůvodňuje tak, jak tvrdí žalobce. Na straně žalované nedošlo k jakémukoliv protiprávnímu jednání, když demontáž nefunkčního zařízení probíhala v souladu s právem a žalovaná coby spoluvlastník předmětného zařízení plnila svou zákonnou povinnost. Pro toto tvrzení navrhovala důkazy a předkládala soudu relevantní právní argumentaci, kterou se však soud nezabýval, jelikož to nebylo s ohledem na procesní postup žalobce nutné. I žalovanou překvapilo odůvodnění soudu, odkazuje-li na existenci protiprávního jednání, což žalovaná nepovažuje za otázku, která byla v řízení jakkoliv řešena, ale je náležitě odůvodněno, proč soud prvního stupně nárok žalobce posoudil jako nedůvodný. Žalovaná demontovala zařízení bez předchozí dohody se žalobcem, ale v žádném případě se nedopustila protiprávního jednání. Tomuto řízení předcházelo řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví, kdy se žalobce domáhal, aby výlučným vlastníkem se stala žalovaná, která věci také nechtěla a v současné době probíhá v rámci exekučního řízení ocenění tohoto majetku, aby mohl být zcizen, jelikož žalovaná ani žalobce majetek nechtějí. Údajně poškozené liniové stavby nechce ani žalobce ani žalovaná, tyto nemají žádný význam a s jejich vlastnictvím je spojena povinnost jejich demolice včetně mostní konstrukce, která si nutně vyžádá náklady v řádech milionů korun. Žalobce podanou žalobou na náhradu škody navazuje na svůj „podnikatelský záměr“ spočívající v získání finančních prostředků na úkor žalované poté, co mu nevyšla žaloba na zrušení podílového spoluvlastnictví, respektive přikázání věci žalované za úhradu vypořádacího podílu ve výši 2 983 500 Kč. Žalobce ve stanovené lhůtě nedoplnil svá žalobní tvrzení ve vztahu k příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody, jakož i ve vztahu k zavinění. Svůj nárok opřel o tvrzení, že žalovaná strhla a odcizila trubní vedení, k čemuž dle jeho tvrzení mělo dojít v roce 2018, ale dle provedených důkazů bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že min