64 Co 319/2024-162 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 450 343,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 9. 2023 do zaplacení do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, výrokem II žalobu ve zbývající části týkající se částky 0,49 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 5 450 344 Kč ode dne 6. 4. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 450 344 Kč od 1. 6. 2020 do 11. 9. 2023 a z částky 0,49 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení zamítl a výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 81 385 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 6. 4. 2020 uhradil za žalovanou částku 5 450 343,51 Kč společnosti , Anonymizováno, (dále také faktoringová společnost). Žalobce sice neprokázal původní tvrzení, že se tak stalo na základě ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 4. 2020, kterou mu žalovaná měla vrátit do 31. 5. 2020 se smluveným úrokem ve výši 10 % ročně, neboť svědeckou výpovědí prokuristy žalované , jméno FO, nebylo nic takového potvrzeno a svůj účastnický výslech žalobce zmařil nedostavením se k jednání bez včasné omluvy. Naproti tomu ani žalovaná neprokázala tvrzení o existenci dohody mezi ní a žalobcem, resp. společností žalobce , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě které měl žalobce uhradit částku 5 450 343,51 Kč podle jejich dohody v rámci obchodní spolupráce ukončené na začátku roku 2023. Svědek , jméno FO, opět nic takového nepotvrdil, naopak uvedl, že mu o tom není známo, statutární orgán žalované , tituly před jménem, , jméno FO, k účastnickému výslechu nedal souhlas a na účastnickém výslechu žalobce, kterým mělo být toto tvrzení žalované rovněž prokázáno, žalovaná nakonec netrvala.2. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že zaplacením částky 5 450 343,51 Kč žalobcem společnosti , právnická osoba, . na splacení financování, které poskytla žalované podle smlouvy ze dne 2. 9. 2016 o factoringové spolupráci, se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2 991 odst. 2 občanského zákoníku (o. z.), neboť za ni bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Požadavku žalobce proto vyhověl a žalobci rovněž přiznal podle § 1958 odst. 2, § 1963 odst.1 písm. a) a § 1970 o. z. úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí třicetidenní lhůty od doručení žaloby žalované dne 10. 8. 2023 Kč, tedy od 12. 9. 2023, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované umožnil splnit povinnost v přiměřené lhůtě 30 dní od právní moci rozsudku. Protože ale zjistil, že žalobce zaplatil faktoringové společnosti „pouze“ částku 5 450 343,51 Kč a nikoli požadovanou částku 5 450 344 Kč, žalobu v části týkající se rozdílu 0,49 Kč s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z přiznané částky za dobu od 1. 6. 2020 do 11. 9. 2023 a úroku ve výši 10 % ročně z částky 5 450 344 od 1. 6. 2020 do zaplacení zamítl.3. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal 20 % (rozdíl mezi jeho 60 % úspěchem a 40 % neúspěchem) účelně vynaložených nákladů řízení zahrnujících soudní poplatek ve výši 272 518 Kč a náklady právního zastoupení za 3 specifikované úkony právní služby po 30 140 Kč a jeden úkon poloviční ve výši 15 070 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., cestovné zástupce k jednáním v celkové výši 4 389,04 Kč a 21% DPH z přiznaných náhrad ve výši 23 326,60 Kč. Z celkové částky 406 923,64 Kč tedy žalobci přiznal částku 81 385 Kč odpovídající zmíněným 20 %.4. Proti výroku I a III rozsudku se žalovaná včas odvolala. Soudu prvního stupně vytkla jednak procesní pochybení spočívající v tom, že při změně právní kvalifikace ze smlouvy o půjčce na bezdůvodné obohacení ji nepoučil, že věc hodlá po právní stránce posuzovat jinak a že má v rámci obrany k novému právnímu posouzení vylíčit rozhodné skutečnosti a navrhnout k nim důkazy. Žalovaná dále poukázala na neúplně zjištěný skutkový stav věci a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, kterým podle ní došlo k legalizaci žalobcova šikanózního jednání vůči ní. Pominul tak její tvrzení, že obchodní spolupráce mezi ní a žalobcem, resp. jeho společností , právnická osoba, ., při realizaci stavebních zakázek trvala od roku 2020, že jejich obchody se pohybovaly ve stovkách milionů korun, a že na počátku roku 2023, kdy spolupráci ukončila, žalobce v reakci na to začal na ni podávat žaloby, kterými požadoval vrácení fiktivních půjček nebo zaplacení milionových smluvních pokut. Také v tomto řízení proti ní nejdříve nárokoval smyšlenou půjčku s tvrzením, že mu jí měla vrátit s 10 % s úrokem. Kromě toho, že k žádnému soudnímu jednání nepřišel a zmařil tím provedení jeho účastnické výpovědi, nepředložil k existenci půjčky jediný důkaz. O jeho nestandardním chování svědčí také to, že žalobu načasoval po 3 letech od poskytnutí peněžních prostředků. , adresa, toho, aby soud prvního stupně chování žalobce posoudil v celém kontextu a jeho výslechem zjistil, proč vlastně peníze poslal na její faktoringový účet a zda má být toto jednání chráněno zákonem, spokojil se s tím, že když tvrzení o půjčce nebylo prokázáno, jde o bezdůvodné obohacení. Pokud přitom peníze byly použity ke splacení konkrétního obchodního vztahu, jak plyne z pokynu žalobce ze dne 8. 4. 2020, nemohlo se jednat o bezdůvodné obohacení, které spočívá v plnění bez právního důvodu nebo z důvodu, který odpadl.5. Žalovaná dále namítla, že soud prvního stupně pominul její námitku nedostatku pasivní legitimace a absenci jejího souhlasu s úhradou dluhu. V situaci, kdy existoval smluvní vtah mezi ní a , Anonymizováno, založený smlouvou o faktoringové spolupráci ze dne 2. 9. 2016, zůstalo neobjasněno, jak do něj mohl vstoupit žalobce a bez souhlasu smluvních stran část jejího dluhu zaplatit, z jakého důvodu se tak stalo a kdo z této platby profitoval, tedy zda to byla , Anonymizováno, nebo někdo ze subjektů participujících na smlouvě. Poukázala na to, že faktoring je službou, na základě které faktoringová společnost umožňuje zákazníkovi za úplatu předčasně čerpat peněžní prostředky z jeho nesplatných pohledávek za obchodními partnery a následně si je zinkasovat. V řízení však nebylo zjištěno, jak do tohoto schématu zapadá platba žalobce. Je přitom rovněž možné, že žalobce poslal peníze za svoji společnost , právnická osoba, . Neobjasněnou zůstala také otázka, zda byla , Anonymizováno, oprávněna platbu přijmout, neboť podle čl. III. odst. 1 smlouvy o faktoringové spolupráci se faktoring týkal pouze pohledávek za odběrateli uvedenými v příloze č. 5, mezi kterými ale společnost žalobce nefigurovala. Je tak vysoce pravděpodobné, že , Anonymizováno, neměla právo platbu od žalobce přijmout a přiřadit si ji k jejímu dluhu či dluhu jejího obchodního partnera.6. Žalovaná v odvolání namítla také promlčení pohledávky. Pokud žalobce poslal peníze na faktoringový účet dne 6. 4. 2020 a výzva k vydání bezdůvodného obohacení jí byla doručena dne 10. 8. 2023, jak soud prvního stupně uvedl, tak aniž by nárok na bezdůvodné obohacení uznávala, je zřejmé, že subjektivní promlčecí lhůta k jeho uplatnění uplynula dne 6. 4. 2023.7. V neposlední řadě žalovaná poukázala na konzistentnost jejího tvrzení, že žalobce poslal peníze na faktoringový účet na základě jejich dohody na konkrétní účel. V řízení před soudem prvního stupně bohužel neměla k dispozici písemné důkazy prokazující, že částka, kterou žalobce zaplatil, představovala zálohu na stavební práce týkající se akce „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, “, které pro , právnická osoba, . jako generálního dodavatele provedla v letech 2020-2022 v rámci subdodávky. Protože ale žalobcova společnost dodnes dílo protokolárně nepředala investorovi , právnická osoba, ., nemohla práce po jejich dokončení vyfakturovat. Z nyní jí předložené fakturace stavebních prací, které provedla, vyplývá, že žalobcem zaplacenou částku zohlednila ve faktuře č. 24010007 jako zálohu. K prokázání rozsahu a ceny provedených prací navrhuje v situaci, kdy o tom soudem prvního stupně nebyla poučena, důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a svědecký výslech zástupce investora , jméno FO, . Těmito důkazy by tak bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že se ona na jeho úkor o předmětnou částku bezdůvodně obohatila. Z těchto důvodů žalovaná žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení nebo aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku a s jeho odůvodněním se ztotožnil. Na tom, že peníze požaduje od žalované vrátit, nevidí nic šikanózního. Za stejné chování by i on mohl označit žalobu, kterou žalovaná podala u Obvodního soudu pro Prahu 6, kterou proti jiné jeho společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, s požadavkem na zaplacení částky 5 072 482,71 Kč poté, co se pracovně rozešl