7 C 312/2022-124 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku [anonymizováno] 48 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [obec], dále pozemku [anonymizována dvě slova] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (jiná stavba), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (ostatní plocha), tj. nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] (výrok I), žalobci byla uložena povinnost uhradit žalované na nákladech řízení částku 24 684 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II). Soud věc podřadil pod ust. § 2072 občanského zákoníku a zkoumal, zda se žalovaná (obdarovaná) dopustila vůči žalobci (dárci) kvalifikovaného jednání pro odvolání daru pro nevděk, tj. zda mu vytčeným jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila tak, že zjevně v jednání vůči němu porušila dobré mravy. Podle názoru soudu byl prokázán pouze jeden případ chování žalované ve vztahu k žalobci, který by mohl být hodnocen jako objektivně rozporný s dobrými mravy, a to výrok žalované o tom, že„ žalobce nechá dostavět zahradní domky a pak se ho zbaví“, což mohlo žalobce skutečně psychicky ranit, neboť dříve řadu let společně se žalovanou žili jako rodina. Uvedený výrok byl v tomto smyslu pronesen pouze jednou, přičemž nelze přehlédnout, že se tak stalo v rozčilení, s ohledem na sdělení, jež se týkala vztahu žalobce k ní. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalovaná o žalobci mluvila v tomto duchu vícekrát či žalobce jinak hanlivě urážela. Jednalo se tedy o ojedinělý případ, který podle soudu navíc nedosahoval takové intenzity, aby s ohledem na všechny okolnosti věci, bylo možné jej hodnotit jako jednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce v tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k revokaci darování nestačí. Ani striktní a dominantní jednání žalované ještě nezakládá zjevné porušení dobrých mravů. Neshledal-li soud existenci kvalifikovaného jednání pro vrácení daru, žalobu zamítl. Nákladový výrok měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s tímto rozhodnutím. Setrval na stanovisku, že žalovaná se dopustila kvalifikovaného jednání odporujícího zjevně dobrým mravům, a to celkem v jedenácti případech, což nastolilo stav pro revokaci daru. Žalobce takové soustavné jednání žalované neprominul. Žalovaná především nerespektuje zřízené věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí, které si při uzavření darovací smlouvy žalobce vymínil. Faktický stav je takový, že některé místnosti jsou výlučně vyhrazeny pro otce žalované, kterého si žalovaná do domu nastěhovala. Žalovaná rovněž brání v užívání nemovitostí přítelkyni žalobce [jméno] [příjmení], jež je pro něho osobou blízkou. Žalobce nemůže využívat pro svoji potřebu společnou kuchyni, v níž mu žalovaná vyčlenila dva„ šuplíky“ a poličku na koření. [obec], kterou si žalobce zakoupil, žalovaná z větší části zabrala pro sebe. Žalobce se zásadně dotklo, že žalovaná prohlásila, že„ se ho zbaví, po dodělání zahradního domku“. Žalobce přitom stále splácí bance 25 000 Kč měsíčně za úvěry, které byly spotřebovány na rekonstrukci rodinného domu, jenž byl předmětem daru. Také splácí dluh zemřelé manželky (matky žalované) 5 000 Kč měsíčně na zakoupení vozidla. Tvrzení žalované, že ji žalobce dluží 70 000 Kč, je nepravdivé a v kontextu celé věci i odporující dobrým mravům. Žalovaná neprojevuje vděčnost za poskytnutý dar, svým striktním a dominantním jednáním mu ubližuje a dostává ho do pozice poníženého, chová se nadřazeně a hanlivě při oslovení žalobce použila slovní výraz„ vole“. Za stavu, kdy žalobce poskytl žalované dar tak vysoké hodnoty, měl nepochybně důvod očekávat ze strany žalované nějaký vděk. Pokud bylo v rámci darovací smlouvy sjednáno ve prospěch žalobce věcné břemeno užívání celé nemovitosti, žalovaná uvedené právo dlouhodobě porušuje. Namítaný stav je setrvalý, když i v současné době je narušováno právo žalobce na neomezené bydlení v bytě, respektive v rozsahu účastníky dohodnutém, jestliže se zde trvale zdržuje otec žalované, jenž měl v domě pobývat jen po omezenou dobu, tj. dočasně, a zabral si prostory v domě na úkor žalobce. Žalobce je přesvědčen o tom, že lze platně odvolat dar nejen v situaci, kdy obdarovaný například fyzicky napadne dárce, ale i pro dlouhodobě nevhodné chování obdarované, jak je tomu v posuzovaném případě, která nerespektuje žalobce, znevažuje jeho důstojnost, a odmítá zjednat nápravu, aby nedocházelo k zasahování do jeho práva na bydlení v domě podle věcného břemene. S uvedenou argumentací navrhl žalobce zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení nebo změnu rozsudku na vyhovění žalobě a přiznání žalobci práva na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaná, která se ztotožnila s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Podle žalované nebyl naplněn nijaký kvalifikovaný důvod pro revokaci daru. Účastníci dlouho tvořili celistvou rodinu, vztahy se zhoršily krátce po příchodu současné přítelkyně žalobce, která se chová způsobem nevyhovujícím žalované. Jednání žalované nelze hodnotit izolovaně, ale ve spojitosti s jednáním žalobce a jeho přítelkyně, kteří také vyvolávali neshody, narušovali soužití a vyjadřovali se k žalované nepřiměřeným způsobem. Žalovaná nevyhazovala přítelkyni žalobce z domu, neomezovala věcné břemeno žalobce, kuchyně domu byla účastníky užívána společně, bez omezení žalobce, není ani pravdivé tvrzení, že by žalovaná pro žalobce vyčlenila dva„ šuplíky“ v kuchyni a poličku na koření. Pokud jde o skutečnost, že některé místnosti v domě užívá otec žalované, tak sám žalobce se na tomto dohodl se žalovanou a jejím otcem, což žalobce výslovně před soudem potvrdil. Žalovaná neoslovila žalobce„ vole“, jednalo se o zvolání v rámci běžné konverzace, nikoliv o oslovení konkrétní osoby, respektive o hanlivý výraz k žalobci. Naopak, přítelkyně žalobce žalovanou slovně urazila, když ji označila za„ nevychovaného parchanta a uvedla, že se její matka otáčí v hrobě“. V žádném případě se žalovaná nevyjádřila vážně, že se žalobce v budoucnu„ zbaví“. Žalobce stále pro žalovanou představuje rodinu, když byl manželem její zesnulé matky, a se žalovanou měli výborné vztahy. [příjmení] mezi účastníky nastaly až s příchodem současné přítelkyně žalobce (s předchozí přítelkyní žalobce neměla žalovaná problémy). Žalovaná se snažila veškeré neshody v domácnosti konstruktivně řešit dohodou. Žalovaná setrvala na stanovisku, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by se svým jednáním dopustila tzv. kvalifikovaného nevděku, na nějž pamatuje ust. § 2072 občanského zákoníku, s odkazem na které by bylo možné platně odvolat dar.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu podání účastníků, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Darovací smlouva, od níž se odvíjí posuzovaný právní vztah, byla uzavřena [datum], proto projednávaná věc je podřaditelná pod ust. § 2072 občanského zákoníku. K tomu, aby se jednání obdarovaného dalo kvalifikovat jako nevděčné, a stalo se důvodem pro revokaci daru, musí naplnit tři zákonné předpoklady, a to ublížení dárci (eventuálně osobě dárci blízké - § 2072 odst. 2 obč. zák.) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, čímž by došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů, přičemž dárce obdarovanému toto chování nepromine.6. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na vrácení daru není jakékoli nevhodné jednání obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, a to buď porušením značné intenzity, nebo soustavným porušováním, ať již fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím pomoci, apod. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu, nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 2072 občanského zákoníku.7. Judikatura Nejvyššího soudu rovněž ustáleně stanoví, že hledisko dobrých mravů nelze poj