10 Co 190/2025-59 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě na zaplacení částky 17 843 Kč s příslušenstvím, požadované podle smlouvy o poskytování monitorovacích služeb ze dne 12. 8. 2021. Žalobce poskytl žalované na základě této smlouvy služby, jejichž cenu vyúčtoval fakturami číslo , hodnota, a , Anonymizováno, na celkovou částku 4 163 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila, proto žalobce požadoval i úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 10 Kč denně, kterou kapitalizoval na částku 13 680 Kč. Podle soudu prvního stupně byla smluvní pokuta dohodnuta neplatně, když bylo ujednání o ní zařazeno jen do všeobecných obchodních podmínek, nikoli do spotřebitelské smlouvy samotné. Soud proto žalobě vyhověl jen co do částky 4 163 Kč s příslušenstvím za poskytnuté služby, ale požadavek na úhradu smluvní pokuty ve výši 13 680 Kč zamítl.2. Žalobce ve včasném odvolání proti zamítavému výroku II. uvedl, že všeobecné smluvní podmínky byly nedílnou součástí smlouvy, a smluvní pokuta byla tedy sjednána přímo ve smlouvě. Smlouva byla koncipována jako jeden dokument o šesti stranách textu, který byl pro přehlednost řazen do tří částí, a jednou z těchto částí byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná svým podpisem potvrdila nejen text smlouvy, ale i všeobecné smluvní podmínky. Soud prvního stupně dospěl k právnímu názoru, že smluvní pokuta byla ujednána neplatně, protože byla zahrnuta do všeobecných smluvních podmínek, ale tento závěr neodpovídá ust. § 1753 o. z. ani judikatuře Ústavního soudu. K ujednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách shledal Nejvyšší soud v rozhodnutí 32 Cdo 3530/2016, že nepostačuje samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzulí, ale je třeba, aby byl zároveň naplněn i předpoklad o seznámení spotřebitele se smluvními podmínkami. Jak je ze smlouvy patrné, žalovaná byla prokazatelně seznámena se všemi smluvními podmínkami, včetně ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta byla tedy ujednána platně a žalobci vznikl nárok na její úhradu vzhledem k prodlení žalované.3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. nařizoval odvolací jednání, a shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, ale ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodil ve vztahu k nároku na smluvní pokutu nesprávné právní závěry.4. Žalovaná byla podle smlouvy zavázána hradit žalobci za poskytnuté služby částku 2 995 Kč ročně, řádné plnění její platební povinnosti bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 10 Kč denně od počátku prodlení do zaplacení. Listina se smluvním textem obsahovala tři spojené části, a to samotnou smlouvu, všeobecné obchodní podmínky a souhlas se zpracováním osobních údajů. Smluvní pokuta byla upravena ve všeobecných obchodních podmínkách, které podle včleňovací doložky náležely ke smlouvě jako její nedílná příloha. Žalovaná podepsala všechny tři části listiny, tedy smlouvu včetně včleňovací doložky, všeobecné obchodní podmínky i souhlas se zpracováním osobních údajů.5. Odvolací soud shledal, že smlouva o poskytování monitorovacích služeb byla uzavřena platně ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o. z. Jednalo se o smluvní vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, a proto bylo třeba posoudit obsah ujednání o smluvní pokutě nejen podle ust. § 2048 o. z., ale i podle ust. § 1813 a 1814 o. z. Dohoda o smluvní pokutě obsahovala specifikaci utvrzené smluvní povinnosti i způsob výpočtu smluvní sankce, a z obsahového hlediska vyhověla ust. § 2048 o. z. Smluvní pokuta nebyla v kolizi ani s ust. § 1813 a 1814 o. z., neboť se nejednalo o ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Šlo o jedinou smluvní pokutu, kterou byla žalovaná zatížena, utvrzovala její jedinou a základní smluvní povinnost a výše pokuty nebyla nepřiměřeně vysoká, když činila cca 0,3 % denně ze zajištěné částky. Celková výše smluvní pokuty pak byla dána dobou, po kterou trvalo porušení smluvních povinností žalovanou. Smluvní pokuta byla tedy dohodnuta platně.6. Dohoda o smluvní pokutě byla zahrnuta ve všeobecných obchodních podmínkách, ale tato okolnost nezpůsobovala její neplatnost. Všeobecné podmínky byly součástí smlouvy, žalovaná podepsala nejen smlouvu a včleňovací doložku obsaženou ve smluvním textu, ale i samotné všeobecné podmínky, a dala tak jednoznačně najevo, že se s jejich obsahem seznámila. Popsaná smluvní úprava a struktura smluvního textu byla v souladu s ust. § 1751 a § 1753 o. z., a členění smlouvy na několik nedílných částí nevedlo k neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. Se zřetelem ke všem okolnostem byla tedy smluvní pokuta dohodnuta platně.7. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržela svoji platební povinnost vyplývající ze smlouvy, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části podle ust. § 220 o. s. ř. a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.8. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně zahrnují pouze soudní poplatky ze žaloby 800 Kč a z odvolání 1 000 Kč.