18 Co 252/2024-211 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 155 995 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 122 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II). Vycházel ze zjištění, že účastníci dne 25. 8. 2017 uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobce nabyl do svého vlastnictví pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Uvedený pozemek v době prodeje byl již v souvislosti s uložením optického kabele zatížen věcným břemenem, které se nezapisuje do katastru nemovitostí, tedy skrytou vadou, s níž žalobce nebyl seznámen. Soud respektoval názor odvolacího soudu vyjádřený v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 9. 4. 2024, kdy za situace, kdy vlastníkem pozemku zatíženého věcným břemenem nezapisovaným do katastru nemovitostí je po celou dobu Česká republika, pak nutno uzavřít, že namítaná vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět a žalované tak právo námitky, že vada nebyla včas oznámena, nepřísluší. Žalobce dodržel lhůtu uvedenou v § 2112 odst. 1 věta druhá o. z. a skrytou vadu oznámil žalované do 2 let po odevzdání věci. Soud se dále zabýval výší žalobcem uplatněné slevy z kupní ceny. Žalobce slevu vyčíslil na částku 149 945 Kč, když vycházel z předpokládaných nákladů na odstranění vady, které byly stanoveny položkovým rozpočtem na částku 248 803 Kč. Soud poukázal na judikaturu vyšších soudů a uzavřel, že vytýkaná vada brání v užívání pozemku bez ohledu na to, jaký záměr měl žalobce s pozemkem v době, kdy se o existenci vady dozvěděl. Přihlédl k tomu, že výše uplatněné slevy činí přibližně 1/4 kupní ceny, což je částka odpovídající výměře části pozemku, která je vadou zasažena. V úvahu vzal i skutečnost, že existence vady omezuje možnost dalšího prodeje pozemku nebo snižuje jeho případnou kupní cenu do budoucna. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou předpokládala pozemek bez zatížení věcným právem, existuje zde jediný možný způsob odstranění uplatněné vady, a to umístění sítě mimo pozemek žalobce. Sleva z kupní ceny ve výši 62 % celkových nákladů na odstranění vady tak nepředstavuje vybočení z mezí předpokládaných judikaturou Nejvyššího soudu a jedná se o přiměřené plnění ve vztahu k uplatněné vadě a způsobu její nápravy formou slevy z kupní ceny. Nepřisvědčil argumentu žalované, že pokud by výše slevy měla odrážet náklady na odstranění vady, zákonodárce by nedával kupujícímu možnost žádat odstranění vady oproti možnosti uplatnit nárok na slevu z kupní ceny. Odmítl i polemiku žalované s názorem krajského soudu, kdy žalovaná má za to, že v řízení nebylo prokázáno naplnění podmínky ustanovení § 2112 odst. 2 o. z. vylučující právo prodávajícího na námitku opožděnosti uplatnění vady kupujícím. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že předmětná síť byla realizována na základě kladného stanoviska Pozemkového fondu ČR ze dne 17. 3. 2000 a provedena podle technické zprávy RÚPS , adresa, – rozvedení příloží k DOK a podle územního rozhodnutí o umístění stavby veřejnou vyhláškou vydanou Městským úřadem , adresa, ze dne 3. 7. 2000 včetně jeho příloh. K pozemkovým úpravám, kterými vznikl předmětný pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , došlo až na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 21. 8. 2014. Podle listinných důkazů se liniová stavba sítě týkala i pozemků , hodnota, a , hodnota, , z nichž pozemkovou úpravou vznikla současná parcela , Anonymizováno, . Samotná skutečnost, že došlo ke změně v číslování pozemku, není důvodem, pro který by měl být stát coby vlastník těchto pozemků zproštěn povinnosti mít povědomost o vedení této sítě.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutečnosti umožňující učinit závěr o vědomosti žalované o uložení inženýrské sítě v pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Mezi stranami nebylo nesporné, že žalovaná Česká republika dala souhlas s uložením inženýrské sítě do předmětného pozemku. Žalobce původně označil jako důkaz k prokázání této skutečnosti vyjádření Pozemkového fondu ČR ze dne 17. 3. 2000, aniž by tento důkaz předložil. Žalovaná následně získala předmětnou listinu na základě žádosti zaslané stavebnímu úřadu Městského úřadu v , adresa, . Z této listiny vyplývá, že Pozemkový fond ČR souhlasil s připojením jím spravovaných nemovitostí v k. ú. , adresa, k telefonní síti. Žalovaná soudu předložila výpis z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že v roce 2002 byly pozemky parc. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , z nichž byl následně při komplexní pozemkové úpravě vytvořen pozemek parc. č. , hodnota, , ve vlastnictví České republiky, a příslušnost hospodařit s majetkem státu náležela Okresnímu úřadu Plzeň-sever. Výklad subjektivity státu provedený soudem považuje žalovaná za příliš extenzivní. Pozemkový fond ČR navíc nebyl organizační složkou státu, nýbrž samostatnou právnickou osobou, jež nemohla udělit souhlas s uložením inženýrské sítě ve vztahu k pozemkům, s nimiž byl příslušný hospodařit Okresní úřad Plzeň-sever. Jeho souhlas týkající se pozemků v jiném katastrálním území je irelevantní ve vztahu k posouzení otázky, zda stát věděl o uložení optického kabelu v pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Žalovaná opakovaně poukázala na skutečnost, že vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nabyla na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj, o výměně vlastnických práv ze dne 21. 8. 2014. Rozhodnutí o výměně vlastnických práv v rámci pozemkové úpravy má konstitutivní charakter a na jeho základě dochází k originárnímu nabytí vlastnického práva. V rozhodné době se věcné břemeno ve prospěch provozovatele inženýrské sítě nezapisovalo do katastru nemovitostí a nebylo tak řešeno v rámci pozemkové úpravy. Žalovaná má za to, že již s ohledem na nabývací titul k předmětnému pozemku nelze dovodit, že by měla mít povědomí o existenci vady věci v podobě uložené inženýrské sítě. Bez ohledu na shora uvedené žalovaná napadá rozhodnutí soudu prvního stupně o výši plnění. Má za to, že soud nepřihlédl ke všem skutečnostem a nehodnotil konkrétní okolnosti věci komplexně. Nesouhlasí s tvrzením, že předmětná síť omezuje užívání pozemku v 1/4 jeho výměry. Podle platné právní úpravy činí ochranné pásmo optického kabelu 0,5 m na každou stranu, jedná se tedy o 1 m široký pruh pozemku, s nímž může žalobce nakládat se zákonnými omezeními. S ohledem na výměru a tvar pozemku lze konstatovat, že vedení inženýrské sítě nebrání smysluplnému využití pozemku jako celku k výstavbě, byť žalobce tvrdí, že měl v úmyslu stavět právě v místě vedení optického kabelu. Soud prvního stupně zcela pominul tvrzení žalované ohledně vlivu existence věcného břemene na určení ceny nemovitosti, když sleva ze zjištěné ceny se podle sdělení soudních znalců obvykle pohybuje v rozmezí 0–5 %. Soud rovněž pominul, že v případě vedení inženýrské sítě může být věcné břemeno vyvlastněno, přičemž náhrada poskytovaná v takovém případě vlastníku nemovitosti je rovněž řádově nižší, než jak bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem. Není zřejmé, z jakého důvodu by v daném případě měla být poskytnuta sleva několikanásobně vyšší, když k odstranění vady na náklady žalobce nedošlo a žalobce připouští, že ani v budoucnu nedojde. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované považuje zpochybňování povědomí žalované o existenci inženýrské sítě za účelové, a to i s vědomím toho, že subjektem realizujícím stavbu inženýrské sítě byla společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. ve vlastnictví státu. Stát tedy prostřednictvím své firmy na svém pozemku realizuje inženýrskou síť a nyní se prostřednictvím ÚZSVM brání tím, že o inženýrské síti neměl povědomí. S ohledem na závěry o nedělené subjektivitě státu měla mít žalovaná povědomí o existenci inženýrské sítě. Žalovaná sice mohla nabýt pozemek originárním způsobem, to však nic nemění na tom, že před rozhodnutím o pozemkových úpravách byla vlastníkem stejného pozemku s jiným číselným označením a měla o této vadě mít povědomí. Dovolávat se ztráty povědomí v souvislosti s pozemkovými úpravami za účelem zbavení se odpovědnosti žalované za vady je v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o výši slevy z kupní ceny, žalobce dodal, že jím požadovaná sleva z kupní ceny je cca o 100 000 Kč nižší, než jsou faktické předpokládané náklady na odstranění stavby. Samo ochranné pásmo není jediným omezením, ale vlastní umístění inženýrské sítě zásadně ovlivňuje větší č