14 Co 50/2025-98 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 395 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a ve výši uvedených ve výroku I citovaného rozsudku. Soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalovaný písemným dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 18. 10. 2020 uznal vůči žalobci svůj dluh co do důvodu a výše 942 000 Kč, s tím, že se zavázal tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci, počínaje měsícem únorem 2020. Z důvodu nehrazení splátek byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 2. 2024. Soud prvního stupně posoudil vztah mezi účastníky řízení jako vztah ze zápůjčky podle § 2390 o. z. Žalovanému byla zápůjčka poskytnuta do hry na automatech, jejichž provozování bylo úředně povoleno podle zák. č. 186/2016 Sb., a proto se nejedná o nevymahatelnou zápůjčku (§ 2878 o. z.), jak vyplývá z § 2883 o. z.2. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný, který namítá, že dohoda mezi ním a žalobcem byla zcela odlišná, než mu byla interpretována při podpisu této dohody. Žalovaný podepsal smlouvu v dobré víře, že mu žalobce obsah smlouvy popsal pravdivě. Žalovaný smlouvě nerozuměl, protože byla napsaná česky, ale žalovaný česky vůbec neumí. Až u soudu se dozvěděl, že podepsal zcela odlišnou dohodu, než byla mezi žalobcem a žalovaným ujednána, a proto se domnívá, že je dohoda neplatná. Žalovaný nevěděl předem, že mu bude dohoda předložena a ani mu nebyla poskytnuta předem. Žalovaný dále namítá promlčení celého nároku žalobce.3. Žalobce pokládá odvolání žalovaného za bezpředmětné, protože tvrzení žalovaného o tom, že nerozuměl obsahu smlouvy je v rozporu s předchozím jednáním a vyjadřováním žalovaného. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nejenže svůj dluh uznal, ale dokonce jej uznal ve vyšší částce, než kterou žalobce žaloval. Žalovaný se soudního jednání sám osobně účastnil. To naznačuje, že žalovaný byl s obsahem smlouvy obeznámen a rozuměl mu. Co se týká námitky neplatnosti smlouvy z důvodu jejímu neporozumění, tak v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4459/2014 Nejvyšší soud konstatoval, že pokud osoba podepíše smlouvu v jazyce, kterému nerozumí, aniž by si zajistila překlad nebo vysvětlení, nelze následně úspěšně namítat neplatnost smlouvy z důvodu neporozumění jejímu obsahu. Následné chování žalovaného, včetně částečných plateb dle smlouvy, svědčí o tom, že si byl vědom svých závazků a smlouvě rozuměl. Jelikož žalovaný svůj dluh dne 18. 10. 2020 uznal, nemohlo dojít k promlčení nároku. Pokud by byl dluh v této době promlčený, tak z § 653 o. z. vyplývá, že uznat lze i promlčený dluh. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 405/2013 uznáním dluhu žalovaným došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného.4. Odvolání není důvodné.5. Podle odvolacího soudu není důvodná námitka žalovaného o neplatnosti dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 18. 10. 2020 z důvodu, že nerozuměl textu dodatku sepsaného v českém jazyce, kterému žalovaný nerozumí. Již v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1760/2007 Nejvyšší soud dovodil, že sama okolnost, že právní úkon je sepsán v cizím jazyce, neznamená, že je bez dalšího neplatný pro nesrozumitelnost. O nesrozumitelný projev vůle způsobující neplatnost právního úkonu půjde tehdy, jestliže cizí jazyk, v němž byl projev vůle učiněn, je nesrozumitelný osobě, jíž byl adresován. Nejvyšší soud k tomu vysvětlil, že jde o nesrozumitelnost relativní (vůči někomu), oproti nesrozumitelnosti absolutní (vůči všem), a dodal, že vzniknou-li v tomto směru pochybnosti, formuluje § 240 odst. 3 zákoníku práce výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby při výkladu projevu vůle přihlédl – vedle obsahu samotné listiny, v níž je obsažen – zejména k tomu, za jakých okolností byl projev vůle učiněn a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, o jaký právní úkon se jedná (jaká práva nebo povinnosti měla podle něj vzniknout, změnit se nebo zaniknout); rozhodné jsou přitom jen okolnosti existující v době, v níž byl projev vůle učiněn, a jejich celkové zhodnocení musí odpovídat pravidlům slušnosti a občanského soužití. Jak dovodil Nejvyšší soud nejen v žalobcem odkazovaném rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4459/2014, ale také v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1323/2015, tyto závěry se uplatní též v obchodních závazkových vztazích. Není pochyb o tom, že shora citovaná judikatura týkající se předchozího o. z. nalezne uplatnění i při výkladu právního jednání podle stávajícího o. z. (k tomu srovnej § 555 a násl. o. z.).6. Při jednání soudu prvního stupně žalovaný popsal okolnosti vzniku samotné zápůjčky a podpisu dodatku ke smlouvě o půjčce. Potvrdil, že podpis na dodatku ke smlouvě o půjčce je jeho a dále uvedl, že „mu bylo vysvětleno, že bude splácet dluh, který uznává vůči žalobci v pravidelných měsíčních splátkách, po 10 000 Kč s tím, že on chtěl 5 000 Kč, ale tomu nebylo vyhověno, tak souhlasil s 10 000 Kč…“ Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl seznámen s obsahem dodatku, ve kterém uznává svůj dluh ze zápůjčky ve zbývající výši 942 000 Kč (viz čl. I. dodatku) a zavazuje se tento dluh splácet po 10 000 Kč měsíčně (viz čl. II. dodatku).7. Správný je proto závěr soudu prvního stupně, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše, jak je uvedeno v čl. I. dodatku ke smlouvě o půjčce, jakož i nenapadený závěr o vymahatelnosti zápůjčky podle § 2883 o. z. Odvolací soud souhlasí s argumentací žalobce, že uznáním dluhu se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá a žalovaného stíhá důkazní břemeno o neexistenci dluhu. Žalovaný proti existenci dluhu nic nenamítal, naopak při jednání soudu prvního stupně potvrdil existenci dluhu ve větším rozsahu.8. Pokud žalovaný platně uznal svůj dluh vůči žalobci, má uznání podle § 639 o. z. za následek také prodloužení promlčecí doby. Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Okamžikem uznání tedy začíná běžet nová promlčecí lhůta. Určí-li však dlužník v prohlášení i konkrétní dobu, do které splní, desetiletá promlčecí doba začíná běžet až uplynutím lhůty v prohlášení uvedené. Jestliže dlužník v uznání dluhu rozložil plnění na jednotlivá dílčí plnění (splátky), pak platí desetiletá promlčecí lhůta i pro tato dílčí plnění a její běh počíná ode dne dospělosti každého z nich. Z uvedeného je zřejmé, že námitka promlčení vznesená žalovaným v odvolání není důvodná, neboť žalobce požadoval jednotlivé splátky počínaje splátkou, jejíž splatnost byla sjednána ke dni 15. 12. 2020 shora citovaným dodatkem.9. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.10. Žalobce má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Mimosmluvní odměna advokáta činí podle § 7 a 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu 9 900 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 3. 2. 2025). Dále jsou náklady představovány režijním paušálem v celkové výši 450 Kč za uvedený úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V neposlední řadě činí náklady řízení 21 % DPH ve výši 2 173,50 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činí 12 523,50 Kč (9 900+450+2 173,50).