14 Co 269/2024-354 — Krajský soud v Plzni

1. Žalovaná pro žalobkyni soudně vymáhala nároky na vydání postupně vznikajícího bezdůvodného obohacení proti společnosti , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “). Žaloby podávala postupně za různá období. Za období od 1. 6. 2012 do 14. 1. 2016 žalobu včas nepodala, a tento nárok se tudíž promlčel; když žalovaná za žalobkyni žalobu podala dodatečně, , Anonymizováno, úspěšně namítla promlčení. Žalobce v tom, co na základě promlčení nemůže získat od , Anonymizováno, , spatřoval škodu a tvrdil, že mu ji porušením smluvní povinnosti podat včas žalobu způsobila žalovaná. Spor mezi účastníky byl pak hlavně o to, zda žalovaná skutečně měla povinnost žalobu podat, tedy zda mezi účastníky byl ohledně vymáhání nároku pro uvedené období smluvní vztah, a dále o promlčení nároku žalobkyně vůči žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že závazkový právní vztah mezi účastníky vznikl a že žalovaná na jeho základě byla povinna žalobu včas podat. Zároveň dospěl k závěru, že žalobní nárok není promlčen. Žalovaná nadále ani s jedním nesouhlasí, a proto se proti rozsudku v plném rozsahu odvolala. Přitom namítla i podjatost soudkyně, která rozsudek vydala.2. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti, kterou žalovaná uplatnila spolu s odvoláním a která se tak stala jedním z odvolacích důvodů. Otázku vyloučení soudkyně však posoudil stejně jako jiný senát odvolacího soudu v usnesení ze dne 23. 2. 2024, č. j. 61 Nc 508/2024-58, na něž pro stručnost odkazuje. Pokud nyní žalovaná uvedla další argumenty ve prospěch své námitky, týkají se hlavně nepřátelského vztahu zástupce žalobce a vedoucího právního odboru žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, vůči ní, což je ovšem něco jiného než tvrzený vztah mezi soudkyní a těmito právníky. Dovozuje-li pak žalovaná „hluboce propojené rodinné vztahy“ na základě toho, že právní zástupce žalobce má na Facebooku mezi přáteli příbuzné soudkyně, konstatuje odvolací soud, že „přátelé“ na Facebooku nejsou totéž přátelé v normálním životě a za ještě dostačující považuje vyjádření soudkyně, že „je pravdou, že mí rodinní příslušníci jsou s ním přes tuto sociální síť propojeni, a to zřejmě i proto, že s ním konzultovali různé právní záležitosti, neboť jsem jim ho jako právníka doporučila. O jejich propojení na sociální síti mi nebylo do doby, než jej zmínila sama žalovaná, nic známo, proto jsme toto nemohla ani uvést.“ Za spekulaci pak lze považovat představu žalované, že soudkyně – poté, co původně vyjádřila názor, že smlouva o právní pomoci nevznikla – mohla při nějaké společné sportovní aktivitě jednat s uvedenými právníky o věci a dozvědět se o jejich negativním osobním postoji k žalované. Lze se totiž domnívat, že kdyby posuzování věci bylo ovlivněno vztahem soudkyně k uvedeným právníkům, mohlo by se projevit již na začátku.3. Původně se odvolací soud zabýval i námitkou promlčení a hodlal dojít částečně k jiným závěrům než soud prvního stupně. Zároveň předběžně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce prokázal uzavření smlouvy o poskytování právní pomoci. Posléze však viděl, že provedené důkazy ukazují jiný závěr, a proto se již otázkou promlčení nezabýval.4. Protože se domáhal náhrady škody, kterou mu měla žalobkyně způsobit opomenutím podat včas žalobu proti , Anonymizováno, , musel žalobce prokázat, tzn. přesvědčit soud, že žalovaná byla povinna žalobu podat. Tuto povinnost zakládal na tvrzené smlouvě mezi účastníky, a proto musel prokázat uzavření této smlouvy. Jelikož dopustil, že neměl písemnou smlouvu a žalobu podal až po dlouhých letech, měl situaci velice obtížnou.5. Soud prvního stupně na základě návrhu žalované na schválení usnesení rady , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “), obsahu tohoto usnesení a obsahu plné moci vystavené pro žalovanou dospěl k závěru, že „tímto jednáním mezi žalovanou a žalobcem došlo ke vzniku závazkového vztahu, v daném případě k uzavření smlouvy o poskytnutí právní pomoci, pro níž není vyžadována písemná forma… na jejímž základě byla žalovaná povinna… podávat včas příslušné žaloby.“ Odvolací soud důkazy provedené soudem prvního stupně zopakoval, a nakonec dospěl závěru, že žalobce uzavření takové smlouvy neprokázal.6. Smlouva o poskytování právní pomoci – kterou by bylo zjevně nutno kvalifikovat jako mandátní podle § 566 a násl. obch. zák. (nikoliv jako „blížící se smlouvě příkazní dle ust. § 724 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku“) – měla být podle žalobce uzavřena konkludentně a jejím předmětem mělo být obecně podávání žalob o vydání bezdůvodného obohacení proti , Anonymizováno, , postupně tak, aby nedocházelo k promlčování nároků. Návrh na uzavření smlouvy (ofertu) měla učinit žalovaná tím, že žalobci dne 25. 6. 2010 doporučila, aby jeho rada schválila usnesení, „obecně tak, aby byly podávány žaloby tak, aby nedošlo k promlčení nároku, nikoli na konkrétní částky.“ Přijetí návrhu (akceptace) žalobcem mělo spočívat ve vystavení plné moci pro žalovanou dne 30. 6. 2010, v níž je uvedeno, že „jednotlivé žaloby budou podávány vždy tak, aby nedošlo k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení.“7. Otázkou tedy bylo, zda uvedená jednání představovala shodné projevy vůle směřující k tomu, že žalovaná bude pro žalobce za úplatu podávat žaloby a vést spory proti , Anonymizováno, . Opravdu je obě strany chápaly jako konstituování závazku žalované podávat žaloby bez zvláštních mandátních smluv?8. Před dalším hodnocením je vhodné uvést výčet úkonů, na něž účastníci poukazovali a jimiž odvolací soud zopakoval dokazování:9. a) již uvedené doporučení žalované žalobci ohledně usnesení , Anonymizováno, , obsažený v dopisu ze dne 25. 6. 2010, který se týkal sporu s , Anonymizováno, (č. l. 28); důvod doporučení v dopise uveden není;b) usnesení ze dne 28. 6. 2010, jímž , Anonymizováno, bere na vědomí potřebu vymáhat bezdůvodné obohacení vůči , Anonymizováno, , schvaluje soudní vymáhání, přičemž „jednotlivé žaloby budou vždy podávány tak, aby nedošlo k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení“ (č. l. 27); žalovaná v usnesení není jmenována;c) vystavení již zmíněné plné moci dne 30. 6. 2010 pro vymáhání bezdůvodného obohacení vůči , Anonymizováno, (č. l. 131);d) e-mail ze dne 14. 7. 2010, napsaný pracovnicí žalobce ženě, která měla zajistit podklady pro podání žaloby proti , Anonymizováno, , v kopii zaslaný žalované, v němž je informace o usnesení , Anonymizováno, a vysvětlením v závorce: „tímto bude celý postup zjednodušen – už nebudou schvalována usnesení na jednotlivé dlužné částky“ (č. l. 29);e) mandátní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 26. 7. 2010, jejímž předmětem bylo vymáhání bezdůvodného obohacení za období od 1. 7. 2008 do 30. 6. 2010 (č. l. 147);f) mandátní smlouva ze dne 7. 8. 2012 týkající se období od 1. 7. 2010 do 31. 5. 2012 (č. l. 141);g) mandátní smlouva ze dne 3. 5. 2013 týkající podání ústavní stížnosti (č. l. 139)h) mandátní smlouva ze dne 6. 3. 2014 týkající se období od 1. 9. 2006 do 31. 5. 2012 (č. l. 143)ch) e-mail ze dne 8. 6. 2015, jímž žalovaná žádala poskytnutí podkladů pro podání žaloby za období od 1. 6. 2012 do 30. 6. 2015 (č. l. 185);i) e-mail ze dne 14. 12. 2018, v němž žalovaná žalobci sdělila, že žaloba nebyla podána včas z kvůli technickému a organizačnímu pochybení její kanceláře, omluvila se a dala najevo připravenost řešit následky (č. l. 31);j) mandátní smlouva ze dne 21. 12. 2018 týkající se období od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2018 (č. l. 145)k) plná moc vystavená žalobcem pro žalovanou dne 18. 12. 2018 pro vymáhání podle mandátní smlouvy uvedené pod bodem ch) (č. l. 11 v připojeném spisu 18 C 22/2019, vedeném pro žalobu proti , Anonymizováno, );l) žalobcova výpověď mandátních smluv uvedených pod body h) a j), učiněná dne 29. 6. 2020 (č. l. 149).10. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. platilo, že projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Podle odst. 2 první věty pak platilo, že v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Konečně podle odst. 3 platilo, že při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí.11. Výchozím při zjišťování smyslu projevu vůle je tedy úmysl jednající osoby, ale jen tehdy, byl-li nebo musel-li být druhé straně znám. Znám jí přitom může být jedině z tohoto projevu nebo z jiných projevů a kontextu jejich okolností. Tvrzeny a zjištěny však byly jen výše vypočtené projevy, jež jsou zejména pro dobu žalobcem tvrzeného uzavření smlouvy dosti omezené.12. Žalobce před odvolacím soudem argumentoval, že smysl doporučení žalované (bod a), společně s usnesením , Anonymizováno, (b) a následně vystavenou plnou mocí (c) je zřejmý – co jiného by měly tyto