13 Co 127/2025-270 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 176 877 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále částku 21 764 Kč s příslušenstvím (výrok II), žalobu zamítnul pro částku 9 310 Kč s příslušenstvím a pro částku 4 871 Kč s příslušenstvím (výrok III), pro částku 70 785 Kč s příslušenstvím řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok IV), dále uložil žalované uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok V) a zaplatit soudní poplatek za žalobu (výrok VI).2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala jako právní nástupce a pozůstalá manželka náhrady újmy, která vznikla jejímu manželovi , jméno FO, v souvislosti s pracovním úrazem, který jako truhlář utrpěl za trvání pracovního poměru u žalované dne 3. 12. 2019. Úraz spočíval v anatomické ztrátě pravé horní končetiny v předloktí. Manžel žalobkyně se stal v důsledku tohoto úrazu ve 45 letech plně invalidní, nebyl dále schopen vykonávat práci truhláře, jímž byl vyučen, trpěl silnými depresemi a bolestmi ruky, později z uvedeného důvodu spáchal sebevraždu.3. Žalovaná byla jako zaměstnavatel pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem zaměstnance u pojišťovny Kooperativa pojišťovna, a.s. Účastníci z tohoto důvodu shodně navrhovali vstup pojišťovny do řízení na místo vedlejšího účastníka. Pojišťovna vstup do řízení odmítla. Za žalovanou však z titulu jejího pojištění právnímu předchůdci žalobkyně plnila a vyplatila mu 558 563 Kč odpovídající náhradě bolestného, ztížení společenského uplatnění a náhradě nákladů spojených s léčbou. Tyto nároky však nebyly vyplaceny předchůdci žalobkyně v plné výši, pojišťovnou byly kráceny o 25 % (z celkové částky 744 750 Kč), a to z důvodu, že šetřením policie, jakož i oblastního inspektorátu práce bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně si pracovní úraz zavinil vlastní nedbalostí. Žalobkyně s krácením odškodnění z důvodu spoluúčasti manžela od počátku nesouhlasila a žalobou v tomto řízení požadovala po žalované, aby jí doplatila krácené částky v souhrnné výši 186 187 Kč. Dále požadovala náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti manžela od 4. 12. 2019 do 31. 10. 2020 v částce 97 420 Kč. S tímto nárokem žalovaná od počátku souhlasila co do základu a pojišťovna tento nárok žalobkyni v průběhu řízení uhradila, a to v částce 70 784,10 Kč, tj. rovněž po krácení o 25 % (z celkové částky 94 378 Kč). Ve vztahu k tomuto nároku na náhradu za ztrátu na výdělku pojišťovna nejprve tvrdila, že ho nemohla uspokojit před zahájením řízení, neboť předchůdce žalobkyně ani žalobkyně jí nedodali potřebné podklady. Žalobkyně však prokázala příslušnými listinami s podacím razítkem pojišťovny s datem 2. 6. 2021, že doklady pojišťovně dodala již téměř rok a půl před zahájením řízení. Pojišťovna následně k dotazu soudu prvního stupně potvrdila, že tyto doklady dodané již 2. 6. 2021 byly k likvidaci nároku dostačující a obratem podle nich plnila, a to v průběhu řízení dne 28. 2. 2024. Žalobkyně v reakci na uvedené plnění pojišťovny vzala žalobu pro nárok na náhradu za ztrátu na výdělku co do částky 70 785 Kč s příslušenstvím částečně zpět. V tomto rozsahu bylo řízení se souhlasem žalované podle ust. § 96 o. s. ř. zastaveno. Žalobkyně však nesouhlasila s krácením nároku na náhradu za ztrátu na výdělku a žalobou požadovala doplatek krácené částky ve výši 26 635 Kč s příslušenstvím.4. Mezi účastníky byl tudíž v posuzovaném případě spor toliko potud, zda jsou dány či nikoliv zákonné důvody pro krácení odškodnění právního předchůdce žalobkyně z důvodu jeho spoluúčasti na vzniku pracovního úrazu ve smyslu ust. § 270 odst. 2 zákoníku práce.5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že pracovní úraz nastal tak, že žalobce čistil vzduchotechnikou pilu v době, kdy ještě běžela, resp. dobíhala po vypnutí. Rukávem se přitom do pily zachytil a došlo k amputaci jeho pravé horní končetiny v předloktí. Čištění pily za chodu označil soud prvního stupně za hazardérství a lehkomyslnost. Z tohoto důvodu uznal krácení odškodnění z důvodu spoluúčasti předchůdce žalobkyně důvodným v rozsahu 5 % a v uvedeném rozsahu žalobu zamítl (pro 9 310 Kč a dále pro 4 871 Kč).6. Ve zbytku soud prvního stupně označil krácení nároku manžela žalobkyně na odškodnění za nemorální a žalované uložil, aby žalobkyni uplatněné nároky na odškodnění doplatila. K odůvodnění takového rozhodnutí uvedl, že žalovaná porušila vůči manželu žalobkyně pracovněprávní předpisy jednak tím, že mu nezajistila pracovní oděv a dále tím, že mu před započetím výkonu práce nezajistila vstupní lékařskou prohlídku. Za každé toto pochybení pokládal soud prvního stupně krácení odškodnění pojišťovnou nesprávným v rozsahu 10 % a v uvedeném rozsahu uložil žalované náhradu újmy, kterou utrpěl předchůdce žalobkyně, žalobkyni doplatit.7. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroku III a IV v zákonné lhůtě odvoláním. Odvolání žalobkyně směřovalo toliko do výroku o nákladech řízení.8. Žalovaná namítala, že pokud soud prvního stupně akceptoval krácení odškodnění z důvodu spoluzavinění předchůdce žalobkyně ve výši 5 %, měl žalobu zamítnout v rozsahu 5 % z uplatněného nároku na odškodnění před jeho krácením pojišťovnou o 25 %, nikoliv z již krácené částky, jak učinil.9. Dále žalovaná nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně označil další krácení odškodnění pojišťovnou za nemorální. Poukazovala na to, že skutečnost, že poškozený neměl pracovní oděv od žalované, neměla žádný vliv na vznik pracovního úrazu, neboť poškozený měl vlastní pracovní oblečení, které dostal od dřívějšího zaměstnavatele, a toto oblečení bylo funkčně a materiálem shodné s pracovním oděvem, který dává zaměstnancům i žalovaná. Stejně tak neprovedení lékařské prohlídky nemělo podle žalované žádný vliv na vznik pracovního úrazu, neboť poškozený již v minulosti jako truhlář pracoval, dokonce se stejnou pilou, jak potvrdil i Policii ČR a byl tedy zdravotně způsobilý práci truhláře vykonávat. Na prohlídku byl objednán, ale před jeho nástupem do pracovního poměru ji nebylo možné provést z kapacitních důvodů lékaře. Žalovaná navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, aby ve výrocích I a II ve věci samé byla žaloba zamítnuta.10. Žalobkyně v odvolání do výroku V o nákladech řízení nesouhlasila s tím, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za účast jejího právního zástupce na prvním jednání ve věci 11. 10. 2023 včetně náhrady nákladů spojených s cestou právního zástupce na toto jednání a dále náhrada za úkon právní služby spočívající v písemném doplnění skutkových tvrzení žaloby. Navrhovala, aby jí byla na náhradě nákladů řízení přiznána namísto 90 293 Kč částka 108 088 Kč.11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), za podmínek ust. § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování spisem Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, sp. zn. KRPP-163535-42/TČ-2019-031171-J-ORS, a to zejména obsahem úředního záznamu o podaném vysvětlení právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 12. 2019, jeho doplněním ze dne 27. 1. 2020 a dále obsahem usnesení o odložení věci ze dne 8. 4. 2020, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.12. V posuzovaném případě nebylo mezi účastníky sporu potud, že předchůdce žalobkyně za trvání pracovního poměru u žalované, při výkonu práce truhláře, utrpěl pracovní úraz-anatomickou ztrátu pravé horní končetiny v předloktí. Nebylo sporu, že je dána příčinná souvislost mezi tímto pracovním úrazem a újmou, jejíž náhrady se žalobkyně jako nástupce poškozeného domáhá. Zaměstnavatel nese podle ust. § 269 zákoníku práce objektivní odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem, což znamená, že odpovídá za škodu bez ohledu na své zavinění, pokud k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Této odpovědnosti se může zprostit pouze za specifických okolností uvedených v ust. § 270 zákoníku práce, a to mimo jiné proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Lehkomyslné jednání ve smyslu ust. § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce představuje takové jednání, kdy si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti zaměstnanec počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí na zdraví, a jež je v rozporu s obvyklým způsobem chování, tj. že zaměstnanec postupuje odlišně od ostatních zaměstnanců. (Vysokajová, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 616).13. Žalovaná prokázala, že předchůdce žalobkyně sice neporušil žádné konkrétní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, avšak počínal si tak, že bezprostředně před úrazem čistil pilu vzduchotechnikou v d