14 Co 179/2025-70 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 211 719,14 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 211 719,14 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně přenechala na dobu smluvně určenou žalované do užívání osobní automobil a žalovaná se zavázala hradit sjednané nájemné. Tuto povinnost žalovaná porušila a v důsledku porušení vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit. Tohoto práva žalobkyně využila. Pro účinné odstoupení bylo nutné, aby se dostalo do dispozice žalované. Doručení žalobkyně neprokázala, proto nedošlo ke zrušení smlouvy. Není významné, že žalobkyně vozidlo vrátila a odstoupení od smlouvy nerozporovala, respektive se o něm ve svých (dvou) podáních nezmiňovala. Poplatek za nevyužité dny byl sankcí pro případ, že by smlouva byla ukončena z důvodu na straně žalované před dohodnutou lhůtou trvání. Nebylo-li prokázáno, že došlo k předčasnému zrušení smlouvy v důsledku odstoupení, smlouva trvá, a proto nárok na zaplacení poplatku nevznikl. Není oprávněný ani nárok na poplatek za překročení stanoveného nájezdu, neboť k překročení nedošlo. Žalovaná k okamžiku vrácení najela 19 430 km, tedy méně, než měl činit nájezd pro sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalobkyni nevznikl ani nárok na úhradu nákladů na opravu tzv. neakceptovatelného poškození, neboť byl rovněž vázán na okamžik ukončení smlouvy.3. Žalobkyně se proti rozsudku včas odvolala, navrhla vyhovět žalobě. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je formální, založené na absenci jednoho konkrétního důkazu. Z ostatních důkazů i jednání účastníků však vyplývá, že smlouva ukončena byla. To, že žalovaná porušila smluvní povinnost, vzal i soud prvního stupně za prokázané. Žalovaná vozidlo na výzvu obchodní společnosti pověřené žalobkyní vozidlo předala a podepsala předávací protokol. Nikdy nenamítala, že by žalobkyně od smlouvy platně neodstoupila. O tom, že smlouvu považuje za ukončenou, svědčí i to, že dále nehradí leasingové splátky a vozidlo neužívá. V době předání vozidla byla žalovaná v prodlení s úhradou nájemného o více než dvacet dnů, proto byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit bez předchozí výzvy. Žalované muselo být zřejmé, že žalobkyně od smlouvy odstupuje nejpozději k 22. 2. 2024, kdy došlo k předání vozidla zpět žalobkyni. Tímto dnem vztah mezi účastníky skončil. Soud prvního stupně nezkoumal povahu nároku uplatněného za opravu tzv. neakceptovatelných poškození ve výši 83 397, 20 Kč, byť bylo prokázáno, že žalovaná škodu způsobila. Soud prvního stupně navíc vázal vznik tohoto nároku na okamžik ukončení smlouvy, avšak smluvní podmínky váží jeho vznik na okamžik předání vozidla zpět žalobkyni. Ke konkretizaci rozsahu škody došlo 28. 2. 2024 prohlídkou vozidla společností , právnická osoba, . Navíc nárok na úhradu škody vznikl porušením smluvní povinnosti, a to „vrátit vozidlo v řádném technickém a provozním stavu, v jakém se nacházelo ke dni předání nájemci s ohledem na běžné opotřebení odpovídající řádnému užívání“. Rozsudek soudu je i vnitřně rozporný, když soud uvádí, že „dopisem ze dne 8. 1. 2024 žalobkyně žalované sdělila, že od smlouvy z důvodu nehrazení nájemného odstupuje a že odstoupení je účinné dnem jeho doručení žalované“, avšak zároveň konstatuje, že „žalobkyně přes poučení a výzvy soudu nedoložila důkaz prokazující doručení či odeslání odstoupení žalované a nelze uzavřít, že by k určitému konkrétnímu datu ke zrušení smlouvy došlo“.4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. K odvolacímu jednání se bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.5. Odvolání žalobkyně je důvodné.6. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že závěr soudu prvního stupně o neprokázání odstoupení žalobkyně od smlouvy není správný. Je založen na nepředložení jednoho konkrétního důkazu a nezohledňuje další okolnosti i následné chování účastníků. Ty totiž prokazují, že smlouva byla ukončena. Jiná skutečnost než odstoupení od smlouvy se pak jako důvod jejího ukončení logicky nenabízí.7. Z obsahu smlouvy uzavřené dne 15. 12. 2022 mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem vyplývá, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, ; sjednané nájemné činilo 5 035,87 Kč měsíčně a nájem byl sjednán na dobu 36 měsíců; nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro operativní leasing , Anonymizováno, (dále jen „VOP“), průvodce vrácením vozidla a protokol o stavbu vozidla.8. V odstavci 5. VOP je ohledně „Doby trvání a ukončení nájemní smlouvy“ uvedeno, že „nájemní smlouva končí – mimo jiné – odstoupením od smlouvy jedné ze stran za podmínek dále uvedených v č. 5.4 nebo 5. 5 níže“.9. Podle článku 5. 4 VOP „Pronajímatel je oprávněn od nájemní smlouvy odstoupit s účinky do budoucna, pokud d) Nájemce zvlášť hrubým způsobem porušuje své povinnosti. Za takové porušení se považuje také prodlení po dobu delší než 20 dní s úhradou jakékoliv platby podle Nájemní smlouvy nebo těchto VOP“.10. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od září 2023 nehradila nájemné, k jehož placení se ve smlouvě zavázala. Žalovaná to ostatně v odporu proti platebnímu rozkazu ani nepopřela, byla si porušení své povinnosti vědoma. Přestože následně dlužné nájemné zaplatila (19. 6. 2024), nic to nemění na právu žalobkyně odstoupit od smlouvy z důvodu porušení povinností žalovanou zvlášť hrubým způsobem. Žalobkyně své právo odstoupit od smlouvy využila v lednu 2024, tedy v době, kdy byla žalovaná v prodlení s placením nájemného za dobu čtyř měsíců. Žalovaná proto mohla od smlouvy odstoupit bez „přechozí písemné výzvy ke zjednání nápravy“, jak je uvedeno v článku 5.4 písm. a) VOP. Tato výzva by totiž byla nezbytná pouze v případě, že by se nejednalo o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem.12. Odstoupení od smlouvy učinila žalobkyně písemně (dopisem ze dne 8. 1. 2025, č. l. 15 spisu). Nepodařilo se jí však v průběhu řízení před soudem prvního stupně prokázat jeho doručení žalované, a to, jak požadoval soud prvního stupně, „prostřednictvím dokladu o doručení či alespoň dokladu o odeslání zásilky“.13. S tím, že takový důkaz nebyl předložen, odvolací soud nepolemizuje, avšak chování žalované dokládá, že o odstoupení žalobkyně od smlouvy věděla. Tudíž lze důvodně předpokládat, že jí bylo doručeno. Postrádá logiku, aby žalobkyně vyhotovovala dopis o odstoupení a žalované ho neodeslala. Lze si sice představit, že žalobkyně mohla dopis zapomenout odeslat, avšak chování žalované svědčí o tom, že se tak nestalo. V okamžiku, kdy si vozidlo přijel převzít zmocněnec žalobkyně, vozidlo mu vydala. Nebránila se tím, že má smlouvu a může vozidlo ještě užívat. Tuto argumentaci pak neuplatnila ani ve svých podáních vůči soudu. Leasingové splátky (vyjma původních dlužných) již dále neplatila, užívání vozidla se (od doby jeho odebrání) nijak nedomáhala. Tedy lze uzavřít, že odstoupení od smlouvy žalované doručeno bylo. Protože jiný okamžik nebyl prokázán, lze za něj považovat den předání vozidla žalovanou zpět žalobkyni, tedy 22. 2. 2024.14. Proto se odvolací soud dále zabýval jednotlivými dílčími nároky.Neakceptovatelná poškození15. Náklady na opravu tzv. neakceptovatelných poškození ve výši 83 397,20 Kč jsou nárokem na náhradu škody vzniklé žalobkyni tím, že jí žalovaná vozidlo vrátila ve stavu, které neodpovídalo běžnému opotřebení.16. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.17. Podle odstavce 6.2 VOP nájemce je povinen vrátit vozidlo v řádném technickém a provozním stavu (mimo jiné vyčištěné a umyté), v jaké se nacházelo ke dni předání Nájemci, s ohledem na běžné opotřebení a odpovídajícímu řádnému užívání v souladu s těmito VOP. Za veškeré zjevné i skryté vady na vozidle při jeho předání zpět Pronajímateli, způsobené nájemcem nebo vzniklé v důsledku používání vozidla nájemcem, nese nájemce plnou odpovědnost a je povinen nahradit veškerou škodu na vozidle, jež je vyčíslena jako předpokládané a nezávislým expertem určené náklady na opravu, případně odpovídá snížení tržní hodnoty vozidla v důsledku vad, poškození a nadměrného opotřebení. Vznik povinnosti zaplatit tuto škodu vzniká okamžikem předání vozidla.18. Žalobkyně doložila, že vozidlo si po svém odstoupení od smlouvy převzala prostřednictvím pověřené osoby dne 22. 2. 2024. Bylo prokázáno, že v době předání mělo vozidlo poškozené levé přední a levé zadní dveře a pravý zadní práh (předávací protokol ze dne 22. 2. 2024, č. l. 45). Ke konkretizaci rozsahu škody došlo 28. 2. 2024 při prohlídce vozidla společností , právnická osoba, . Ta zjistila veškeré škody na vozidle a zaznamenala