11 Co 130/2025-147 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 250 000 Kč za dobu od 18. 11. 2023 do 13. 2. 2024 a z částky 150 000 Kč za dobu od 14. 2. 2024 do zaplacení (výrok I) a dále náklady řízení v částce 122 583,50 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 2023 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zateplení fasády, výměna oken a štítu na chatě žalobkyně za cenu cca 400 000 Kč se zálohou ve výši 150 000 Kč. V článku 3.3. smlouvy bylo upraveno právo objednatele odstoupit od smlouvy a povinnost zaplatit za této situace poměrnou část ceny za provedenou část díla, bude-li mít z plnění žalobkyně prospěch s tím, že odstoupení od smlouvy je účinné jeho doručením druhé straně. Nesporné mezi účastníky bylo zaplacení zálohy ve výši 250 000 Kč žalobkyní a vrácení částky 100 000 Kč dne 13. 2. 2024 žalovaným. Podle doložené komunikace mezi účastníky z 1. a 8. listopadu 2023 bylo dle soudu prvního stupně prokázáno, že žalovaný nepřivezl dohodnutý materiál, že má zdravotní a finanční potíže a není schopen dát výplatu svým pracovníkům, ti mu proto nechtějí chodit do práce. Dne 12. 11. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému dopis, jímž z důvodu prodlení žalovaného odstupuje od smlouvy a žádá o vrácení zálohy 250 000 Kč. Dopisem ze dne 16. 10. 2024 opětovně žalobkyně prostřednictvím právního zástupce od smlouvy odstoupila pro prodlení na straně žalovaného. Dne 19. 11. 2024 pak opětovně vyzvala žalovaného k vrácení zaplacené zálohy 250 000 Kč. Podle odborného vyjádření Technického a zkušebního ústavu stavební Praha s.p. ze dne 2. 12. 2024 lze předmět smlouvy považovat za dělitelný na tři části, a to zateplení fasády, výměna oken a výměna štítu. Zateplení není dělitelné na vrstvy, je nutné provést uceleně nejen polystyrén, ale i další vrstvy a skladbu, jinak neplní zateplení svoji funkci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, v níž nebyla sjednána doba plnění. Podle ust. § 1958 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) tak bylo povinností žalovaného provést dílo bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Z komunikace účastníků lze dovodit výzvu žalobkyně i sdělení žalovaného, že v provádění díla nebude pokračovat, neboť výslovně uvedl, že není schopen závazek splnit, lze proto aplikovat ust. § 1968 o. z. Žalobkyně odstoupila od smlouvy dle ust. § 2002 o. z. pro prodlení žalovaného z důvodu dle ust. § 1969 odst. 2 o. z. Sjednané dílo bylo dělitelné na tři části z ekonomického pohledu, část díla sice provedena byla, ale nejedná se o ucelenou část. Žalovaný nedokončil ani jednu ucelenou dílčí část, tzn. dle ust. § 2004 odst. 2 o. z. jeho částečné plnění nemělo pro žalobkyni význam, proto mohla odstoupit od smlouvy o dílo jako celku. Námitka žalovaného, že odstoupení je neplatné či neúčinné, je nedůvodná. Podle ust. § 2004 odst. 1 a 2 o. z. má odstoupení účinky ex tunc a tyto účinky nastaly již dne 12. 11. 2023. Žalobkyně zaplatila zálohu 250 000 Kč, vráceno jí bylo 100 000 Kč. Částka 150 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť právní důvod plnění žalobkyně odpadl, žalovaný tak musí vrátit zaplacenou zálohu v celém jejím rozsahu včetně zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.3. Soud prvního stupně se nezabýval argumentací žalovaného, že je třeba zohlednit i jeho nárok plynoucí z provedené části díla a nakoupeného materiálu, neboť tento nárok nepovažoval za žalovaným řádně v řízení uplatněný. Odkázal na procesní zásadu dispoziční, podle které lze projednat v řízení jen řádně uplatněný nárok a soud neprovádí zjišťování objektivní pravdy. Předmět tohoto řízení byl vymezen jen žalobou. Současně podle aktuálního znění ust. § 2991 o. z. již není vyžadováno, aby v petitu žaloby (a tím i ve výroku rozsudku) byla vyjádřena podmíněnost vzájemného plnění a protiplnění. Ty jsou totiž považovány za dva samostatné nároky a pokud by žalovaný chtěl svůj nárok uplatnit v řízení, musel by tak učinit výslovně dle § 41 o. s. ř. buď tím, že by svůj nárok proti nároku žalobkyně započetl, anebo by jej uplatnil vzájemnou žalobou. Vzhledem k tomu, že taková námitka vzájemnosti či započtení nebyla procesně použitelným způsobem žalovaným uplatněna v souladu s ust. § 97 a § 98 o. s. ř., nemohl k ní soud prvního stupně přihlížet a provádět o ní dokazování. Žalovaný sice skutkově argumentoval okolnostmi, které jeho nárok vymezily, neučinil však tomu odpovídající procesní úkon. Proto soud prvního stupně zamítl důkazní návrhy včetně žalovaným navrhovaného znaleckého posudku na obvyklou cenu poskytnutého plnění a nezabýval se výslovně neuplatněným nárokem žalovaného. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle kritéria úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů přiznal žalobkyni. Specifikaci nákladů pak uvedl v odůvodnění rozsudku.4. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně. V odvolání namítal, že soud prvního stupně neprovedl úplné dokazování, důkazy hodnotil jednostranně, dokazování ukončil předčasně a zcela se nevěnoval obraně žalovaného, nesprávně tak posoudil její uplatnění. Dle žalovaného bylo dílo dělitelné na čtyři části, neboť zateplení fasády v sobě zahrnovalo dvě části, a to zateplení soklu a obytné části. Soud prvního stupně přijal nesprávný závěr o využitelnosti díla pro žalobkyni, neboť není pravdou, že by dílo bylo pro žalobkyni nepoužitelné a muselo by být odstraněno a provedeno znovu od samého počátku, degradace polystyrénu nenastala, nebo byla zcela nevýznamná. V odvolání žalovaný opakovaně vymezil práce, které provedl, a zdůraznil, že tato část má reálný význam pro žalobkyni a odpovídá částce 150 000 Kč, které si ze zaplacené zálohy ponechal. Jedná se o bourací práce, demontáž parapetů, špalet oken, soklových plechů a štítu, montáž OSB desek na štítu a zateplení ¾ domu polystyrénem včetně soklu a obvodových zdí chaty, kotvení, natažení sítě a lepidla, broušení a penetrování. Dle názoru žalovaného žalobkyně nemohla odstoupit od smlouvy jako celku, ale jen od té části, která nebyla realizována, proto má žalovaný nárok na finanční kompenzaci za to, co skutečně provedl. Smlouva o dílo je synallagmatickým závazkovým vztahem a vzájemnost plnění má při odstoupení od smlouvy o dílo odraz v ust. § 2993 o. z. Při odstoupení od smlouvy jsou tedy strany povinny si vrátit plnění, které obdržely, a pokud ho vrátit nelze, musí být poskytnuta finanční kompenzace, která umožní obnovu stavu před uzavřením smlouvy. Je sice pravdou, že žalovaný formálně svůj nárok nezapočetl ani neuplatnil vzájemnou žalobu, ale skutkově vymezil provedenou část díla a svoji pohledávku vyčíslil. To musí v řízení postačovat k tomu, aby se soud jeho nárokem zabýval. Nárok žalovaného tedy nelze opominout.5. Žalobkyně navrhla při jednání odvolacího soudu potvrzení rozsudku, který považovala za věcně správný.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalovaného i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný a odvolání žalovaného není důvodné.7. Základní otázka, která se stala předmětem přezkumu odvolacím soudem byla, zda se měl soud prvního stupně zabývat v řízení i nárokem žalovaného na zaplacení jím částečně provedeného díla, který sice skutkově ve svých základních obrysech vymezil, nicméně jej řádně neuplatnil v souladu s ust. § 97 o. s. ř., tedy nepodal v řízení vzájemnou žalobu, ani neprovedl výslovné započtení svého nároku proti nároku žalobkyně dle § 98 o. s. ř., ani netvrdil, že by tak učinil mimo řízení. Odvolací soud tedy řešil, zda postačí, aby žalovaný v základních obrysech svůj nárok skutkově vymezil a soud s takovým nárokem musel pracovat, resp. poučit žalovaného, jak má svůj nárok uplatnit či tvrzení doplnit, nebo zda je nutné výslovné procesní uplatnění takového nároku.8. Odvolací soud ze spisu zjistil, že soud prvního stupně při jednání dne 14. 11. 2024 sdělil účastníkům, že odstoupení od smlouvy ze dne 12. 11. 2023 považuje předběžně za platné a účinné a apeloval na účastníky, aby se pokusili věc vyřešit dohodou. Současně výslovně upozornil, že civilní řízení je ovládáno zásadou dispoziční, upozornil na skutečnost, že předmět řízení je prozatím vymezen jen žalobou a že je jím pouze nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení spočívající ve vrácení zaplacené zálohy ve zbývající výši 150 000 Kč (rozdíl zaplacené zálohy 250 000 Kč a vrácené částky 100 000 Kč). Po následném přerušení jednání se zástupce žalovaného výslovně vyjádřil tak, že zde proti sobě stojí dvě pohledávky z bezdůvodného obohacení (tzn. pohledávka žalobkyně a pohledávka žalovaného) a s odkazem na ust. § 2004 o. z. je třeba se oběma pohledávkami v řízení zabývat a zohlednit i právo žalovaného na uhrazení provedené části díl