61 Co 113/2025-243 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 30 492 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. V projednávané věci se žalobce po žalované domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím, která představuje neoprávněné výběry bez právního důvodu z účtu zůstavitelky , jméno FO, (matky žalobce), když mezi žalovanou (bývalou snachou zůstavitelky) či dcerou žalobce , jméno FO, (vnučkou zůstavitelky) a zůstavitelkou nemohlo dojít k uzavření smlouvy o poskytnutí daru, neboť nedošlo k uzavření písemné smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že zůstavitelka projevila vůli své vnučce darovat finanční prostředky ze svého účtu a vzhledem k tomu, že nebyla sama schopna realizovat výběr z toho účtu, předala vnučce platební kartu, sdělila jí PIN a požadovala výběr finančních částek. Zůstavitelka tak měla v úmyslu umožnit žalované a své vnučce nakládat s jejími finančními prostředky předáním platební karty a v podstatě se jednalo o postoupení části pohledávek vůči peněžnímu ústavu.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že není naplněn hmotně-právní důvod pro vydání těchto finančních prostředků dle § 2991 odst. 2 o. z., když nesporuje, že finanční prostředky na bankovním účtu jsou ve vlastnictví banky a majitel účtu má vůči bance pohledávku, avšak v projednávané věci se nejedná o výplatu peněz bankou, ale o platně či neplatně uzavřenou darovací smlouvu mezi zůstavitelkou a její vnučkou , jméno FO, . Podle § 2057 odst. 2 o. z. písemnou formu vyžaduje smlouva tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar, takže písemná forma darování se nevyžaduje u reálného darování, přičemž soud vychází především ze zásady neformálnosti právních jednání (§ 559 o. z.), neboť je věcí smluvních stran, jakou formu právního jednání si zvolí, takže postačí v případě finančních prostředků odevzdání pouze symbolické, pokud z tohoto jednání je zřejmá vůle jak dárkyně, tak i obdarované finanční prostředky přijmout. Mezi účastníky není sporu o tom, že zůstavitelka byla hospitalizována s vážnou chorobou, ve stavu, kdy z lidského a morálního hlediska by bylo nadbytečné trvat na formalismech, které se v běžném životě, ve vztahu babičky a vnučky, běžně nevyskytují. Nejjednodušší způsob předání finančních prostředků si účastnice zvolily samy s přihlédnutím k dané situaci a prostředí nemocnice, ve kterém se zůstavitelka nacházela. Z jednání, kdy byla předána platební karta s PIN, nelze dovodit, že finanční dar nebyl odevzdán. Trvat na předání peněz z ruky do ruky za dané situace je překonaný formalismus, který neodpovídá současné době a je třeba vnímat i posun v judikatuře, že odevzdání a převzetí daru je splněno i bez fyzického předání darované věci do rukou obdarovaného, když stačí převzetí symbolické, z něhož vyplývá vůle stran, aby se obdarovaný stal držitelem věci, což koresponduje i se situací, ve které se zůstavitelka nacházela (viz obdobný názor ve věcech sp. zn. 33 Cdo 5837/2017, sp. zn. 30 Cdo 3883/2011). V rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 870/2004 Nejvyšší soud připouští, že darovací smlouva sice vzniká reálně, nelze ale vyloučit převzetí movité věci jinak, bez fyzického předání darované věci do rukou obdarovaného, pokud toto vyplývá z vůle obou stran, aby se obdarovaný stal držitelem věci, a vždy záleží na okolnostech konkrétního případu, povaze darované věci i situaci, v níž se oba účastníci smlouvy nachází. V dané věci soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že zůstavitelka vydala kartu a sdělila PIN, přičemž z jejího účtu mělo být vybráno „co to půjde“, když „chtěla, aby žalovaná zabezpečila Kačku“. Přání zůstavitelky dát vnučce peníze na investice do nemovitostí, které jí darovala, bylo prokázáno výpovědí svědků , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, a výběr finančních prostředků byl prokázán výpisem z účtu, kdy je zřejmé, že i v den smrti byly finanční prostředky vybírány (5 výběrů v období od 6. 5. 2022 do 23. 5. 2022 v celkové výši 70 000 Kč), přičemž soud prvního stupně zastává názor, že k jednotlivým výběrům peněz již nemusela mít žalovaná ke každému výběru jednotlivý souhlas, neboť jí úvodem zůstavitelka sdělila, že má vybrat tolik finančních prostředků, „co to jde“. Pokud jde o zdravotní stav zůstavitelky, není pochyb o tom, že byla velmi vážně nemocná, čehož si zůstavitelka byla zřejmě plně vědomá, ale například dne 2. 5. 2022 byla komunikující, spolupracující, nebyla dezorientovaná, byla při plném vědomí, až dle zápisu ze dne 17. 5. 2022 měla vědomí zhoršené, ale orientace byla normální, což je však již období po uzavření darovacích smluv. Zůstavitelka při uzavírání darovacích smluv jak nemovitých věcí, tak finančních prostředků byla plně lucidní a věděla, jak se svým majetkem chce naložit, což mělo být pozůstalým respektováno. Dále soud prvního stupně poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 658/18, z něhož vyplývá priorita výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy v soukromém právu a dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by na straně žalované docházelo k neoprávněným výběrům finančních prostředků z účtu zůstavitelky, tudíž na její straně nevzniklo bezdůvodné obohacení, proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalobci uložena povinnost zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž poukázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5578/2016, dle kterého „Závazkový právní vztah mezi vkladatelem a peněžním ústavem (tzv. vkladový vztah), tj. rovněž smlouva o vedení běžného účtu, vzniká na základě reálné smlouvy o vkladu (§ 778 obč. zák.). .... základním právem vkladatele je nakládat se vkladem ... nakládat s vkladem zahrnuje i změnu v osobě věřitele ve vkladovém vztahu. Vkladatel (věřitel) může svou pohledávku (včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, viz § 524 odst. 2 obč. zák.) postoupit jinému pouze písemnou smlouvou; ta může být úplatná nebo bezúplatná (srov. § 527 odst. 1 obč. zák.). ... Z uvedeného vyplývá, že peněžní prostředky, jež převzal peněžní ústav (vklad), nelze darovat tím způsobem, že vkladatel s úmyslem obdarovat předá vkladní knížku (na jméno) třetí osobě, případně prohlásí, že jí peněžní prostředky (vklad) poskytuje jako dar. Závěr odvolacího soudu, že žalobce platně daroval finanční částky (a to navíc současné i budoucí) na svém běžném účtu žalované již tím, že ústně vyjádřil vůli předmětné peněžní prostředky žalovanému darovat (poskytnout volně k dispozici), kdy žalovaný měl k dispozici přístup do internetového bankovnictví žalobce a jeho prostřednictvím s finančními prostředky žalobce nakládal, ve světle shora uvedených závěrů dovolacího soudu neobstojí“. Podle žalobce tak lze učinit závěr, že pokud se prostředky nacházely na zůstavitelčině bankovním účtu a měly charakter pohledávky za peněžním ústavem, nemohlo dojít k jejich darování, nanejvýš ohledně nich mohla být uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Je přitom bez významu, zda k faktickému zpřístupnění prostředků „obdarovanému“ mělo dojít prostřednictvím internetového bankovnictví či vkladní knížky (viz případy řešené v judikatuře), nebo výběrů učiněných za použití platební karty jako v projednávané věci, takže soud prvního stupně rozhodl v rozporu se závěry Nejvyššího soudu. Podle žalobce k žádnému posunu v judikatuře, jak uvádí soud prvního stupně, nedošlo. Podle soudu prvního stupně mělo dojít k uzavření darovací smlouvy v okamžiku, kdy zůstavitelka svěřila svou platební kartu , jméno FO, , respektive žalované, a to s pokynem k provádění výběrů, ale již neuvádí, že by jakákoliv darovací smlouva měla být uzavírána posléze, tedy po výběru prostředků ze zůstavitelčina bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že i dle aktuální judikatury nadále platí, že prostředky na bankovním účtu představují závazek peněžního ústavu vůči vkladateli na jejich výplatu při splnění zákonných podmínek, nelze tyto prostředky darovat prohlášením vkladatele, že je poskytuje třetí osobě jako dar. Další skutečností zakládající nemožnost platného darování a výběru prostředků ze zůstavitelčina bankovního účtu je, že zůstavitelka nebyla z titulu svého smluvního vztahu s peněžním ústavem oprávněna předávat jiné osobě svou platební kartu a udělovat jí pokyn k provedení výběru. Platební karta je vydávána na jméno a je nepřenosná. Pokud soud prvního stupně argumentuje tím, že by bylo nadbytečné trvat na formalismech, opomíjí, že žalovaná byla v předmětnou dobu v úzkém kontaktu se svědkem , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátem, který měl dle pokynů žalované zpracovávat návrhy darovacích smluv ohledně zůstavitelčiných nemovitostí. Tento svědek uvedl, že ve vztahu k prostředkům nacházejícím se na zůstavitelčině bankovním účtu zůstavitelku a žalovanou upozorňoval, že by bylo lepší, kdyby to měl