14 Co 30/2025-50 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud vyhověl zcela žalobě o zaplacení 55 332 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 933 Kč (výrok II). Soud prvního stupně přiznal žalobkyni náklady řízení s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž se podle soudu mělo jednat o účelně vynaložené náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 214 Kč a dále odměnu advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif) a paušální náhradu ve výši 900 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že úkony právní služby je třeba hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, přestože kumulovaný předmět řízení celkem přesahuje částku 50 000 Kč. Na základě extrapolace soud prvního stupně dovodil, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje dvojnásobek ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 1 000 Kč za každý z nich.2. Žalobkyně včas podaným odvoláním brojí proti nákladovému výroku s tím, že žalobkyně je soukromou právnickou osobou, podnikatelem a má právo nechat se zastoupit v řízení advokátem a požadovat náklady vynaložené na právní zastoupení nikoli dle § 14b advokátního tarifu, aplikovaného soudem prvního stupně, a to s odkazem na právní závěry Ústavního soudu, obsažené v usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2309/13 a usnesení ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3696/13, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, č. j. 13 Co 148/2021-112, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2022, č. j. 64 Co 71/2022-34. Podle žalobkyně není žádný relevantní důvod ospravedlňující jakékoli snížení či dokonce úplné nepřiznání náhrady, přitom podle žalobkyně nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., a to s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2012, č. j. 26 Co 145/2012-28 a rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2012, č. j. 16 Co 165/2012-21.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolání je zčásti důvodné.5. Žalobkyně žalobou uplatnila celkem 11 nároků, a to zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo týkající se registrační značky , SPZ, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (za období od 22. 9. 2022 do 11. 1. 2023), , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (za období od 25. 10. 2022 do 16. 2. 2023), , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (za období od 5. 8. 2022 do 5. 10. 2022), , Anonymizováno, (za období od 12. 1. 2023 do 4. 4. 2023), , Anonymizováno, (za období od 17. 2. 2023 do 7. 4. 2023) a , Anonymizováno, (za období od 6. 10. 2022 do 29. 5. 2023). Součet všech nároků na zaplacení příspěvku, uplatněných žalobkyní činí 52 032 Kč. Ve všech případech jednotlivých nároků v rámci mimosmluvní správy pohledávek společnost , právnická osoba, . zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky s poučením: „Nedojde-li k úhradě dluhu ve stanovené lhůtě, může být přistoupeno k vymáhání pohledávky soudní cestou“. Ve všech případech jednotlivých nároků právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.6. Soud prvního stupně správně přiznal náklady řízení zcela úspěšné žalobkyni podle § 142 o. s. ř. Odvolací soud však nesouhlasí a analogickou aplikací § 14b advokátního tarifu. Ze zařazení § 14b advokátního tarifu je zřejmé, že se jedná o zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení ve vztahu k § 8 upravující tarifní hodnotu a k § 7 upravujícího výši sazby odměny. V případě peněžitého plnění je tarifní hodnotou výše peněžitého plnění (§ 8 odst. 1), v posuzovaném případě částka 52 032 Kč, přičemž k příslušenství v podobě poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva (11 x 300 Kč) se nepřihlíží. Tarifní hodnotě 52 032 Kč odpovídá sazba mimosmluvní odměny dle § 7 advokátního tarifu ve výši 3 220 Kč. Pro sazbu za jeden úkon právní služby stanoví § 14b v odst. 1 advokátního tarifu podmínky pro přiznání snížené odměny oproti § 8 ve spojení s § 7. Těmito podmínkami je podání návrhu na ustáleném vzoru (tzv. formulářová žaloba) uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení v podobě peněžitého plnění, kde tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.7. K zavedení § 14b do právního řádu došlo novelizací advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb. v návaznosti na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl ÚS 25/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb., jímž došlo ke dni 7. 5. 2013 ke zrušení tzv. přísudkové vyhlášky, tedy vyhlášky č. 484/2000 Sb. a od tohoto okamžiku byl advokátní tarif, jediným předpisem, který stanoví sazby odměny advokáta, včetně mimosmluvní odměny. Cílem novely bylo snížit částky, které je povinna nahradit úspěšné straně neúspěšná strana řízení v těch věcech, kde jde o nižší hodnoty peněžitého plnění, o němž je rozhodováno. Šlo o reakci na situaci, kdy zejména v případě tzv. bagatelních pohledávek docházelo k tomu, že byly vedeny soudní spory i v případech, v nichž předmětem sporu byla věc nepatrné hodnoty, což se dělo s vidinou výdělku, neboť žalobce očekával, že výše náhrady nákladů řízení bude vyšší než skutečně vynaložené náklady a tento rozdíl bude pro vítěznou stranu přinášet obchodní zisk a přiznávané náklady byly natolik vysoké, že bylo z principu výhodné se soudit i o předměty plnění nepatrné hodnoty. Vyhlášku č. 484/2000 Sb. Ústavní soud dle bodů 91 - 107 uvedeného nálezu zrušil proto, že náklady právního zastoupení, které byly na jejím základě vypočtené, nepřiměřeně zatěžovaly neúspěšnou stranu řízení zejména v situacích, kdy se hodnota předmětného sporu pohybovala v nižších pásmech, zejména v pásmu bagatelnosti a přiznaná náhrada nákladů byla zjevně nepřiměřená povaze a obsahu sporu, přičemž uvedl, že k takovému jevu dochází zejména v typech občanskoprávních sporů, kde jde o řízení, když proti rozsudku nalézacího soudu není odvolání přípustné (řízení v tzv. bagatelních sporech), o spory zahajované tzv. formulářovou žalobou (jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce), pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a smluvní vztahy, v nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si občanskoprávní smlouvu s jiným obsahem. Pro budoucí právní úpravu Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že stanovení výše odměny by mělo odrážet princip proporcionality, mělo by být přiměřené také ve vztahu k výši vymáhané částky.8. Odvolací soud pokládá soudem prvního stupně zvolenou analogii § 14b za nepřípustnou, protože předpoklady pro ni nejsou splněny. Není zde totiž tzv. protiplánová mezera v právním řádu. Stanovení peněžité hranice jakožto skutkového předpokladu právní normy je vědomým rozhodnutím normotvůrce, které jasně počítá s vyloučením věcí mimo tuto hranici. Vyjadřuje jeho úvahu o rozdílné společenské závažnosti různých věcí a tato úvaha je zásadně v jeho kompetenci. Takovéto rozlišování je v určitých oblastech právního řádu – včetně úpravy výše odměny advokáta – běžné, a proto je ani nelze považovat za rozporné s hodnotami a principy právního řádu.9. Argumentace žalobkyně uplatněná v odvolání s odkazem na tam uvedená rozhodnutí není přiléhavá, stejně tak argumentace ohledně § 150 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí bylo argumentačně postavené na jiné úvaze.10. Při stanovení konkrétní výše nákladů řízení zastoupené žalobkyně odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyně, která měla úspěch v řízení o splnění povinnosti, má vůči žalovanému podle § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v zásadě jen tehdy, jestliže žalovanému nejméně sedm dnů před zahájením řízení zaslala výzvu k plnění. Zasláním výzvy se má zabránit zneužívání drobných pohledávek ke generování nákladů řízení ve sporech proti dlužníkům, kteří nemají v každou chvíli povědomost o svých pohledávkách a jsou překvapeni tím, že věřitel přikročil rovnou k soudnímu vymáhání pohledávky. Jelikož zaslání výzvy k plnění je předpokladem práva žalobce na náhradu nákladů řízení, pak náklady na sepis a zaslání výzvy tvoří součást nákladů řízení a spolu s ostatními náklady řízení jsou žalovanému ukládány k náhradě v rozhodnutí, jimž se řízení končí, podle § 151 odst. 1 o. s. ř. (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, C. H. Beck Praha 2021, str. 696, marg. č. 5).11. Na náklady spojené se sepsáním a zasláním výzvy k plnění také dopadá kritérium účelnosti, vztažené k náhradě nákladů řízení (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.); náhradu těchto nákladů lze žalovanému uložit jen za podmínky, že byly potřebné k účelnému uplatňování práva. Účelně vynaloženými náklady jsou pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla u soudu řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo. Náklady, které nezbytné nebyly a bez jejichž vynaložení by procesní strana u soudu beztak ochrany svého ohroženého nebo porušeného sub